Pavel Drobil Články

Hlavní postavou, na jehož hlavu padlo rozhořčení autorů článku, byl vyšetřovatel celé kauzy, který vyšetřování příběhů pana Michálka o pražské čističce, zakázce na poradenství a příběhu o údajném zmanipulování metodiky ukládání volných peněz SFŽP do bank odložil a nikoho nenavrhl obvinit. To je asi nejdůležitější sdělení celého textu. 

 

Dále už se v článku odvíjí klasický postup autorů, kteří mají o případu jasno od samého počátku a důkazy, resp. jejich mediální podobu, hodnotí a upravují, jak se jim to do jejich příběhu hodí. Výsledkem jsou prokazatelné nepravdy a manipulace. Takže pojďme k nim. 

 

Hned v úvodu autoři článku uvádí:  Z návrhu na žalobu Knetiga je zřejmé, že se váhy přiklonily na stranu žalobců, kteří se domnívají, že se pod Drobilem na jeho úřadu korumpovalo. A realita? 

 

Pan Knetig je obviněn z nepřímého úplatkářství nikoliv ve vztahu k panu Michálkovi (!), ale k pracovníkovi Komerční banky. Důvodem má být údajný požadavek Knetiga na sponzorský dar, který měla údajně KB poskytnout ODS za to, že si SFŽP (tedy Michálkův, nikoliv Drobilův úřad!) v KB uloží své volné prostředky. 

Záměrně několikrát říkám „údajně“, neboť dle informací, které jsme získali od advokáta pana Knetiga, který již má (legálně) kopii spisu k dispozici, není o požadavku pana Knetiga směrem k pracovníku KB na sponzoring ODS ve svědecké výpovědi tohoto pracovníka ani slovo. To je však věc dalšího vyšetřování a hodnocení důkazů, do toho se pouštět nehodlám. 

 

Co však v této souvislosti komentovat chci, je, že v tomto případě mám alibi stoprocentní. Když mne totiž pan Michálek v říjnu 2010 jednou jedinkrát, a to ještě po mém nátlaku, informoval o problému, který nastal, tedy o nestandardním jednání někoho jménem fondu s KB, tak hovořil o panu Fibingrovi, nikoliv o panu Knetigovi. Toto Michálkovo podezření jsem obratem řešil a ukázalo se jako neodůvodněné, resp. nikým nepotvrzené. Skutečnost, že osobou jednající s KB nebyl pan Fibingr, ale pan Knetig, jsem se dozvěděl až letos v srpnu poté, co bylo zveřejněno, že policie Knetiga obvinila. A myslím, že to byla nová informace i pro pana Michálka. 

 

Pokud tedy vůbec pan Knetig v KB jednal způsobem uvedeným v jeho obvinění, tak jednal o své vůli a naprosto prokazatelně bez mého vědomí a zajisté i vědomí kohokoliv dalšího v ODS. Máme před sebou první prokazatelnou manipulaci Respektu.

 

Druhá manipulace. Respekt v článku uvádí: „Jak se dozvěděl Libor Michálek z policejního vyrozumění, detektivové nepovažují způsob zadávání zakázek na někdejším Michálkově fondu za trestný čin. Nebyla jím ani zakázka na poradenství, kde se šila soutěž na míru jediné společnosti a kde se odměna pro vítěznou firmu zvýšila na více než dvojnásobek oproti „předdrobilovské“ době.“ 

 

A realita? Opomenu opět zajisté nikoliv záměrné uvádění mého jména v souvislosti s případem, který se měl odehrát na Michálkově úřadu a za „michálkovské“ doby a měl být poměřován s „předmichálkovskou“ dobou. Ze samotné nahrávky mé schůzky s panem Michálkem je více než patrné, že jsem se o přípravě této zakázky dozvěděl až od pana Michálka v den, kdy si mě nahrál. Ani pan Michálek nemůže tvrdit opak. Pokud by se nechtěl dopustit další ze svých manipulací, musí totiž potvrdit, že jsem se nikdy u něj, ani u nikoho jiného o zakázky vypisované SFŽP nezajímal. 

 

Po vypuknutí kauzy jsem chtěl po SFŽP vědět, jak to s touto zakázkou a jejím předražením bylo. A dozvěděl jsem se, že celé kouzlo onoho dvojnásobného předražení spočívá v tom, že původně vysoutěžená zakázka byla finančně vyčerpána mnohem dříve, než jak bylo plánováno při jejím zadávání. Fond se chtěl této situaci vyhnout, a proto novou zakázku dimenzoval na své skutečné potřeby. A při porovnání hodinové sazby plánované zakázky s hodinovou sazbou vyplácenou SFŽP dle staré končící smlouvy vyšlo najevo, že hodinová sazba nové zakázky je (před vysoutěžením) asi o 10 Kč vyšší (tedy o méně než 1%), než kolik fond platil doposud. Takže jaké dvojnásobné předražení, o kterém píše Respekt?  

 

Respekt dále považuje za hotovou věc, že soutěž byla šita na míru jediné společnosti. Neuvádí ale, že to tvrdí pan Michálek. Tato skutečnost by však v  dalším případném článku Respektu neměla chybět. Těch pár slov navíc editor jistě povolí a text bude budit alespoň zdání objektivity. 

 

U tohoto tématu se na chvíli zastavím, neboť je to velmi důležité v souvislosti s mým neustálým obviňováním z údajného krytí trestné činnosti pana Knetiga a nevím koho ještě na SFŽP. Popíšu třetí manipulaci. Respekt tvrdí: „Libor Michálek ministra o nahrávkách i jejich obsahu informoval a dostal od Drobila doporučení, aby nahrávky zničil, že za to dostane náměstkovský post.“ Důkazy a realita? 

 

Jsem si jist, že žádný jiný důkaz, než je nahrávka mého rozhovoru s panem Michálkem a s ní související má svědecká výpověď existovat nemůže. Zároveň tvrdím, že na této nahrávce se žádného trestného jednání nedopouštím. Proč? Protože pan Michálek mi prokazatelně do dne, kdy nahrávku pořídil (9. prosince 2010), nikdy neřekl, že existují jakékoliv problémy v komunikaci mezi ním a pány Knetigem a Fibingrem. Pan Michálek mi nikdy, a to ani onoho 9. prosince, nepředložil žádnou nahrávku, žádnou listinu, prostě nic, co by prokazovalo trestnou činnost kohokoliv. 

 

Z čeho tedy mohou redaktoři Respektu usuzovat, že mě pan Michálek o nahrávkách a jejich obsahu informoval? Z oné nahrávky? Tak by si ji měli alespoň jednou bez předpojatosti poslechnout. Pokud tak učiní, zjistí, že na schůzce pan Michálek pouze neurčitě hovořil o nějaké nahrávce nějakého advokáta, z níž dle něj vyplývalo, že by mohla být manipulována zakázka na poradenské služby. Bavíme se však o zakázce na poradenství, kterou už jsem popsal, a za jejíž přípravu nikdo nebyl obviněn a o jejíž existenci jsem do schůzky s Michálkem nic nevěděl! 

Má reakce na tuto informaci o nějaké nahrávce byla jasná: Máte-li cokoliv, co má nějaký trestněprávní dopad, jděte s tím na policii. A v hovorové zkratce jsem dodal: „anebo to zničte, nebo to zničí vás.“ Myšleno v kontextu – nemá-li to trestněprávní dopad. V závěru našeho rozhovoru pan Michálek opět hovořil o nějakých nahrávkách, ale tentokrát již bez jakéhokoliv obsahu. Pan Michálek mě relevantním způsobem, z něhož bych byl schopen objektivně a sám cokoliv o obsahu nahrávek a jejich eventuální závadnosti dovodit, nikdy neinformoval. 

Informovat mne o nich mohl jen jedním způsobem. Měl mi nahrávky buď přehrát, či mi dát přečíst jejich přepisy a umožnit mi posoudit, zda to co v hovoru naznačuje, je pravda či jeho interpretace nějakého konání, nebo lež. Toto nikdy neučinil. Je divné, že se nikdo neptá, proč? 

 

Čtvrtá manipulace. Respekt v článku uvádí: „Stejně tak nenašli policisté důvod někoho stíhat za zakázku na stavbu čističky, kde mělo z ceny za zakázku odtéct do pokladny ODS – podle poradcových slov – půl miliardy korun.“  A realita?

 

Základní manipulace Respektu spočívá ve slovech „podle poradcových slov“. Toto lživé Michálkovo obvinění nevzniklo „z poradcových slov“. Toto celé si vymyslel sám pan Michálek v pořadu ČT Události komentáře 14. prosince 2010. Dodnes si pamatuji na jeho slova, že sice nemá žádný důkaz, ale že ví, že Knetig, Fibingr a Drobil chtěli zakázku na pražskou čističku odpadních vod nadhodnotit o tři miliardy a získat pro sebe či stranu 500 milionů korun. Že to byl blábol od samého začátku, věděl každý, kdo si našel informace o tom, kdy byla dotace 6 miliard korun na čističku fondem schválena (tři čtvrtě roku před mým nástupem do funkce), kdo zakázku vypisuje (ne MŽP, ani SFŽP, ale hlavní město Praha) a kdo nemá žádné zástupce v hodnotící komisi (MŽP). 

Byl to naopak pan Michálek, který svým alibismem všechny možné kontrolní mechanizmy fondu směrem k transparentnosti této zakázky torpédoval! Potvrzuje to vývoj v posledních týdnech, kdy byla zakázka řádně vysoutěžena za 6,2 miliard Kč a kdy na celém průběhu neshledal nic závadného ani Úřad na ochranu hospodářské soutěže, ani nikdo jiný.

 

Co z celé kauzy zbývá? Vzpomene si dnes ještě někdo, jak celá kauza v prosinci začala? Na počátku byly dvě nahrávky pořízené v rozmezí dvou měsíců (Knetig-Michálek a Michálek-Drobil). Ty byly následně položeny vedle sebe a první den kauzy byl vykonstruován příběh, že mne Michálek na schůzce seznámil s nahrávkou Knetig-Michálek. Já jsem pak měl údajně reagovat žádostí o její zničení a nabídkou postu náměstka ministra. Jasně jsem tehdy řekl (a říkám to i dnes), že obsah nahrávky Knetig-Michálek je odsouzeníhodný a pana Knetiga jsem také okamžitě propustil. Stejně jsem ale také řekl, že mi pan Michálek obsah oné nahrávky za celé dva měsíce nikdy nepřehrál, ani jinak mě s jejím obsahem neseznámil a že jsem tudíž konat mohl až po návštěvě pana Kroupy, od nějž jsem se s obsahem nahrávky seznámil poprvé. 

 

Nevím, jaké jiné pravé a hodnověrné důkazy policie o mém údajném korupčním jednání vůči panu Michálkovi má. Jen vím, že žádné pravé a hodnověrné důkazy s výjimkou nahrávky mého rozhovoru s panem Michálkem neexistují. Snad ještě funguje zdravý rozum: Policie všechna Michálkova obvinění odložila. Skutečně všechna, neboť pan Knetig není stíhán na základě Michálkových výpovědí, ale na základě svého jednání s pracovníkem Komerční banky a jeho výpovědi. Platí-li uvedené a nemám-li žádné povědomí a neviděl-li jsem žádný důkaz o trestné činnosti kohokoliv, jak mohu vědomě a účelově někoho uplácet nabídkou pozicí náměstka ministra? 

 

Pokud mám být jako bývalý ministr obviněn z toho, že jsem si pozval svého podřízeného pana Michálka, abych s ním řešil neutěšenou personální, ale hlavně exekutivní situaci v jeho organizaci, a toto obvinění má být založeno na tom, že jsem jako ministr, do té doby nic netušící o nějakých kriminálních podezřeních svého podřízeného vůči jeho spolupracovníkům, pro někoho neadekvátně (ne)reagoval na ničím nepodložené narážky pana Michálka na existenci nějaké nahrávky dokazující bůhvíco, kterou mi navíc ani nepřinesl ukázat, potom budiž. V takovém případě je ale možné v této zemi obvinit kohokoliv z čehokoliv.