Co mě tam zaujalo a co jsem vlastně i hojně využil byla síť cyklostezek a cyklotras, která byla vlastně jedním z důvodů, proč jsme do těchto míst zavítali. A tak se samozřejmě nabízí srovnání s Libereckým krajem či samotným Libercem. V první řadě je nutné podotknout, že i zde je ještě spousta práce z hlediska tvorby cyklistické infrastruktury, kterou je potřeba dotáhnout do konce a například srovnání se sítí rakouských cyklostezek zatím ty na jižní Moravě nesnesou. Ale rozhodně má tato oblast co nabídnout a je vidět, že cyklistický turistický ruch nabývá v těchto končinách na síle. Celá oblast je protkána sítí cyklotras a vlastně do každé malé obce se na kole nějakým způsobem dostanete, byť často vedou po silnicích a stále často člověk bloudí. Z hlediska orientace jsme na tom například v Jizerkách z mého pohledu výrazně lépe. Značení je u nás podle mého subjektivního pohledu uděláno přehledněji a pečlivěji, i když je to možná jen subjektivní pohled někoho, kdo naše cyklotrasy už přeci jenom trochu zná. Na co je ale v Modrých horách kladen největší důraz je samotné trasování cyklotras s akcentem na propojení klíčových směrů a oblastí. A zde máme v Liberci rozhodně co dohánět. Je vidět, že na jižní Moravě přemýšlí o cyklostezkách primárně jako o infrastruktuře, která má podpořit cestovní ruch a tomu je vše podřízeno. Klíčové je, aby se návštěvník dostal na podstatná místa na kole a aby bezpečně a pohodlně projel městem či vesnicemi nebo alespoň tam, kde to jde.

A to je myslím i směr, kterým bychom se měli vydat v Liberci. Myslím, že Liberec nikdy nebude Pardubicemi či Hradcem Králové, kde je cyklodoprava přirozeným způsobem, kterým lidé cestují do zaměstnání a přemísťují se napříč městem. Členitost libereckého terénu tomu zkrátka nenahrává a z tohoto pohledu v Liberci nebude nikdy kolo dominantním dopravním prostředkem. Na druhou stranu stále více lidí na kole sportuje, vyjíždí do Jizerských hor či využívá cyklistickou infrastrukturu blízkého Německa a Liberec je rozhodně turisticky zajímavým cílem. Bohužel ale bez adekvátního propojení cyklotras či cyklostezek. Proto si myslím, že místo z mého pohledu nesmyslných a často velmi kostrbatých dopravních řešení jakými je například dopravní paskvil u krajského úřadu či nesmyslné lpění na cyklistickém řešení Revoluční ulice, kde je cyklista stále spíše exotem (a tím se nechci nikoho dotknout), je nezbytně nutné se v této oblasti zaměřit právě na propojení cyklotras se zaměřením na sportovce a turisty. Z tohoto pohledu klíčová je pak cyklotrasa podél řeky Nisy, která dnes vede z centra až k jízdárně v Pavlovicích. Tato cyklostezka je už dnes přetížená jak cyklisty, tak inlajnisty a v podstatě chybí především pokračování jedním i druhým směrem ať už na Jablonec nad Nisou, tak i na Hrádek nad Nisou. Přitom zásadní majetkoprávní překážka pokračování v Pavlovicích byla vyřešena už v roce 2008, kdy byl městem vykoupen areál bývalé kompostárny a už tehdy se začaly připravovat projekty na pokračování této klíčové cyklostezky směrem na Chrastavu a Hrádek. V roce 2012 to vypadalo, že se už začíná blýskat na lepší časy, kdy měl být realizován projekt financovaný Libereckým kraje, ale po volbách to opět nějak usnulo. Přitom právě pokračování této liberecké páteřní cyklostezky je jak z hlediska sportovního vyžití Liberečáků, tak i z hlediska rozvoje cestovního ruchu klíčové. Obecně si myslím, že je nesmysl „rvát“ cyklostezky v Liberci úplně všude kde to jde a často i tam, kde to vlastně ani nejde či nemá smysl. Ale důležité je zajistit průjezd městem podél Nisy a zároveň vytvořit druhou páteřní cyklotrasu, která propojí Ještěd s Bedřichovem. To jsou z mého pohledu investice do cyklistické infrastruktury, které mají v Liberci smysl a kterým bychom měli dát jednoznačnou prioritu.