Za prvé, ušetří čas. Protože pokud se při volbách chcete rozhodovat alespoň trochu odpovědně, chce to trochu přemýšlení.Je potřeba si nastudovat, nebo alespoň přečíst volební programy, trochu se také zabývat tím, kdože se to vlastně na kandidátce uchází o Váš hlas. No a po tom studování přichází to hlavní – rozhodnout se a skutečně se v Pátek nebo v Sobotu přinutit a zvolený lístek hodit v obálce do schránky. Jenže tím ta rozhodovací lapálie nekončí. Chtě nechtě alespoň po očku sledujete, jak to tedy vlastně dopadlo, jestli je Váš hlas jen nicotným výkřikem do tmy, či naopak součástí většinového názoru.  A pak se zvolení zástupci lopotí, uzavírají koalice, díky nimž třeba pak úplně nedodrží to, co slibovali a proč jste je volili. Případně se vůbec neobtěžují něco takového dělat a prostě Vám vysvětlují, že to vlastně dodržet nejde (jakoby jim to před volbami nedocvaklo). A vy se pak cítíte jako hlupáci – podvedení, naštvaní a celkově volbami a politikou znechucení. Za druhé tedy přichází pocit odpovědnosti, který se nepříjemně připomíná celé volební období.

O kolik snadnější je k volbám prostě nejít. Rovnou se rozhodneme, že volby se nás prostě netýkají. Ať tam sedí, kdo chce, tak stejně krade, takže je to vlastně jedno. Nebo si našinec otráveně stěžuje, že by vlastně volil rád, jenže není koho. Zajímavé je, že když se pak zeptáte konkrétně, koho vlastně dotyčný volit nechce, většinou se je buď ticho, anebo se Vám dostane celostátní politické celebrity (většinou jedné nebo dvou), která tolik vadí, že se s ní sveze celá politická reprezentace. Když nevolíte, ušetříte čas, nepříjemné pocity bezradnosti a rozhodování, porovnávání a zvažování, které vás vlastně nebaví, tak proč se tím zatěžovat? Jeden hlas přece nic nezmění, tak co. A pak přichází zásadní, nedostižný bod – nemáte pak přece žádnou odpovědnost za jakýkoli průšvih, který kdokoli z politiků provede. Nevolili jste, tudíž můžete nadávat jak na levici, tak na pravici, bez jakéhokoli pocitu nespravedlnosti nebo pokrytectví. Vy jste se nenechali těmi nepoctivci zlákat, nevolili jste a měli jste pravdu, kradou všichni, je to hrůza atd. Je to snazší, jednoduší, příjemnější a navíc je to v módě.

Je to zvláštní věc, že tenhle přístup k volbě se plíživě přenáší dál. V životě je totiž většinou těžké se rozhodnout, pokud člověk nemá volbu už dopředu rozhodnutou. Čím zásadnější rozhodnutí, tím těžší volba. Ale těmto rozhodnutím se lze vyhnout. Můžeme přenechat jiným, aby rozhodli za nás - manželce, šéfovi, městu nebo obci, státu. Že se tím pomalu vytrácí svoboda, neboť ta nám vlastně vůbec něco volit umožňuje, člověku ani nedochází. Život je prostě snazší.

Už v pohádkách se píše, že snadná cesta vede do pekel, trnitá a nelehká do ráje. I když život není pohádka, cesta k úspěchu či jen prosté radosti není jednoduchá a je dlážděná volbami, které jsou tu a tam nepodstatné, tu zcela zásadní a většinou člověk dopředu neví, jaká ta příští křižovatka bude. Vybíráme si ženu, práci, vybíráme si to, co kupujeme, zkrátka všechno. Je to těžké, únavné, a protože se člověk docela často mýlí, i frustrující. Volba není samozřejmá, a není zadarmo. V zásadních otázkách, které se týkají nás samotných, na ni klademe velký důraz a snažíme se ji řešit tím nejlepším, co máme. Dovedete si představit, že si třeba nevyberete zaměstnání, ženu, nebo auto – tzn., že nebudete nic takového mít anebo vám to vybere někdo jiný? Že si nekoupíte chleba, protože se nerozhodnete jaký, jestli tmavý nebo toustový? Či si neobjednáte v restauraci? Nebo snad proto, že jste si jednou koupili nedobrý chleba, už nikdy nepůjdete do obchodu, či chleba prostě nebudete jíst? Takové absurdity neděláme. Přesto v jedné z nejzásadnějších voleb, která se dokonce “volby“ jmenuje, to zvládneme bez potíží a příjemným pocitem svobody a nezávislosti. Většinou k volbám nejde většina. Proč se potom většina občanů diví, že většina občanů není spokojená? A že většina politiků, nejsou pro většinu občanů lidé podle většinové představy?

Tak většino, dobrou volbu!