Proč tomu tak je? Celý problém vyplývá z podstaty věci. Levicová politika je vůči lidem mnohem líbivější. Lépe se slibuje a vysvětluje, že zvýším podporu, ať už je to nezaměstnaným, sociálně slabým nebo důchodcům, lépe se říká, že zvýším daně jen bohatým. Nemusím ani moc vysvětlovat, kde na to vezmu, lidé rádi uvěří, že už to mám nějak vymyšlené, když mají naději, že se jim bude dařit líp.

Pravicový politik většinou musí vysvětlovat, proč je potřeba přitáhnout otěže, že už není z čeho utrácet, že není kde na to vzít. Špatně se vysvětluje, že zase o tolik lépe nebude, že realita je jiná než snění. A tak to raději nevysvětluje, možná to ani příliš neumí.


Hlavním pomocníkem demokracie by proto měla být diskuze – efektivní a reálná komunikace a debata napříč názorovým spektrem je jediným možným způsobem jak fungování demokracie posílit. Nejde o toto prosadit svůj názor, o kterém jsem přesvědčen, že je správný. To by bylo příliš snadné - tak to koneckonců dělaly a dělají všechny totalitní režimy. Ať už to byli fašisté nebo komunisté, nikdy tuto problematiku nepodceňovali, byla to pro ně jedna z nejdůležitějších věcí. Potřebovali veřejné mínění manipulovat, aby měli pro svou politiku ospravedlnění.

Komunikace s veřejností, a to s veřejností jak laickou, tak odbornou, vytváří prostor pro to nejdůležitější - pro zpětnou vazbu, pro korekci, pro konsenzus. To přináší oběma stranám, 
které diskutují, prospěch, to umožňuje zkvalitnění názorů a jejich vývoj k lepšímu.

Metody jsou vymyšleny a fungují. Chce to jen chtít a hlavně věřit, že to má smysl. Ale jak je možno v dnešní době uvěřit, kdy pomalu nikdo už nevěří ničemu? Nezbývá než to zkusit.