Adolf Beznoska Články

 

Prvním tématem je nový zákon o spotřebitelském úvěru. Tento zákon se pokouší řešit problémy na nebankovním trhu s úvěry a snaží se pomocí regulace narovnat toto podnikatelské prostředí, které se dlouhodobě stává líhní všemožných nepoctivých subjektů podnikajících na základě nedokonalých pravidel. Samozřejmě už jen pojem „regulace“ je pro každého příznivce pravicové politiky slovo, kterého by se měl stranit, jak jen to jde. Nicméně v této oblasti se snad většina z nás shodne na tom, že tento segment trhu potřebuje přece jen určitou úpravu. Zejména je třeba přemýšlet o tom, jak nastavit regulatorní pravidla tak, aby nebyl trh příliš nakloněn na jednu, nebo na druhou stranu, popřípadě aby nedošlo k jeho přílišné distorzi.

 

Zcela určitě podpořím snahu o zavedení přísnějších pravidel pro odbornost zprostředkovatelů a poskytovatelů úvěrů a pro jejich organizační a personální předpoklady (podmínka maturity, odborné zkoušky, čistého trestního rejstříku apod.) – ze zkušeností mnohých lidí, se kterými jsem měl možnost hovořit, vím, jak tristní je situace právě ohledně odbornosti zprostředkovatelů a „prodejců“ půjček. Problém a myslím, že i velmi citlivé bude nastavení minima kapitálového vybavení poskytovatelů úvěrů, které činí 20 mil. Kč. Toto si myslím, že je relativně vysoká částka, se kterou by mohla mít řada menších (a jinak seriózních společností) problém, a já se nechci dočkat situace, jako například na Slovensku, kde zbylo po zavedení těchto a dalších pravidel na trhu pouze 21 subjektů poskytujících půjčky, protože nikdo jiný nedostal licenci. Takovéto ostré zakonzervování trhu je velmi špatné a my se mu musíme vyhnout.

 

Další podstatnou úpravou v návrhu je limitování smluvní pokuty na 0,1% denně a maximálně na 70% jistiny, přičemž ne více než 200 tisíc Kč. Nepochybně další velké téma pro diskuzi. Máme vůbec chtít limitovat smluvní pokuty? Pravděpodobně ano, jelikož v praxi se opravdu stává, že dosahují velmi vysokých hodnot – na druhou stranu však se jedná o smluvní ujednání dobrovolně uzavřené oběma stranami a k jejich naplnění dojde až poté, když dlužník přestane půjčku splácet. A přesně z tohoto důvodu bych zůstal v tomto ohledu poněkud velkorysejší. Pravděpodobně bych neměl problém s limitováním smluvní pokuty na 0,1% denně, ale posunul bych procentuální podíl na jistině na 100% - to si myslím, že je rozumné. A přemýšlel bych buďto navýšit absolutní hranici smluvní pokuty, protože 200 tisíc Kč se mi zdá málo a spíše to bude diskriminovat malé dlužníky oproti velkým, nebo bych dokonce absolutní hranici ani vůbec nestanovoval. 

 

K tomuto zákonu proběhl pod mojí záštitou v Poslanecké sněmovně velmi zajímavý seminář, na který dorazilo mnoho odborníků z praxe a při němž se diskutovaly další slabiny připravované úpravy. Například špatně nastavené lhůty, krátká přechodná období, nejasná koncepce nastavení limitu smluvní pokuty na stávající smlouvy a podobně. Jedna ze zásadních námitek pak byla, že trh se uzavře menším hráčům a že úprava nepřiměřeně zasáhne do smluvního vztahu věřitel/spotřebitel, který dnes relativně funguje a je již částečně upravován zákonem o ochraně spotřebitele.

 

Zůstávám tedy ohledně tohoto zákona velmi opatrný, dokonce bych řekl i lehce zdrženlivý. Ačkoliv uznávám potřebu určité změny, nerad bych se dostal do situace, kdy tento trh neadekvátně přeregulujeme, čímž omezíme jeho funkčnost a spotřebitelé se přesunou z legálního trhu do šedé zóny. Z těchto důvodů si myslím, že je potřeba uvažovat racionálně, vyslechnout odborníky z praxe a povzbudit diskuzi mezi všemi účastníky trhu.

 

Rád uslyším i Váš názor.