Bude dnešek černým dnem pro obce?
Dnes se (opět) rozhoduje na parlamentní půdě o tom, jak stát bude financovat záchranu OSVČ a malých s.r.o..
Dlužno úvodem říci, že návrh vlády využít pro záchranu uvedených subjektů vratku z daně z příjmů, lze chápat v období krize jako logický krok, neboť vláda si bere peníze, které má teď k dispozici. A hovoříme-li o potřebě zachránit OSVČ a malá s.r.o., není moc jiných variant kde najednou peníze vzít. Lze souhlasit do určité míry i s vládní tezí, že tímto způsobem dojde k záchraně drobného podnikání a malých firem. Nicméně to je tak vše…
Dál už je vládní rétorika a argumentace ministryně financí jen snůškou nelogičností, nesmyslů, vládní arogance a neznalosti fungování obecních samospráv.
Nápad vlády na záchranu OSVČ a malých s.r.o. totiž vezme peníze obcím, a to způsoben nikoliv bezvýznamným. Příjmy, se kterými obce počítaly z tzv. rozpočtového určení daní. Příjmy, na jejichž úroveň mají na letošní rok nastaveny a často již nasmlouvány (!) své výdaje. Příjmy, bez nichž nebudou obce schopny v další části roku dostát některým svým závazkům, nebudou schopny objednávat práce a služby u místních OSVČ či malých regionálních s.r.o. Příjmy, bez nichž se hospodaření obcí propadne do hlubší ztráty, než jakou predikují renomovaní ekonomové, a která bez sebemenší pochyby zasáhne obce jak v roce letošním, tak v roce dalším, kdy budou s ohledem na zákonné povinnosti obcí, obce povinny letošní rozpočtový schodek vyrovnat. Což nelze učinit bez snížení objemu investic a objednávaných dodávek či služeb. Paradoxně tak ani v dalším roce nebudou obce zadávat místní OSVČ a malým místním firmám tolik zakázek, jak bylo ještě donedávna zvykem. Což v konečném důsledku dopadne na tyto zachráněné subjekty.
Obce neměly šanci ovlivnit, jaká rozhodnutí přijme vláda v rámci protikoronavirových opatření. Zatížit jejich fungování nyní změnou pravidel rozpočtového určení daní je podpásovým úderem, který je patrně již za hranou ústavnosti z hlediska předvídatelnosti práva a jeho uplatňování ve státě.
Obce samy, bez pokynů a doporučení státu, zareagovaly a řadě podnikatelů na svém území nabídly pomoc hned v prvních dnech a týdnech pandemického šílenství. Snížené nájmy, odpuštěné nájmy, odpuštění místních poplatků pro letošní rok, a řada dalších opatření, která samozřejmě nemohla sama o sobě zachránit OSVČ či malá s.r.o., na druhé straně se jednalo o jisté morální a symbolické gesto, jimiž obce daly jasný signál o tom, že jak s OSVČ, tak s malými firmami na svém území soucítí.
Obce pak ponesou tak jako tak – díky nastavení fungování rozpočtového určení daní – dopad zpomalení ekonomiky, na což řada obcí připravena byla a je, a to buď tím, že do rozpočtových příjmů obce automaticky nepřepisují (v loňském roce hodně pozitivní) předpoklady ministerstva financí stran vývoje ekonomiky a daňových příjmů, nebo tím, že rozkládají zahájení investic a nákupů do celého roku, čímž jsou schopny reagovat na momentální nepředvídatelné výkyvy ekonomiky.
Obce nemají (až na výjimky) v drtivé většině případů schované „úspory“. Kdo toto šíří do světa, tak nezná vlastní finanční fungování měst a obcí. Financování obcí ovládá několik právních předpisů, přičemž tyto předpisy obcím stanoví mimo jiné povinnost nakládat s financemi efektivně, hospodárně a účelně, a především (!) dodržovat rozpočtovou kázeň, která zahrnuje nejen povinnost dodržovat schválený rozpočet, ale stanoví dále povinnost navrhovat rozpočty obcí jako vyrovnané s tím, že případné schodky jsou obce povinny v dalším období do rozpočtu vrátit. Ano, toto vrácení lze řešit buď jednorázově – tedy z příjmů dalšího roku, nebo úvěrově, což zatíží obce splátkami. Odhlédneme-li od skutečnosti, že obce si půjčují daleko dráž než stát, a že zadlužení obcí není možné (jako v případě státu) generovat donekonečna, ale jen do úrovně zákonem stanovené dluhové brzdy, tak samo o sobě je neplánované zadlužování obcí nebezpečné i s ohledem na jejich další život, resp. na ochotu bankovních domů obcím půjčovat (když díky krokům státu není jisté, zda budou obce schopné dostát svým závazkům stran splácení již sjednaných úvěrů). Některé obce sice drží část prostředků, ale většinou nikoliv bezvýznamně (jako rezervy), ale (v souladu se zákonem) s jasným cílem investovat (v blízké budoucnosti) do výstavby místně důležitých investic, případně pak tyto prostředky drží na základě zákonné povinnosti (v případě, kdy obec vlastní vodovod či kanalizaci), a tyto prostředky nemohou použít za jiným účelem (než na údržbu vodovodu či kanalizaci, či jejich rekonstrukci).
Navrhovaná dotační náplast, o které členové vlády zaníceně hovoří v médiích, je naprostou střelou mimo terč. Většina dotací je tak nesmyslně nastavena, že vedle skutečně potřebných bolístek musí obce často řešit věci, které nikdo nepotřebuje a v budoucnu ani neocení. V rámci „dotačních diskusí“ bývá často používán jeden bonmot, který pěkně situaci vystihuje: Pokud chce obec z dotace koupit lokomotivu, musí postavit nádraží… Tisíce starostů potvrdí, kolik peněz museli investovat jen pro „splnění“ dotačních podmínek. Nebezpečí dotací se pak rovněž skrývá v tom, že nikdy na ně nedosáhnou všichni, přičemž aby obce mohly o dotace žádat, musí investovat nemalé prostředky do projektové přípravy, do dotační žádosti a jejích podkladů. Velmi často pak obce vloží prostředky i do výběru dodavatele, přičemž to, zda obecní prostředky nebyly vynaloženy marně, a zda obec dotaci dostane, se obce dozví až poté, co toto všechny náklady z přípravy zaplatí. Není třeba dodávat, že obcím tyto prostředky nikdo nikdy nevrátí. Pro ilustraci, jak to vláda myslí s dotacemi pro obce, je celkem dobré se podívat na celorepublikové dotace do výstavby sportovišť, a porovnat si celkovou alokaci programu s počtem obcí v ČR. Při použití matematických dovedností žáka základní školy je zřejmé, že šance obcí na úspěch je mizivá.
Ve veřejné diskusi bylo lze zaslechnout i názory, že obce mají být se státem solidární. Nicméně tento zmýlený názor považuji za výsledek silného mediálního vymývání mozků, díky kterému se daří celkem slušně obracet negativní nálady společnosti proti komukoliv, kdo jen souhlasně nekývá a netleská tomu bizarnímu vládnímu cirkusu. S ohledem na premiérovo vlastnictví velké části mediálního trhu se tomu ale nelze divit. Z hlediska solidarity obcí je třeba zdůraznit, že obce již solidaritu projevily samy od sebe, že obce již budou silně rozpočtově zasaženy díky samotnému zpomalení ekonomiky, a že obce nemají srovnatelné možnosti z hlediska opakovaného generování rozpočtového schodku či půjčování peněz jako stát. Obce rovněž (na rozdíl od státu) neobdržely od EU finanční prostředky na boj s dopady koronavirové krize. Proto není na místě vyzývat obce k solidaritě!
Záchrana OSVČ a malých firem prostřednictvím vratky z daně z příjmu je v tuto chvíli pochopitelným krokem, nicméně bez dalšího navazujícího kroku, kterým se tyto prostředky vrátí obcím ze státního rozpočtu ještě v letošním roce zpět do jejich rozpočtů, jak navrhuje senátní návrh zákona, je rána do vazu fungování obcí v letošním a příštím roce. Vládní krátkozrakost tak způsobí daleko hlubší krizi, než jakou by bylo zajištění potřebných prostředků kompenzačního bonusu z rozpočtu státu.
místostarosta obce Police nad Metují