Rozvoj středních Čech není možný bez spolupráce s městy a vesnicemi
Právě obce zřizují mateřské i základní školy, organizují základní sociální péči o seniory, podporují sportovní kluby, dobrovolné hasiče i ostatní zájmové organizace. V posledních letech však kraj jako by na hlas z obcí přestával slyšet. Veškerá podpora sportu skončila v nymburském basketbalu či hostivickém golfovém gymnáziu. Neřízené opakované vypovídání smluv na dopravu, náhlé omezování spojů bez domluvy s obcemi či „nová“ výběrová řízení svědčí o naprostém chaosu v dopravě. Co si mají Středočeši myslet o vyjádření, že když se hejtman nedohodne s Prahou, budou autobusy končit u cedule našeho hlavního města.
Právě pro negativní zkušenosti s tím, že o osudu řady obcí rozhoduje hejtman, jehož jediným zájmem je inkaso miliónů, je nutná změna. I s ohledem na čerpání dotací z EU, kdy také rozhodoval hejtman a známosti, nikoliv kvalita projektu, a celým středním Čechám hrozí vracení dotací, je tato změna nezbytná.
Proto vám nabízíme kraj komunikující se svými městy i vesnicemi.
V řídicích i monitorovacích výborech nesmí sedět většina kývalů, ale lidé, zejména starostky a starostové, kteří opravdu znají problémy kraje.
Nejedná se jen o nápravu nejhorších chyb, ale také o příští období. V letech 2014–2020 mají obce ve středních Čechách zřejmě poslední možnost získat dotace z fondů EU. Je jasné, že po zkušenostech s krajem „Ratha“ bude náš program či naše projekty pod drobnohledem EU. Nezbytná je proto lepší příprava. Ta musí zahrnout důkladnou analýzu potřeb všech částí kraje, analýzu potřeb obcí i jejich obyvatel.
Není možné neuváženou a jednostrannou politikou vylidňovat celé části kraje.
Nejhorší situace je v tzv. vnitřním pohraničí, tedy na hranicích našeho kraje a krajů sousedících. Kraj nepodporuje vznik nových pracovních míst např. na Slánsku, Rakovnicku či Voticku, kraj neřeší naprostý nedostatek škol a školek v okresech u Prahy. Naopak, dojížďku zdrarma i z obcí, kde školy dosud fungovaly, jejich přežití ohrožuje.
O stavu komunikací je lepší v našem kraji nemluvit. Musíme se stydět, když přejedeme jeho hranice a rázem se jejich kvalita zlepší. To si kraj neuvědomuje, že na kvalitě silnic je závislá např. i tvorba nových pracovních příležitostí, že investor, který si zničí pneumatiku, těžko uvěří slibům o podpoře?
Přes tyto nesnáze můžeme situaci v našem kraji zlepšit. Musíme však táhnout za jeden provaz – kraj, obce i obyvatelé.
Přitom některá opatření jsou jednoduchá. Evropa nám například dotuje ovoce na školách. Co kraji bránilo doporučit nákup tohoto ovoce od našich zemědělců? Zlepšila by se tím nejen jejich situace či nárůst pracovních míst, ale jistě i kvalita ovoce ze sadu je vyšší než po měsících na lodi, ve skladu či supermarketu. Jistě, středočeští zemědělci krabice s vínem těžko panu hejtmanovi poskytnou, ale zaměstnanost či zdraví dětí by měly mít přednost.
Podobně je to s „fotbalovým turnajem“. Kraj nesmyslně utrácí miliony pro reklamky a bafuňáře z Ústeckého kraje (proč asi) a malé vesnické kluby, které pomoc potřebují nejvíce, utřou ústa (lidově hubu).
A takhle to bylo se vším, všechny nemocnice řízené hezky MUDr. K. Pancovou, dnes už víme proč, namísto úspor mají dluhy a dlouhou splatnost faktur.
Prostě kraj a jeho rozvoj sloužil jen zájmům hejtmana a kývači kývali. Ano, dnes uznávají, že tak se kraj řídit nedá, ale svých míst se jen tak nezřeknou. Jenže žádná strana, možná ani žádný člověk není imunní. Právě proto je však nutné větší zapojení měst a obcí nejen do přípravy strategických dokumentů a plánů, ale i do rozhodování o nich. Zvláště v menších obcích jsou starostové většinou nezávislí, a tedy i v kraji jsou méně slyšet. My však nabízíme změnu. Spolupráce kraje a obcí či jejich organizace je právě tou správnou cestou.
předseda oblastního sdružení
člen regionální rady
primátor
krajský zastupitel