Zdanění odborářského příspěvku, milovaný prezident, výročí Nagygate
Pan ministr financí Andrej Babiš si tentokrát zaslouží jedničku s hvězdičkou za návrh na zrušení odborářského příspěvku jako odpočitatelné položky z daně z příjmu. S tím naprosto souhlasím a jsem rád, že to alespoň vyslovil. Je totiž téměř jisté, že se mu to nepodaří prosadit.
Pevně věřím, že tentokrát nepoužije svoji klasickou úhybnou taktiku; že to řekl v nějaké jiné souvislosti, že to vlastně navrhl někdo jiný a tak podobně. Však se už odboráři nechali slyšet, že tohle si jen tak líbit nenechají. Přidal se k nim i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, který se pěkně „po lidovecku“ k ničemu přímo nevyjádřil, ale s úsměvem poznamenal, že hlavní je přece zvýšit výběr daní. Bum! Pěkný úder na solar. Ano, pan ministr Babiš před volbami opakovaně prohlašoval, že miliardy se válí na zemi, tudíž při správném výběru daní bude na všechno – na investice, na důchody, na odborářské příspěvky. Samozřejmě ho nehodlám litovat. Nicméně tentokrát tleskám: Naštvat půl milionu lidí návrhem, který nemá šanci projít, to je na politického bobříka odvahy.
Teprve včera složil Andrej Kiska prezidentský slib, a už je miláčkem davů. Předvedl doslova obamovský start. Slíbil nepobírat plat, pohostil bezdomovce a utišil plačící děvčátko. Chyběla pouze bílá holubice dosedající na prezidentské rameno. Svůj první den si výborně naplánoval a vyšlo mu to skvěle. Troufám si odhadovat, že jeho popularita raketově vystoupá někde k osmdesáti procentům a může se tam i dlouhodobě držet. Co však dál? Má být smyslem demokracie produkovat populární politiky, kteří svoji oblíbenost odvozují od nulové odpovědnosti? Postavení slovenského prezidenta je podobné jako postavení českého prezidenta: Nemohou aktivně prosazovat vlastní politiku, ale mohou si zdržováním vlády vynutit určité ústupky. Hlavní odpovědnost však nese vláda, která v rukou drží všechny rozpočtové trumfy. Takže k čemu je ta komedie s přímou volbou, když prezident finančně závisí na vládě? Je to obyčejná hra na demokracii. V budoucnu se nám to může šeredně nevyplatit. Proč by lidé měli chodit k volbám, které ve skutečnosti nic neřeší? A proč by si lidé neměli začít myslet, že volby jsou vlastně fraška?
V pátek uplynul rok od bezprecedentního zásahu proti… Jejda, proti čemu to vlastně bylo? Vypadalo to, že se na poslední chvilku podařilo zachránit demokratickou republiku před nebezpečím klientelismu. Proběhly volby a z republiky se pomalu stává protekcionistická oligarchie. Z dramatického vystoupení předních policajtů se zdálo, že vojenští rozvědčíci připravují státní převrat nebo slouží nějaké cizí moci. Tak zlé to ale nebylo, a tak se ze zneužití se stala postupně pochybná konstrukce o přípravě „nějakého“ trestného činu. Ale výsledky to samozřejmě přineslo. Politické poměry v České republice se rozvrátily a národ získal v osobě Jany Nagyové – Nečasové terč, do kterého je potřeba se za všech okolností trefovat. Ivo Ištvan se chová jak autista Raymond Babbitt z filmu Rain Man, akorát je ve své roli lepší než Dustin Hoffman. Robert Šlachta vyměnil svůj nedbalý jágrovský design v pečlivě upravený styl Corrado Cattani 2. A všichni zúčastnění se tváří, jakože teď to teprve začne. Čili dá se očekávat, že na podzim před volbami se zase objeví nová podezření.
