Celá debata se vede o tom, kdo má být ve státní správě, jaké má mít úředník požitky, kdo ho má jmenovat, jak se bude jeho funkce nazývat, jak se bude oslovovat a nikdo zatím neřekl to podstatné, a sice jak chceme, aby byla státní správa vykonávána, jak si představujeme službu vůči státu, vůči občanům.
Jak se prostě mají úředníci v systému pohybovat a zabránit dvojakosti možných výkladů. Cílem by měl být stav, kdy úředník nebude mít prostor pro různé výklady. Stav, kdy bude jasné, co občan a úředník smí a co ne. Velice varuji před stavem, kdy vládne nikým nevolený úředník, ale zodpovědnost nakonec nese stejně politik, který může být příště nezvolen.
Hrubě se mi nelíbí, že se jedná o poslanecký návrh zákona, který neprošel připomínkovým řízením a ještě více to, že návrh projednávaný v prvním čtení byl něco úplně jiného, než máme před sebou v této době. Koalice předložila pozměňovací návrh o 84 stránkách s více než 150 paragrafy, které z větší části vůbec nesouvisí s prvním návrhem. Vedle toho je mnoho dalších pozměňovacích návrhů ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu.
Během debaty byla celkem jednoznačně vyvrácena lež o potřebě zákona k 1. 1. 2015 s ohledem na možnosti čerpání evropských dotací. Tento požadavek nebyl Evropskou komisí oficiálně podán. Evropská komise po nás žádá především kvalitní zákon, neakcentuje jeho přijetí v krátkém horizontu za každou cenu. Pan ministr Dienstbier byl přistižen při tom, kdy podstatné informace (což dopis Evropské komise s výtkami k zákonu bezesporu je) neříká kolegům z koalice a ani dokonce kolegům z vlastní strany. Jeho následné vykrucování bylo smutnou a trapnou podívanou.
Co mi nejvíce vadí, je zřízení generálního ředitelství. Je to vytvoření cca 40 pracovních míst, superúřad, který je naprosto zbytečný. Je to další byrokratický prvek ve státní správě, který bude zatěžovat nejenom občany, úředníky, ale taky státní rozpočet. A to je přesně proti trendu, ke kterému se všichni hlásíme a chceme. Totiž jednoduchou a efektivní státní správu.
Druhá věc je, že systém, tak jak je navržen, není de facto prostupný. Chybí v něm možnost, aby do státní správy přicházeli profesionálové z jiných oborů, akademici, čerství absolventi vysokých škol. I z tohoto důvodu myslím, že bychom měli říct tomuto návrhu jednoznačné ne.
Během debaty se celkem jasně ukázalo, jak ani samotní předkladatelé nejsou schopni zodpovědět jasně formulované a velice vážné otázky týkající se zákona. Zákon je nekvalitně připravený, ve svém důsledku škodlivý a nebojím se říci nebezpečný.
Předložili jsme 4 návrhy jako nutnou podmínku k tomu, abychom mohli služební zákon jako ODS podpořit: 1) zrušení generálního ředitelství, 2) vyšší prostupnost státní správy 3) zachování politických náměstků s řídícími kompetencemi a odpovědností, 4) čtyřletá praxe resp. ochranná lhůta pro současné úředníky.
Pokud se tak nestane, jsme nuceni přistoupit k dalším krokům, abychom zabránili schválení nekvalitního služebního zákona.
