Lenka Kohoutová Články

Podle zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí, v čele s tehdejším ministrem a současným místopředsedou TOP 09 Jaromírem Drábkem, měl nový způsob výplaty ušetřit minimálně 250 milionů ročně. Takové měli koaliční poslanci, včetně mě, vstupní informace při tvorbě legislativy k sociální reformě. S níž jsem ostatně nakonec souhlasila, poté, co se na popud ODS podařilo do zákona prosadit dobrovolnost v používání karty sociálních systémů pro výplatu dávek a jasný slib, že MPSV nebude pokračovat v krocích, které by znamenaly výplatu důchodů prostřednictvím karty.

 

 

Již počátkem roku 2012 se však ujištění MPSV začala ukazovat jako chybná. Nejprve nastává problém ve výplatě sociálních dávek, které má na svědomí nový ICT systém, který nefunguje dodnes. Dávky jsou vypláceny chaoticky, někomu nic, někomu několikanásobně, a jen díky obětavosti pracovníků úřadů práce systém nezkolaboval úplně. Prohlášení tehdejšího ministra Drábka o tom, že je systém připraven a již od podzimu 2011 paralelně běží s tím starým, určeným k náhradě, se ukazuje jako lživé. Na světlo světa se dostávají utajované dodatky smluv pro vývoj a správu jednotlivých aplikací, které rezort práce a sociálních věcí uzavřel, když obešel vypsání řádného výběrového řízení. Stejně tak se tomu děje v případě sKarty. Smlouvu s bankovním domem podepsal tehdejší první náměstek Vladimír Šiška (nikoli premiér nebo ministr, ale náměstek!), který se smlouvou pokusil zavázat stát k plnění, jež odporuje zdravému rozumu. V dokumentu smlouvy je totiž uvedeno, že výplata minimálně 98 % sociálních dávek bude směrována přes účty České spořitelny, a smlouva zároveň predikuje budoucí výplatu důchodů prostřednictvím sKaret. Jen připomínám, že smlouva nebyla projednávána v rámci zasedání vlády, Poslanecké sněmovny nebo v rámci koaliční K6.

 

 

Člověk, který má nárok na finanční pomoc státu, je vyzván k převzetí sKarty. A to buď rovnou při přiznání dávky či příspěvku ze sociální oblasti, nebo, pokud ji již pobírá, je osloven dopisem. Dopis posílá na své náklady úřad práce (stát). Hradí práci člověka, který se sKartami zabývá, hradí papír, obálku, tisk i poštovné. Pokud jde o průkaz osoby se zdravotním postižením, jde o posílání dvou dopisů. Náklad na jednu takovou obsílku je minimálně 10 korun. Při 280 000 vydaných sKaret je to už docela slušná částka, 2 800 000 korun jen na poštovném, ke kterému bychom měli připočíst ještě pracovní dobu zaměstnance úřadu práce. Přičemž kartu jako platební prostředek používá pouze 15% lidí z 280 000. O sKartu žádá Česku spořitelnu úředník úřadu práce, na úřad práce karty přijdou a jsou zde skladovány. Dále sKarty vyrábí a dodává pro Českou spořitelnu zlínská firma monet+, dopis s PIN kodem zasílá přímo majiteli sKarty další zlínská společnost IT Solutions.

 

Výroba jedné karty podle neveřejných zdrojů stojí 240 korun (MPSV tuto částku doposud nedokázalo potvrdit ani vyvrátit). A to ať jde o kartu, která je používána jako platební nebo ne. V obou případech je v jejích útrobách zabudován velmi kvalitní čip, který může nést biometrické informace na úrovni elektronické občanky. Může, ale nenese, a i kdyby nesl, stejně je na úřadech neumí nikdo žádným přístrojem „načíst“.

 

 

O sKartě současná paní ministryně mluví jako o identifikátoru, tedy dokladu, který umožňuje ztotožnění jeho držitele. A opět mne napadá otázka: potřebujeme tak drahý „identifikátor“, pokud má každý občanský průkaz? Do absurdna je tento argument dohnán v praxi, kdy je nutné k „identifikátoru“ sKartě předložit právě občanský průkaz. Potřebujeme identifikátor, který je vyráběn takto složitě, draze, jako identifikátor neslouží a pomocí kterého se soukromý subjekt (Česká spořitelna) o jeho držitelích dovídá soukromé údaje?

 

Pochopitelně, že nepotřebujeme. Je to obyčejná platební karta s nákladným čipem, která šikanuje příjemce sociálních dávek a v současné podobě existuje jen kvůli desinterpretaci zákonů ze strany vedení MPSV. Karty sociálních systémů nemohu díky mnoha ohýbáním zákona a dezinterpretacím, které se prostě někomu hodí, považovat za důvěryhodné. Projekt sKaret vnímám jako trojnásobný podraz: na příjemce dávek, na platnou legislativu České republiky i na koaličního partnera. To mi přijde dost.

 

Stále častější výhružky o tom, jak se budou zpožďovat výplaty dávek v případě ukončení projektu sKaret, jsou liché. Tři čtvrtiny osob, které pobírají dávky ze sociálního balíku, karty nemají. Z 280 tisíc vydaných karet je využíváno jen minimum, co se tedy bude zpožďovat? Možná ministerstvo chce zastřít to, že nemá problém s sKartami, ale také se stále špatným ICT systémem na úřadech práce. Nebo jen ministerstvu dochází výmluvy. Je tedy načase, aby jeho zástupci přiznali, že je to špatně, že pochybili . Je čas zavřít tento projekt, podat si ruce a jít dál.