Po desítkách let plánů se dáváme do práce
Malšovický stadion je doslova evergreenem mezi hradeckými projekty. Pamětníci si vybavují, že ten současný, všesportovní, byl dokončen k příležitosti dojezdu 3. etapy Závodu míru v roce 1966. A prý už tehdy, kdy doslova zářil novotou, se mluvilo o tom, že pro fotbal se nehodí. Terčem kritiky byla vždy především nezvyklá vzdáleností mezi hřištěm a tribunami. Už od devadesátých let proto přicházely na svět nejprve myšlenka, později záměr, a nakonec i několik projektů na vybudování nového stadionu. Stadionu, který by byl důstojným fotbalovým stánkem hradeckého klubu.
Ta cesta byla extrémně dlouhá, ale nyní jsme v předposlední etapě, kdy už téměř vidíme cíl. Tak blízko stavby nového stadionu jako celku nebyl zatím nikdo z našich předchůdců.
Skutečně zatím nikdy nebylo město takhle blízko stavbě? Vždyť před dvěma lety se už skoro mělo stavět…
To je pravda, stavět se mělo, ale je tu několik podstatných faktů. Především to, co se v roce 2018 mělo soutěžit, byla výstavba pouze části stadionu. Tomu odpovídala i cena, která ve srovnání s tou dnešní vypadá optimisticky, 400 milionů, jenže ono šlo o cenu za stavbu pouze asi poloviny areálu. Za druhé bych rád připomenul, že ten projekt obsahoval zcela fatální chyby ve statice, takže podle něj nebylo možné stavět, respektive by se stavba dále neúměrně prodražovala odstraňováním těchto chyb. Jednoduše řečeno – postavili bychom málo za mnoho peněz.
Byly právě toto důvody pro zrušení tehdy už vypsaného výběrového řízení?
Určitě ano. Nemohli jsme s čistým svědomím v té soutěži na zhotovitele pokračovat, bylo by to neseriózní vůči uchazečům, vůči městské pokladně, která by na to doplatila, a samozřejmě také vůči Hradečákům, kteří by tím déle čekali na nový stadion. Ano, touto dobou by v Malšovicích už pravděpodobně jeho stavba rostla, ale provázely by ji takové komplikace, průtahy a vícenáklady, že by nám ta radost velmi rychle zhořkla. Druhým důvodem, který se k těmto už tak dost zásadním argumentům přidal, byl fakt, že projekt nepočítal s tak zvanou multifunkcí. Čili postavili bychom stadion, který by sloužil jen fotbalu, ostatní sporty ani nic jiného by tu nemělo šanci, což je zcela proti celoevropskému trendu stavět multifunkční sportovní arény. V Evropě totiž už pár let převládá podle mě správný názor, že když už se investují takto vysoké částky do stavby sportovního areálu, měl by sloužit více aktivitám než jen jednomu sportu.
Od zrušení původní soutěže uběhnou dva roky. Co se během té doby stalo?
Především jsme se téměř dnes a denně tématem této skutečně obrovské stavby zabývali. Jaký by nový hradecký stadion měl být? Jak ho dimenzovat s ohledem na parametry fotbalových soutěží? Jak využít jeho potenciál pro další sporty? Co z původního projektu zachovat a co už by byl zbytečný luxus? Jak pracovat s multifunkčním využitím stadionu? Máme za sebou stovky hodin diskuzí, jednání s odborníky z oborů stavebnictví i fotbalu, s lidmi, kteří mají zkušenosti s realizací podobných projektů.
V jaké fázi je projekt nyní?
Postupně jsme dospěli k názoru, že investice ve výši více než půl miliardy korun je skutečně obrovská a projekt komplikovaný. Protože rozhodování nás jako politiků i samotných úředníků magistrátu je pod stále bedlivější pozorností veřejnosti a médií a hlavně proto, že máme skutečně respekt před takto velkou investicí, rozhodli jsme se, že uděláme to, co v podobných situacích dělají evropská města nebo i komerční zadavatelé, tedy že si na organizaci výběrového řízení na stavební firmu a pro dohled nad stavbou samotnou vybereme tak zvaného správce stavby, který bude dostatečně erudovanou osobou pro tento účel. Naštěstí ve výběrovém řízení na správce zvítězila firma, která má v tomto směru bohaté zkušenosti skutečně po celé Evropě.
Ovšem právě za její výběr vás kritizuje dopis předsedů čtyř zastupitelských klubů…
Přesněji řečeno dopis předsedů čtyř zastupitelských klubů a jednoho kandidáta do Senátu. Mrzí mě, že se ze stavby malšovického stadionu stává záminka pro útoky vedené v rámci volební kampaně. Víte, kdyby někdo v rámci své kampaně začal mluvit o stavbě stadionu a snažil se s ní pomoct, tak to bude dobře, ale když někdo a priori hledá problém kde není, je to jen čisté politikaření a ohýbání skutečnosti. Protože ten dopis jednak zpochybňuje odbornost firmy vybrané jako správce stavby, přitom ta stavěla stadiony třeba ve Vídni nebo Londýně, a pak zpochybňuje kompetenci rady města o věci rozhodnout, ačkoliv jí to naprosto jednoznačně přísluší. Je trochu úsměvné, že pod dopisem, který se fakticky domáhá další oddálení stavby stadionu, jsou společně podepsáni její tradiční odpůrci společně s jejími stejně tradičními zastánci. A možná ještě úsměvnější jsou návrhy opozice, že žádnou firmu jako správce stavby nepotřebujeme, že tuto práci mohou vykonávat sami úředníci magistrátu. To je samozřejmě hloupost, protože ačkoliv úředníci magistrátu jsou v mnoha ohledech profesionálové, tak v případě takto rozsáhlé a komplikované stavby by šlo téměř jistě o práci nad jejich síly.
Jaký tedy bude nyní další postup?
Musíme postupovat tak, abychom už nemarnili další čas. Ta cesta byla extrémně dlouhá, ale nyní jsme v předposlední etapě, kdy už téměř vidíme cíl. Tak blízko stavby nového stadionu jako celku nebyl zatím nikdo z našich předchůdců ve vedení města. Není to moc velká nadsázka, když řeknu, že po desítkách let plánů se konečně dáváme do práce. Nás teď čeká podpis smlouvy s vysoutěženým správcem stavby, který je díky svým zkušenostem v našich očích garantem bezproblémového průběhu všeho, co nás nyní čeká, od výběru dodavatele stavby až po její dokončení. Když všechno půjde, jak má, na konci léta administrátor vypíše výběrové řízení na zhotovitele stavby a na podzim bude jasné, kdo stadion postaví.
Zmínil jste, že takto blízko nebyl nikdo z vašich předchůdců ve vedení města. Jaký to bude pocit, poklepávat na základní kámen téhle zcela zásadní hradecké stavby?
Nejprve musím říct, že na ten základní kámen mohl hradecký primátor poklepat už před několika lety, času na to bylo dost a na rozdíl od dnešní doby jsme tehdy žili éru ekonomického dostatku a růstu, kdy všichni stavěli, seč mohli. Bohužel my v Hradci ne, my jsme tu dobu rostoucí ekonomiky pročekali, což se naneštěstí týká nejen stadionu, ale vlastně všech zásadních hradeckých investičních staveb, které nám po předchozím vedení města zůstaly. Neříkám, že se na nich neodvedla žádná práce, ale posun kupředu to v drtivé většině případů rozhodně nebyl. Ale zpátky ke stadionu. Bude to samozřejmě krásný pocit a především chvíle, kdy se začne naplňovat sen generací Hradečáků. Já sám budu ovšem nejšťastnější nikoliv při klepání na základní kámen, ale teprve až se na trávníku nového stadionu ozve zahajovací hvizd prvního utkání. A Hradec v něm samozřejmě musí vyhrát.
Zdroj: Zpravodaj města Radnice
primátor statutárního města Hradec Králové