Podivný konkurenční boj, spanilá jízda dragounů a návrat unesených Češek
Překvapuje mě, jak málo pozornosti vzbudil konec dodávek bionafty od společností Kratolia a Ekopetrol . Stát od nich v loňském roce získal celkem 37,5 % všech svých nákupů. Jediným českým výrobcem bionafty tak zůstal Andrej Babiš . Tentýž Andrej Babiš , který z pozice ministra financí bionaftu skrze státní podnik Čepro nakupuje, a který spolu s ministrem vnitra řídí a úkoluje tzv. „daňovou Kobru“. Firmy Kratolia a Ekopetrol dostaly od státu červenou kartu pro to , že příslušníci Kobry provedli ve Kratolii razii. Určitě něco našli, o tom nelze pochybovat. Taková koncentrace moci u jediného člověka je naprosto neuvěřitelná: výroba – nákup – kontrola. Jde přitom ročně o mnohamiliardové obchody. Člověk by čekal, že se přinejmenším objeví řada kritických komentářů, ale panuje ticho. Z toho mlčení jde strach. Jasně se ukazuje, že nelze spojovat firemní, politické a státní zájmy. Přesněji řečeno: firemní zájmy nakonec převálcují ty ostatní, pokud necháme firmy ovlád nout politiku a stát.
Průjezd amerických dragounů Českou republikou je v plném proudu. Stalo se to předmětem obrovského sporu. Zdálo se, že odpůrců je málem tolik, že stačí lusknout prsty – a vystoupíme z NATO. S lítostí jsem si četl příspěvky některých svých přátel, kteří z vojáků USA dělali v návalu vášní okupanty. Mrzelo mě to tím víc, že ještě před šestnácti lety titíž lidé vítali náš vstup do NATO a někteří z nich ještě před sedmi lety hlasitě podporovali americký radar v Brdech. Spanilá jízda vojáků USA republikou má pro mě symbolický význam: je to spojenecká armáda. Občas člověk zapomíná, že má přátele, kteří v minulosti opakovaně krváceli pro naši svobodu. Reakce veřejnosti mě proto nesmírně mile překvapila. Těch pochybovačů a odpůrců zdaleka není tolik, jak to vypadalo. Věřím, že řada z nich si navíc uvědomila, že v minulých dnech přehnali svoji reakce. Souhlasit s naším členstvím v NATO a považovat USA za spojence, to přece vůbec nevylučuje právo nesouhlasit s každým jednotlivým krokem NATO, resp. USA.
Unesené Češky se z Pákistánu nakonec vrátily domů. To je skvělá zpráva. A tady bychom měli začít naše emoce krotit. Je nepochybně úžasné, že to přežily. Měly štěstí v neštěstí, že je unesli „pouze“ vyděrači, nikoli obchodníci s politickou smrtí. Jaká naivita a hloupost je však zavedla do té situace, to je alarmující . Pan prezident si neodpustil poměrně ostré vyjádření , že je nepřijme na Hradě. Já bych sice zvolil spíše tiché odmítnutí, protože si ani neumím představit, co tam prožily , ale v zásadě s tím nelze nesouhlasit. Udělat si podobný dobročinný výlet do prostředí, které je nám tak nesmírně vzdálené, to opravdu může pouze naprosto „neinformovaný“ člověk. Evropané zblblí propagandou multikulturalismu předpokládají, že svět touží po tom, aby byl od nich zachráněn. Že je to fatální omyl, to často zjistí až v okamžiku, kdy jsou veřejně kamenováni. „Ale copak, copak,“ pomyslí si tu chvíli , „že by Paštuni nestáli o šíření rovnoprávnosti?“ Ne, oni o to opravdu nestojí. Někteří z nich ale velice stojí o to, aby Evropanovi uřezali hlavu.
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
předseda regionální rady
starosta
krajský zastupitel