Nekriminalizujme politiku!
V posledních týdnech, měsících a snad už i letech musí všechny politické spory končit i začínat účastí moci soudní. Dříve pouze plíživé nahrazování politické agendy rozhodnutím Ústavního soudu již plně vystřídal trend jiný. Kriminalizace politiky a politiků, pod vlajkou protikorupční apolitičnosti. A to dnes již stačí. Pošpinit politického soka nánosem korupčního bláta. Amnestie, pražská rada, církevní restituce, atd. Zcela vymizela autentické politická opozice, která by generovala alternativní konstruktivní protinávrhy a pro které by získávala voličskou podporu.
Zcela teatrální zásah z minulého týdne se však toto vnímání snaží posunout ještě do další úrovně. Zatímco korupce a korupční jednání je institutem práva trestního, výkon mandátu poslance, jeho vznik i zánik, stejně jako princip zachování svobodné soutěže politických stran, je institutem Ústavy. Otázka, zda-li je naším prvním zákonem Ústava, nebo trestní zákoník, není otázkou právní. Je to celospolečnské politické rozhodnutí, kterým zákonem chceme primárně utvářet orgány naší vlastní politické správy. Zda-li nadále na základě Ústavy, která jediná garantuje demokratický právní stát založený na volné soutěži politických stran, prostřednictvím v demokratických volbách zvolených zástupců a nebo zda-li na základě trestního zákoníku, prostřednictvím nikým nevolených zacyklených elit z orgánů činných v trestním řízení. Tato otázka je legitimní a musí být nejpozději v příštích volbách zodpovězena všemi občany.
Postupná eroze demokratického státu již musí ustat. Zatímco v 5 minulých volebních období byla Ústava novelizována celkem 5krát, v současném volebním období Sněmovny se již legislativního procesu zúčastnilo 21 návrhů novel ústavního pořádku. Všechny instituty přitom původní ústavní rámec a vyvážení sil zcela rozkližují. Vrátíme-li se k nastoupenému trendu kriminalizace politiky, je zřejmé, že nahlížení na výkon politického mandátu prizmatem trestního zákoníku není slučitelné s odcházejícím ústavním systémem. Korupce musí být trestána v souladu s právním státem (také generovaným Ústavou), ale její definice nemůže být použita na politické jednání. Je-li totiž politická dohoda korupcí, pak je korupcí i předvolební kampaň. Nabídnu-li někomu při volební kampani propisku se svým jménem, usiluji o jeho hlas, tedy v novém slangu - opatřuji si neoprávněný prospěch. A není náhodou i příslib pastelkovného, šrotovného či sociálních dávek korupcí jasně definované skupiny osob? Není zvýšení a dokonce i snížení daní jasným úplatkem podle trestního zákoníku? Podle Ústavy je to stále volná soutěž politických stran, ve které si zcela jasně musíme říci, zda-li chceme, aby to tak i nadále zůstalo.
člen strany