Filip Humplík Články

 

Hned poté, co jsem se seznámil s bizarním nápadem současného vedení pražského magistrátu. V návrhu ceníku parkování v rezidenčních zónách se chystá radikálně zvýhodnit řidiče, kteří si zároveň pořídí i roční kupon na MHD. Máte “lítačku”? Parkovací karta vás bude stát stejně jako dosud, tedy 700 Kč. Nemáte “lítačku”? Za parkovací kartu zaplatíte 4 350 Kč, tedy více než šestkát tolik.

 

Můžeme se na to ale dívat i přesně obráceně: magistrát se chystá radikálně znevýhodnit řidiče, kteří metrem, tramvajemi ani autobusy nejezdí. Podle náměstka primátorky pro dopravu Petr Dolínka (ČSSD) je za tím snaha motivovat je, aby z auta přesedli do MHD. „Když bude mít řidič roční kupon v kapse, vzpomene si na zácpy, potíže s parkováním a raději využije MHD. Brzy zjistí, že je čistá, příjemná a spolehlivá,“ řekl Dolínek. Jinými slovy to znamená, že Praha bude majitele aut penalizovat (chcete-li šikanovat pokutami). 

 

Proč to Krnáčová, Stropnický, Dolínek & spol. dělají? Dopravní podnik má každý rok obrovské ztráty, které třeba jen v roce 2013 dosáhly kolem 360 milionů korun – a to i přes miliardové dotace. A které ještě současná koalice navýšila populistickou slevou celoroční jízdenky.

 

Možností řešení jsou v zásadě tři: 

 

1. Magistrát by se mohl pokusit zvýšit efektivitu využití peněz v Dopravním podniku. To dá ale spoustu doslova mravenčí práce, do které se v “obecní” firmě nikomu nechce. Chtělo by se do toho snad jen soukromému vlastníkovi, který by některé linky MHD jistě dokázal provozovat levněji, aniž by se snížila kvalita. 

 

2. Magistrát by mohl zvednout jízdné, jenže to by politicky neprošlo. A nejspíš není náhoda, že snaha vydírat motoristy přichází jen dva měsíce poté, co letos v červnu magistrát kupony na MHD naopak o tisícovku zlevnil. Podle propočtů kvůli tomu teď v kase chybí třičtvrtě miliardy. Právě proto asi taky přichází řešení číslo 3.

 

3. Někoho mazaného napadlo, že tržby Dopravního podniku zvýší tím nejbrutálnějším možným způsobem: držitelům rezidenčních karet “povinně” nadekretuje vlastnictví “lítačky”. Princip je to asi stejný, jako před listopdem 1989 u zelinářů: “Chceš nedostatkové banány? Dobře, ale musíš si k nim vzít ještě nahnilý karfiol, který nikdo nechce.” 

 

Špatné je už to, že si od města musíme kupovat možnost parkovat tam, kde bydlíme (o rezidenčních zónách jsem psal už loni v květnu tady: http://filiphumplik.blog.idnes.cz/c/411457/Mestsky-policajt-nema-co-rozdavat-boticky.html). Vždyť co nám Praha za cenu rezidenční karty vlastně poskytuje? Pohlídá vám snad auto? Když vám ho někdo vykrade, zaplatí vám snad škodu? A nebo vám aspoň zaručí, že budete mít před domem volné místo? Ani náhodou. Praha prostě jen zpoplatnila samotné parkovací právo – něco tak imaginárního a neuchopitelného, jako je třeba měsíční svit. 

 

Ještě o stupeň horší je ale vnucovat někomu zboží nebo služby, o které nemá zájem. To už se nedá nazvat jinak než vydírání. Představte si, že po Praze chodíte pěšky, případně jezdíte na kole, taxíkem nebo autem. Metro, autobusy ani tramvaje nepoužíváte (a když už náhodou ano, koupíte si lístek). Proč byste měli být údajnou “slevou” tlačeni k nákupu ročního kuponu? V už citované povídce Exkurze do ZOO vystupuje repetent Pelnář, který pevným hlasem říká: "Já budu krmit hrocha. Líbí se mi, že je špinavej!"

 

Nemohu se zbavit pocitu, že hrocha připomíná i současné vedení pražského magistrátu.