Filip Humplík Články

 

Baal byl “Pán nebes”, nejvyšší bůh počasí a patron zemědělců a pastevců. Chrám z 2. století po Kristu jim vadil i přesto, že takzvané “kannanské náboženství” už dnes nikdo nevyznává. Jen těžko se tedy dá předpokládat, že by architektonická a historická památka na Baala někoho sváděla k jeho uctívání. 

 

Jde o až neuvěřitelné barbarství, kvůli kterému je světová kultura zase o něco chudší. Baalův chrám je považován za jednu z nejvýznamnějších historických staveb antiky a je na seznamu světového dědictví UNESCO (nebo spíš byl). Nemohu se ale zbavit dojmu, že se často chováme velmi podobně jako radikální islamisté. 

 

Upravujeme (a tedy ničíme) umělecká díla a “přepisujeme” evropskou kulturu. Jen se přitom nezaklínáme koránem, ale ideologií politické korektnosti. 

 

Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dientstbier požaduje přepsání školních učebnic, které jsou prý “genderově nevyvážené”. Ženy jsou v nich zobrazovány jako pečovatelky o domácnost, zatímco muži jako technicky zdatní živitelé rodin. Podle Dienstbiera jde o stereotypizaci tradičních rolí, kterou je třeba odstranit. Takže propříště: “Táta má mísu, táta mele maso…”, plus obrazy řidiček, jeřábnic, hornic a vojaček.

 

Nejde o nový nápad – už na jaře 2010 si některé organizace českých Romů stěžovaly na slavnou dětskou knížku Josefa Lady Kocour Mikeš. Vadilo jim, že v jedné scéně pohádkový kocourek skončí v pytli a vypravěč vzápětí vysvětluje: “Milé děti, ti lidé byli cikáni.” A  loni v létě soud v Amsterodamu dokonce řešil, jestli v tradičním průvodu při oslavách svátku svatého Mikuláše zakázat postavu Černého Petra (černošský sluha s velkými červenými rty, který má v Holandsku podobnou funkci, jako u nás na Tři krále Kašpar, “černej vzadu”, ale hlavně biblický král, jenž se do Betléma přišel poklonit Ježíškovi). Černý Petr je prý “negativním stereotypem, znevažujícím spoluobčany tmavé pleti”. Definitivně zakázán nebyl. Zatím.

 

Kam s podobnou logikou dojdeme? Nejspíš bude muset vzniknout orwellovské Ministerstvo pravdy, které bude pečlivě zkoumat všechny knihy, filmy, divadelní hry, obrazy a další kulturní artefakty a zmizíkovat z nich politicky nekorektní témata. Už teď je jisté, že nepřežije třeba Straussova opereta Cikánský baron, písně Karla Černocha ani Feuchtwangerův román Žid Süss. 

 

Ale pozor, zmizíkovat se bude muset i obráceně. Z Janákova filmu Snowboarďáci zmizí rasistická hláška: “Mrtvej sněhulák, dobrej sněhulák”. Sněhulák je přece bílý, takže někdo může tvrdit, že Kotek s Mádlem vyzývají k pogromům na etnické Čechy. A co teprve rasistická píseň “Jdu cestou necestou za svou bílou nevěstou” z Troškovy filmové pohádky Princezna ze mlejna?

 

Všechno je to samozřejmě šílenost, ale tyhle ničitelské snahy přepisovat kulturu (a zmizíkovat z ní to, co právě nevyhovuje ideologii) bývají často poměrně bizarní. V roce 1975 se Bohumil Hrabal přihlásil k normalizačnímu režimu. Ivan „Magor“ Jirous na tuhle jeho “zradu” reagoval pálením Hrabalových knih. Písničkáře Vlastu Třešňáka to inspirovalo k písni Tovaryš pátera Koniáše. Pozor, šlo o kritiku Jirouse, ne Hrabala ani komunistů.

 

A Třešňák měl pravdu – umění, kulturu a historii nelze měnit podle toho, kdo si právě co myslí a jaké náboženství nebo ideologie právě vládne.

 

Ale hlavně je třeba zbavit se předsudků. Jsem pravičák. Přesto romány Gabriela Garcíi Márqueze Sto roků samoty nebo Láska za časů cholery považuju za skvělé čtení bez ohledu na to, že autor byl přítelem Fidela Castra a sympatizoval s různými jihoamerickými revolučními skupinami. Svůj světonázor mi nevnucuje a tak neřeším, jestli je autor levičák. Zajímá mne jen, jak jsou jeho knihy napsány. A dokonce rád poslouchám americkou crossoverovou kapelu Rage Against the Machine. Názorově jsou to sice totálně naivní komunisti, ale hudba je prostě skvělá.

 

Nejrůznější “napravování” historie je jedním ze znaků totalitních režimů. Ať už se jedná o komunisty, nacisty nebo fanatické islamisty.

 

Zachovejme si zdravý rozum. Rovnat dynamit ke sloupům chrámu je nesmysl, ať už tím “chrámem” myslíme cokoli a ať už sami věříme něčemu jinému, než se v tom chrámu uctívá.