Interpelace na ministra průmyslu a obchodu ve věci státních hmotných rezerv
(www.psp.cz) Ústní interpelace poslance Vojtěcha Munzara na ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka ve věci státních hmotných rezerv.
Vojtěch Munzar:
Děkuji, pane předsedající. Vážený pane ministře, já navážu na tu debatu, která už tady probíhá, co se týká záměru prodeje státních strategických zásob kovů. Vy předpokládáte výnos z toho prodeje v hodnotě 2,2 miliardy korun a konkrétně v roce 2020 má být za prodej inkasováno 600 milionů. Ale - peníze utržené z prodeje vláda nevrací zpět do rozpočtu státních hmotných rezerv, ale chce je utratit za něco jiného. A moje otázka tedy vede k tomu: Opravdu vám připadá důvěryhodné a manažersky správné nejdříve přijít s plánem prodeje, peníze z prodeje utratit někde jinde ve státním rozpočtu, a teprve následně přemýšlet a zvažovat, jak změnit strukturu strategických zásob? A kde potom na případnou obnovu, kdybyste se rozhodli, že chcete nějakým způsobem obnovovat, kde na to vezmete peníze?
Nezlobte se na mě, ale z celkového vývoje kolem právě státních hmotných rezerv a prodeje kovů čouhá jako sláma z bot to, že jde jenom o získání dodatečných prostředků do státního rozpočtu. Proč peníze z prodeje nenecháváte v rozpočtu kapitoly státních hmotných rezerv ve výdajovém rámci na koupi jiných zásob? Děkuji.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:
Tak vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, děkuji za dotaz. Já musím opětovně zopakovat jednu věc. O kovech ve státních hmotných rezervách se diskutuje takřka desetiletí. Několikrát se rozhodlo, nechci teď říkat kolikrát, protože nemám přesné údaje, ale vím, že to bylo minimálně dvakrát už, že se kovy prodají, protože jsou v tuto chvíli, a i v minulosti už byly, překonané. O tom není dneska diskuse. Proč se neprodaly, bylo z jediného důvodu: protože v té době nebyla optimální cena na světových trzích, která se neustále monitoruje, a snahou je, když už se to má prodávat, tak pochopitelně v době, kdy je ta cena na těch světových trzích dobrá. Ta nastala.
Vy jste ale spíš směřoval tu otázku nikoliv tedy ke struktuře státních hmotných rezerv, jestli jsem tomu správně rozuměl, ale spíš k té finanční stránce. Ta finanční stránka je v tom režimu, že my nemůžeme udělat nic jiného, než když se prodá - a my říkáme: rychle prodejme, protože teď je to výhodné - musí to jít do státního rozpočtu, to jinak nelze. A poté, když dojdeme k závěru, že můžeme cokoliv dalšího nakupovat, a my neholdujeme, že to musí být nutně kovy, může to být cokoliv dalšího, tak poté to dejme do položek, na kterých se shodneme, tam proběhne diskuse s Ministerstvem zemědělství, s Ministerstvem vnitra, to jsou ty mobilizační věc, a tak dál. Ale dělat to paralelně, to znamená současně přemýšlet nad tím, co je nové, to můžeme, ale to neznamená, že v podstatě to budeme okamžitě párovat. My jsme se dohodli, že na příští rok uděláme pouze část, a to čistě z toho důvodu, že by se to objemově nestačilo v tom daném roce prodat. Tak jsme říkali, udělejme v roce 2020 600 milionů, a těch 600 milionů, na tom je absolutní shoda úplně s každým, i s obranou, se všemi, v tuto chvíli vyprodáváme. Mezitím dojde k diskusi na rozpočet roku 2021, ten ještě není hotov. No a v tu chvíli prostě můžeme diskutovat, co všechno tam bude.
Nevím, z čeho odvozujete, že když se něco prodá, něco se utratí. To není tak, že se prostě prodají kovy a teď se to utratí za něco dalšího. To přece nemůžu takhle říct, že zrovna za to se to utratilo. Státní rozpočet pracuje objemově, jakožto vcelku pracujeme. To znamená, nemůžeme teď říct, že prostě zrovna se za to pořídilo něco jiného. To bychom mohli zrovna tak říct, že zrovna za tuto částku se třeba, já nevím, vyplácí prostě nějaká sociální podpora nebo cokoliv dalšího. To není možné takto specifikovat. To je nějaký balík peněz, se kterým se pracuje. A nikdo se nebrání tomu, že se nakoupí něco zajímavého, třeba lithium, třeba potraviny, třeba něco dalšího. A to je to, co teď diskutujeme.
Mimo jiné to musíme diskutovat na Bezpečnostní radě státu, bude se to diskutovat v režimu, nechci říct tajném, ale v režimu prostě, který tomu musí odpovídat. A pokud přijde Ministerstvo zemědělství a prosadí si to, no tak to jde za nimi. Ministerstvo průmyslu a obchodu není od toho, že bude diskutovat nad tím, co chtějí zemědělci nebo co třeba, já nevím, chce Ministerstvo vnitra. My jsme pouze správcem tohoto, ale správcem, který současně odpovídá za dvě položky, a to jsou kovy a ropa. Ropa říkáme bez problému, kovy říkáme naopak, překonáno, a v tuhletu chvíli prodáváme. A proč to prodáváme relativně rychle, je proto, že dneska tomu odpovídají ty ceny. Nic víc, nic míň. Ale bavme se o tom, co za to pořídit.
Vojtěch Munzar:
Pane ministře, nezlobte se, ale vy jste si vlastně odpověděl sám tím, že jste mluvil o celkovém objemu státního rozpočtu. Tak samozřejmě máme rozpočet, který vláda navrhuje s deficitem 40 miliard korun. Zároveň počítá s příjmem ve výši 600 milionů v rámci celkového objemu rozpočtu, 600 milionů korun na rok 2020 v celkovém objemu rozpočtu, ale nezůstávají tyto výdaje na správě státních hmotných rezerv. Kdybyste přišli s tím, že to chcete mít ve výdajových rámcích, abyste měli na budoucí obnovu, a spadlo by to do nároku z nespotřebovaných výdajů, tak pak by to bylo důvěryhodné, to, co říkáte. Ale vy skutečně ty peníze chcete rozpustit v rámci dalších výdajů státního rozpočtu.
Místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu ČR Karel Havlíček:
Jednoduše technicky to nejde. Nejdřív se to musí vyprodat, musí to přijít do státního rozpočtu. Pak se může pořizovat něco dalšího. Ale to, že se bude vyprodávat, to se nevyprodá v lednu, nebo v únoru, nebo v březnu. To jako budeme rádi, když těch 600 milionů zrealizujeme v průběhu celého příštího roku, a v té době diskutujme i nad tím, co se tam bude či nebude pořizovat dalšího. To já myslím, že dáváte dohromady prostě věci úplně různé, přičemž není nikde psáno to, a to bych z toho možná vypíchl, že je nějaká hranice přesně 30 miliard korun, kolik přesně musí být ve státních hmotných rezervách. To je přesně bohužel ten pohled, jak se na to nahlíželo neustále v minulosti. Prostě tady je 30 miliard, máme to účetně v pořádku, máme to úředně v pořádku, a tím to hasne. Nikoho nenapadlo se podívat za prvé na strukturu ve smyslu potřebnosti a b) také zamyslet se nad tím, že by se něco mohlo částečně i ušetřit. Tak přece kdybychom viděli, že tam máme něco, co nepotřebujeme a můžeme to ušetřit, tak ušetřme a nemusíme nutně se nutit do toho, že potřebujeme něco extra nového jenom proto, abychom doplnili 30 miliard. A naopak, třeba dojdeme k opačnému závěru, že tam je celá řada věcí úplně podhodnocená, třeba léky, třeba potraviny, to já teď v tuto chvíli neumím říct, a že to nebude o 30, ale třeba o 33, 34. Já se vůbec nemůžu dneska držet toho, že za 600 prodám a za 600 nakoupím. Další rok za 1,6 prodám a další rok za 1,6 nakoupím. Dívejme se nejdřív na to, co potřebujeme, a teprve poté na to, jaká bude struktura a kolik to bude stát nebo nebude stát. Tady to přece nemůžeme párovat jedna ku jedné. (Ministr Havlíček po odchodu od řečnického pultíku diskutuje mimo mikrofon s poslancem Munzarem.)
poslanec PČR
zastupitel statutárního města
člen regionální rady
předseda oblastního sdružení