Smrt českých vojáků,situace na Blízkém východě a lež pana guvernéra
V úterý v Afghánistánu zahynuli čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce raněný, v neděli byl zraněn další voják. To jsou nesmírně těžké ztráty, které ze všech nejvíc doléhají na rodiny mrtvých vojáků. Měli bychom si neustále připomínat, proč tam – kdesi v horách Hindúkuše – naši vojáci bojují a někdy, bohužel, umírají.
Důvod nelze spatřovat primárně nebo dokonce výhradně v tom, že jsme členy NATO, tudíž „slepě a nesmyslně“ plníme závazky vůči našim spojencům. Členy NATO jsme totiž zejména proto, abychom minimalizovali riziko, že by se nějaká válka vedla na našem území, resp. na území některého spojeneckého státu. Nevěřím, že je možné vytvořit svět bez násilí. A v násilném světě je rozhodně mnohem lepší držet v ruce větší klacek a používat ho tak, abychom si válku udrželi co nejdál od těla. Možná to zní cynicky a žádná kandidátka na korunku pro Miss World by to nikdy ve svém nominačním projevu neřekla, ale já nesoutěžím v žádné soutěži krásy.
Teroristé z Hamásu, kteří ovládají pásmo Gazy, vypálí na Izrael raketu a Izrael na oplátku srovná se zemí místo, ze kterého byla raketa odpálena. Následně OSN odsoudí Izrael za agresívní chování vůči palestinskému lidu. To už je taková diplomatická zvyklost. Ať se na Blízkém východě stane cokoli, může za to Izrael. Na tuto hru přistoupily státy Evropské unie (s čestnou výjimkou České republiky) a USA jsou pod vedením Baracka Obamy zoufale slabé. Hamás útočí zhruba jedenkrát za každé dva nebo tři roky. Průběžně přitom navyšuje dosah a počet svých raket. Zaráží mě, že nad tímto faktem se nikdo v OSN a Evropské unii nepozastavuje. Raketa není žádná maličkost, aby ji bylo možné koupit v supermarketu a propašovat v nákupní tašce. Aby bylo možné zásobovat Gazu raketami, je potřeba mít k dispozici lodě, letadla, překladiště, personál, diplomaty, překupníky a hlavně obrovskou spoustu peněz. To, co teď každý den po stovkách padá Izraelcům na hlavu, je humanitární pomoc Evropské unie palestinskému lidu na raketový pohon.
ČNB si pochvaluje, jak mocně roste ekonomika České republiky. Opravdu to vypadá tak, že jsme se definitivně vymanili ze sevření ekonomické krize, která u nás trvala celých pět let. Vůbec nepochybuji o tom, že listopadové znehodnocení koruny pomohlo exportérům. Administrativním rozhodnutím jsme si znehodnotili mzdy a tím snížili náklady firmám vyjádřené v eurech a dolarech. Trošku jsme sebrali všem, aby někteří získali víc. Spoléháme se na to, že ostatní země se zachovají čestně a své měny nebudou účelově znehodnocovat. Tohle přifouknutí ekonomiky byla tak trošku křivárna a bankéři z ČNB si to moc dobře uvědomovali. Argument tehdy nebyl o potřebě růstu ekonomiky, ale o cílování inflace. Hrozila nám deflace, protože inflace dosahovala pouhých pár desetin, takže bylo lepší znehodnotit měnu. Jak to, že si teď bankéři tleskají jak malé děti, když je inflace na nule – níže než byla v listopadu 2013? To už nám deflace nehrozí? Pokud byl listopadový argument míněn vážně, měli bychom nyní českou korunu znovu oslabit. Jinak bychom si mohli začít myslet, že nám pan guvernér před půl rokem tak trošku lhal.
předseda místního sdružení
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
místostarosta
krajský zastupitel