Nemůžeme si vybírat, o koho se postaráme
(MF DNES) Náměstek pro sociální oblast Robert Kerndl se chce v Brně zaměřit nejen na bezdomovce a rodiny s dětmi v nouzi, ale také na seniory či handicapované. V Brně žije asi 500 rodin v bytové nouzi, jednotlivců i několikanásobně více. Přitom jen loni skončily dvě ubytovny pro sociálně slabé a aktuálně hrozí uzavření dalších. Stovky lidí se tak ze dne na den můžou ocitnout na ulici a vedení města chybí pro takovou situaci krizový plán. "Zatím ho sice nemáme, ale zabýváme se tím. Nechceme to pak řešit přes noc," říká mimo jiné v rozhovoru pro MF DNES náměstek brněnské primátorky pro sociální oblast Robert Kerndl (ODS).
Vzhledem k vaší dnešní funkci je paradoxní, že v minulém volebním období vás někteří politici označovali za největšího kritika sociálních projektů...
Nevím, kdo mě tak označil.
Dokonce i vy sám.
Možná to bylo kvůli tomu, že jsem na zastupitelstvu kladl spoustu otázek, na které jsem nedostával relevantní odpovědi. Možná proto, že získáváme peníze jen na "měkkou" část některých projektů a už se neřeší, za co máme byty opravit. Moje hlavní kritika vždycky směřovala k tomu, že postoj města by neměl být revolucí, ale evolucí. Mělo by to být o debatě jak s odborníky, tak s normálními lidmi, aby byli schopní naše kroky pochopit.
Jak je na tom nyní Brno s řešením sociálního bydlení?
Co se týče dvou velmi diskutovaných projektů, tedy Rapid Re-Housing a Housing First (první se zaměřuje na zabydlení rodin s dětmi, druhý na ukončení bezdomovectví jednotlivců – pozn. red.), tak oba do jisté míry splňují to, co se od nich očekávalo. Na druhou stranu tím, že jim bývalé vedení Brna dávalo maximální zelenou, se z mého pohledu zapomnělo na ostatní sociálně potřebné. Město se málo věnovalo handicapovaným a hlavně seniorům. A na tom bychom měli zapracovat mnohem více. Neznamená to ale, že zmíněné projekty chci úplně ukončit, to určitě ne.
A jak tedy budou pokračovat?
Za jiných podmínek a s širším zaměřením. Získali jsme dotaci na opravu 30 bytů a tam už jsou nůžky víc rozevřené. Do opravených bytů jsme schopni dát mnohem více sociálně potřebných skupin než jen bezdomovce. Nemůžeme se soustředit pouze na ně, protože potom se logicky lidé ptají, proč neděláme něco taky pro ostatní.
Říkáte, že změníte podmínky. Jakým způsobem?
Mám problém s tím, že výběr nájemců určoval los. Chápu ty, kteří s tou myšlenkou přišli, aby si vyzkoušeli, nakolik je projekt úspěšný pro všechny. Ale u problémů, které jsme teď řešili, se ukázalo, že je lepší s lidmi pracovat individuálně a dávat jim byty přímo na míru. Třeba pokud los padne na někoho s handicapem, pak jsou pro něj některé byty nevhodné.
Co tedy bude následovat?
Rapid Re-Housing byl dokončen, u Housing First je ze 60 lidí zabydlená zhruba polovina a my v tom budeme pokračovat. Vedeme nyní debatu, kde do budoucna brát dostatek opravených bytů a jakým způsobem navážeme jednání s městskými částmi. Je to o osvětové kampani, musíme vysvětlit lidem, že nemyslíme jen na jednu cílovou skupinu, ale že je to ve prospěch všech.
Jak je na tom vůbec Brno s volnými městskými byty?
Většina bytového fondu spadá pod městské části. Nejvíc volných bytů, kolem tisícovky, je na Brně-střed a Brně-sever. Z toho asi 350 je opravdu volných a dají se použít.
Podle nejnovějších údajů žije v Brně kolem 1 700 bezdomovců. Co s tím může město dělat?
Bezdomovci přicházejí a odcházejí. Číslo je naprosto orientační. Je potřeba rozlišovat ty, kteří to berou jako životní princip, nemají zájem o nějaké byty a jsou spokojeni na ulici. Pokud se bavíme se sociálními pracovníky, tak mnozí nemají ani chuť využívat noční krizová centra.
Lidé bez domova jsou často asociální, mají různé psychické problémy nebo jiné zábrany...
Souhlasím, ale v těch centrech volné kapacity pořád jsou. Je otázka, jak s bezdomovci ještě víc aktivněji pracovat a navázat na psychologickou práci. Vím, že lidé, kteří se jim věnují, dělají svou práci dobře.
Ohledně zabydlování jednotlivců zastáváte přístup nejdřív práce, potom bydlení?
Je to složitá věc. Spousta lidí má nejrůznější handicapy, takže nelze být takhle striktní. U lidí, kteří jsou však schopní pracovat, by princip zásluhovosti být měl. A týká se to i zabydlování rodin. Za pomoc by měly společnosti odvést něco zpátky, i kdyby to mělo být formou veřejně prospěšných prací.
Proč ODS tolik podporuje takzvané prostupné bydlení?
Mně se ten princip líbí. Když se ukáže, že je člověk ochoten a schopen plnit si své povinnosti, tak by měl prostě dostávat lepší pozici do budoucna. Myslím, že je to poměrně smysluplná a úspěšná věc.
A není to také o tom, že když člověk žije pod mostem, tak si plnit povinnosti jednoduše nemůže?
Je to ryze filozofická otázka, a především je to o individuálním přístupu. Není možné všechny dávat do jednoho pytle. Uznávám, že jsou jedinci, kterým je potřeba pomoct, sami to chtějí, ale nejsou schopni to společnosti vrátit.
V programu ODS stojí, že chcete zastavit zneužívání doplatků na bydlení. Je to vůbec možné?
Je to spíš proklamace toho, co se nám nelíbí, od toho tu však není město, ale kraj. Ten může dávat doporučení do Sněmovny na zákony, které by měly být upraveny. Je to o nastavení jasných pravidel, kdo, kolik a v jakých zařízeních může dávky pobírat.
Taková změna by citelně zasáhla přes 500 rodin v bytové nouzi, které v Brně žijí. Kvůli novele zákona o sociálních dávkách mají majitelé ubytoven tendenci domy zavírat. Neobáváte se, že tyto kroky by mohly podobné uvažování podpořit?
Jestli se toho obávám, nebo neobávám, je asi jedno. Každopádně ta tendence zavírání ubytoven tady z nejrůznějších důvodů prostě je. Jedním z nich je fakt, že se nám bytová výstavba ve městě příliš nedaří. Někteří provozovatelé ubytoven tak přemýšlejí, že by je předělali na bytové domy. Uvědomujeme si, že je to velký handicap Brna, v současné době bohužel nejsme připraveni na to, že by ubytovny zavřely. Nemáme jiné kapacity, abychom jejich obyvatele umístili jinam.
Už loni přitom skončily ubytovny v Šámalově a Hybešově ulici a vyvolalo to poprask...
Ano, způsobilo to velkou nevoli na Červeném kopci. Minulá koalice zaspala a někteří lidé ve spektru víc doprava toho samozřejmě zneužili. Tehdy bylo potřeba s lidmi mluvit a vysvětlit jim, že je to opravdu na dobu určitou. Abychom byli připraveni, hledáme možnosti do budoucna. Jedna z investic tak půjde příští rok do opravy domu v Železniční ulici – na první městskou ubytovnu pro sociálně slabé vyčleníme až 20 milionů korun.
Aktuálně hrozí uzavření ubytoven v ulicích Jarní, Olomoucké a Markéty Kuncové. Jak byste situaci momentálně řešili?
Město na to není připraveno. Nechci to nikomu dávat za vinu, je to konstatovaní faktu. A v okamžiku, kdy přijdeme s nějakým komplexním řešením, si musíme říct, kde na to vezmeme peníze. Rovnou říkám, že nemáme krizový plán, ale zabýváme se tím. Nechceme to potom řešit přes noc.
Akční plán pro ukončování bezdomovectví rodin s dětmi v Brně na období 2018 až 2025 bývalí radní dvakrát neodhlasovali. Co s ním bude za vaší vlády?
Tenhle dokument končí a my musíme připravit nový, který problematiku bude řešit od roku 2020 do 2030. A ukončování bezdomovectví bude jen jednou z kapitol. Není to tak, že bychom to řešit nechtěli, ale musíme se zaměřit i na ostatní.
Jak tedy hodláte naplnit slib ohledně dostupného bydlení pro rodiny s dětmi?
Celým volebním programem ODS prochází záležitost územního plánu. V okamžiku, kdy ho nastartujeme pro masivnější výstavbu bytových domů, otevře se možnost, aby co nejvíc lidí dosáhlo na bydlení. V minulosti tu byly tendence investorům jasně stanovit limity, kolik z výstavby by do budoucna mělo padnout pro "nepřizpůsobivé" osoby. Nemyslím si, že je to správné. Nicméně pokud developeři potřebují něco po městě, třeba pomoct s infrastrukturou, tak je naprosto relevantní vstoupit s nimi do jednání, že bychom byli rádi, aby určitá část bytů byla pro potřeby města.
Co byste chtěl, aby za vámi po čtyřech letech ve funkci náměstka pro sociální oblast zůstalo?
Určitě hodlám co nejvíc pomoct seniorům, protože s místy pro ně jsme na tom velmi špatně a populace nám stárne. Některé projekty jsou v rovině zákonů, územního plánu či získání peněz poměrně složité, ale chci, abychom kapacitu bytů pro seniory výrazně zlepšili. Pak bych byl rád, kdybychom sdílené bydlení rozšířili i na handicapované. Také je nutné vyřešit ubytovny, alespoň tak, že připravíme koncepční materiál a zaváže to i ty, kteří přijdou po nás. Základní a hlavní věc, kterou musíme řešit, je však právě oblast bydlení. Moje hlavní kritika vždycky směřovala k tomu, že postoj města by neměl být revolucí, ale evolucí. Normální lidi musí naše kroky pochopit.
(Autor: Karolína Poláčková)
Rozhovor vyšel v deníku MF DNES.
