Ani ti neměli a nemají na růžích ustláno, a to nejen kvůli penězům, které shání také prostřednictvím mnoha pěkných „charitativních“ akcí, ale třeba také proto, že velmi dlouho trvalo, než se vůbec podařilo uzavřít s městem smlouvu o pronájmu objektu.  Vše co dosud sehnali, investovali do projektové dokumentace a záchranných prací či do shánění dalších dotací. Dělali to pro město a za město a často na dobré slovo a vlastně tak trochu na divoko. V této době také došlo k tomu, že mnoho nákladů, které by správně mělo hradit město, zaplatil spolek ze získaných prostředků, ale v určitém okamžiku mu došel dech a začal, pochopitelně, požadovat peníze po městu. Problém ovšem byl v tom, že smlouvy a faktury byly vystaveny na účet spolku. Není totiž zcela standardní, že investice do městského majetku hradí někdo jiný, nehledě na to, že i postup prací nikdo z města nijak neřídil a neprošel standardními schvalovacími procesy. Tento stav se zastupitelstvo pokusilo napravit na přelomu roku 2013 a 2014, kdy rozhodlo o uvolnění částky 1,8 mil. Kč, ze které mělo být uvolněno cca 700 tis. na vyrovnání závazků spolku, respektive úhradu nákladů, které vynaložil spolek do té doby a zbývající částka byla vyčleněna na zahájení rekonstrukčních prací, které už měly probíhat pod kuratelou města (tak jak to má být) a i veškeré další náklady související s rekonstrukcí kina měly být hrazeny městem a rekonstrukce měla probíhat prostřednictvím dodavatelů řádně vybraných městem. Peníze byly utraceny, ale po necelém roce se všichni dozvídáme, že praxe, kdy jsou některé práce řízeny spolkem a dělány tak trochu na dluh, i nadále pokračuje.

Přes protesty opozice zastupitelstvo města v prosinci schválilo dotaci spolku, která opět není ničím jiným, než úhradou některých prací a faktur z vybavení, které realizoval spolek. Otázkou však zůstává, kdo vlastně bude vlastníkem onoho vybavení a  jakým způsobem budou ošetřeny investice, které provedl spolek na majetku města často bez jeho formálního předběžného souhlasu. Debata už přitom není ani tak o tom, zda peníze do Varšavy investovat, ale jde spíše o to jakým způsobem. Zároveň je ale především na místě už konečně dát celému projektu záchrany kina nějaký rámec, dlouhodobý výhled jak dlouho, za kolik, v jakých etapách a z jakých zdrojů bude rekonstrukce objektu financována. A pak je potřeba si jednoznačně ujasnit to, kdo a jakou formou bude kino provozovat a zda to bude za finanční podpory města či nikoli. V počátcích projektu jsme byli všichni ujišťováni o tom, že provozní prostředky spolek po městě požadovat nebude. Už tehdy jsem to považoval za naivní prohlášení a i dnes jsem přesvědčen o tom, že to nakonec dopadne tak, že městu nezbyde nic jiného, bude-li v tomto směřování pokračovat, než se smířit s faktem, že si vytváří další hladový krk, do kterého bude každý rok posílat provozní peníze. A to v situaci, kdy jsou jiné městské organizace podfinancovány s ohledem na rozsah služeb, které  jsou městem po nich požadovány.  Ale zpátky k Varšavě. V roce 2013 předložil spolek městu studii, kterou definoval rekonstrukci kina a rozdělil ji do jednotlivých etap. Studie měla být primárně podkladem pro získání evropských dotací. Celkové náklady pak byly odhadnuty v řádech desítek miliónů korun. Na první etapu, která představuje náklady na nezbytné záchranné práce, zprovoznění vytápění, elektrických rozvodů apod. a uvedení do provozuschopného stavu s mnohými omezeními, byla odhadnuta částka kolem 5 miliónů korun. V minulém roce byly už do kina z městského rozpočtu a z jiných zdrojů investovány více než dva milióny korun. Proto jsme na zastupitelstvu navrhli, aby byly práce ve výši 400 tis. doposud provedené spolkem jemu uhrazeny a následně, aby byla v rozpočtu na rok 2015 alokována částka 3,1 mil. korun na dokončení první etapy rekonstrukce, kterou by realizovalo město na základě standardního výběru dodavatelů. Tento postup by jednak zabránil dalšímu nesystémovému financování rekonstrukce městského majetku prostřednictvím dotací, dále by umožnil dokončení první etapy a provedení nezbytné rekonstrukce pro záchranu a stabilizaci objektu a zároveň by mohlo vedení města připravit jednoznačný plán, jak chce s objektem naložit do budoucna, včetně formy jakou má být kino provozováno a zda bude či nebude dotován jeho provoz. Případně by mohlo připravit projekt na získání dotačních zdrojů mimo městský rozpočet. To jsou legitimní požadavky a otázky, na které si město doposud neodpovědělo.

Náš návrh neprošel. Místo toho byla schválena dotace spolku ve výši 400 tis. Kč a tím byl vlastně opět vystaven další bianko šek na pokračování postupu salámovou metodou.  O dalším postupu stále nemáme jasno a to jak v otázce rekonstrukce, tak v otázce budoucího provozu. Na konci nám zřejmě bude sděleno, že jaký je výsledek, takový byl plán. Chtít ten plán dopředu je zatím příliš ambiciózní požadavek.