Petr Beitl Články

Vážené dámy, vážení pánové, dnes uplynulo 30 let od sametové revoluce a 80 let od demonstrací studentů proti fašismu, vrcholícím zavřením českých vysokých škol a výstražnými popravami studentských vůdců.

A právě v takový den se každý z nás může zamyslet nad tím, jak bylo vůbec možné, že se totalitní režimy dostaly k moci, co nás stálo se jich zbavit, a jaké bylo a je jejich dědictví. Kde bychom byli, kdybychom konali jinak, kdyby naše země nepřišla o své elity ve všech vlnách teroru a emigrace.
Před třiceti lety došlo ke změně politického režimu ve východní Evropě i naší zemi. Došlo k tomu převážně pokojnou cestou, k převzetí politické moci stačilo několik týdnů možná měsíců. Nám, kteří jsme tenkrát, na prahu svého produktivního věku, stáli v ulicích, to připadalo jako hotový zázrak, najednou jsme měli svobodu. Svobodu slova, svobodu pohybu přes otevřené hranice, svobodu pro podnikání.
Tenkrát jsme viděli své vzory a ideály ve státech západní Evropy. Zdálo se jasné, že stačí dělat všechno jako tam a budeme si žít stejně dobře jako oni. Když ne hned, tak za pět nebo tak maximálně za osm let.
Ach, jaký to byl omyl. Ale nebyla to naivita, jak se někdy tvrdí, byla to spíše nezkušenost, nezkušenost daná výchovou v totalitním režimu, kde byla tak jasná pravidla. Nezkušenost s tím, že demokracie a svoboda není jen šancí k prosperitě, ale otvírá dveře těm, kteří jsou připraveni nově nabytou svobodu zneužít.
A byla to právě ta nově získaná svoboda, která nám postupně otvírala oči, která demaskovala skutečný stav naší společnosti po čtyřiceti letech komunismu. A mimochodem, ho ukazuje i dnes.
Zatímco jedni začali budovat základy soukromého podnikání a budoucí prosperity, nebo se v různých funkcích snažili zavést principy demokratického vládnutí, druzí si tu svobodu vyložili jako šanci vytvořit různé zkratky jak k ekonomickým, tak politickým benefitům.
Neexistovali odborníci schopni řídit podniky a instituce. Postkomunistická justice a výkonná moc nebyla schopná garantovat vymahatelnost práva.
Nikdo nemohl v daném čase připravit zemi na to, jak bude ve skutečnosti probíhat obrovský transfer státního majetku do soukromé sféry. Privatizace probíhala za vzniku konkurenčního trhu zboží a služeb a za kolapsu východních trhů. A právě její rychlé provedení dalo drtivé většině českých firem šanci prokázat jejich životaschopnost. Současně byly položeny základy pro vznik a rozvoj soukromého podnikání.
Stejně tak budování nového legislativně právního rámce v západním stylu probíhalo komplikovaně a pomalu v rámci soutěže nově vzniklých politických stran, za mnohdy složitých kompromisů a akceptování nechtěného. Stejným složitým procesem získávání zkušeností přitom procházely i samotné politické strany.
Nyní, po třiceti letech, můžeme hodnotit, jak jsme obstáli. Ale rozhodně musíme předem odmítnout všechny rádoby oborníky, kteří chtějí soudit tehdy proběhlé procesy bez zasazení do podmínek, ve kterých probíhaly. A ještě důrazněji odmítat kritiku a demagogii placenou ze zdrojů získaných v temných dobách privatizace.
Jsem přesvědčen, že jsme při plnění těžkého zadání obstáli se ctí. Pokud se chceme hodnotit, porovnejme se v první řadě s těmi, kdo s námi stáli na stejné startovní čáře. Se státy bývalého východního bloku. Chtěli bychom s někým měnit? Odcházejí občané naší země někam hromadně za lepším?
Česká republika je dnes jednou z nejbezpečnějších zemí světa s nejnižší mírou chudoby. Je jedinou zemí z postkomunistické Evropy, jejíž počet obyvatel vzrůstá díky pracovní migraci. A to je známkou toho, že jsme atraktivní pro aktivní lidi, kteří v rámci rozvíjení svého bohatství, rozvíjejí i to společné. Současně, díky vstupu do NATO a Evropské unie, jsme dnes součástí struktury, která nám garantuje nejvyšší míru bezpečnosti ve stoleté historii našeho státu
Dnes musím z tohoto místa poděkovat všem, kdo stáli na světlé straně síly a podíleli se na obrovské politické a ekonomické transformaci naší společnosti. Všem, kteří různou formou nesli náklady této změny. Poděkovat všem, kteří změnili podmínky ve svých oborech takovým způsobem, že se nebojíme srovnání s jakýmkoli státem světa. Poděkovat všem, kteří se nebáli převzít zodpovědnost a kteří 30 let pracovali na tom, aby vyvedli naši zemi z komunistického marasmu a dali nám všem novou šanci.
Právě takové dílo, je tím správným odkazem všem obětem boje proti bezpráví.

Ing. Petr Beitl

poslanec PČR