Budování nového a zároveň záchrana historicky cenného? Rozvoj Hradce Králové v kontrastu s přihláškou do UNESCO.
Má rada města nějakou větší vizi, jak do budoucna budovat město a využívat starší architektonicky cenné objekty, nebo čtvrti? Má nějakou hlubší představu, jak tyto stavby památkově chránit? Je dosavadní ochrana a rozvoj dostatečný? Odpovědi na tyto otázky jsou nasnadě. Občas se najdou dílčí řešení a představy, ale komplexní vizi Hradec Králové postrádá.
Vedení města a další činitelé stále dokola upozorňují na kulturní dědictví ve městě od Josefa Gočára či Jana Kotěry, a přitom nebrání jejich ničení, mnohdy pošlapání odkazu těchto tvůrců. Objekty postupně nechává necitlivě přestavět, zpustnout, nebo do nich umisťuje nevhodné provozy. Proč se skutečně nechceme vrátit k pozitivním prvkům minulosti jako byly veřejné architektonické soutěže, ideálně i s mezinárodním přesahem, které vyberou skutečně kvalitní projekty k realizaci či rekonstrukci? Abychom nemuseli jenom žít z bezpochyby úspěšné minulosti spojené s dvacátými a třicátými léty minulého století, ale aby byl také dán prostor novým inovativním architektům, kteří budou budovat moderní a účelné areály budov, jež se stanou reprezentativní součástí celkového životního organismu města.
Radnice sice chce, aby město bylo zapsáno na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, ale stále jen přihlíží postupné „likvidaci“ jedné památky za druhou. Viz infocentrum (původně pro turisty za 40 milionů, kvůli dotaci již jen pro občany města), nebo „úžasný plán“ na přebudování bývalých obecných a měšťanských škol od Josefa Gočára. Je jen otázkou, jestli i v druhém případě, kdy se počítá s konverzí na vzdělávací centrum přírodních věd nedojde ještě k většímu znehodnocení. Zde totiž jde o stavbu, kterou město bezpochyby do UNESCA také prosazuje. Větší míru pozornosti i smyslu by nakonec spíše přineslo využití této budovy k prezentaci, odbornému výzkumu a turistickému potenciálu, jež může naplňovat instituce muzejního typu zaměřená na moderní architekturu. Zatímco v minulosti, i když s určitými chybami došlo k postavení řady zajímavých budov, které naplnily dlouholeté nedostatky jako funkční autobusové nádraží, městské koupaliště apod. Dnes k již žádné systematické výstavbě a plánování nedochází. Zamyslí se město nad nějakou koncepcí, která skutečně uchrání lokalitu, jež má být součástí UNESCA? Bude myslet i na stavby, které na seznamu nebudou a dostatečně je využít a chránit? Nebo dále bude pokračovat jen benevolentní podpora výstavby obchodních center a podobných zbytečností?
Je to totiž jen otázka. Pokud si vezmeme správné vzory z minulosti – veřejné architektonické soutěže i s mezinárodním dosahem, pokusy o rozsáhlejší regulaci a vizi budoucího rozvoje či budování smysluplných a potřebných objektů za racionální náklady. Následně když budeme skutečně chránit památky a zabraňovat chybným rekonstrukcím, pak město má vizi do budoucnosti. Ta následně pomůže k tomu, že Hradec již nebude jen skanzenem, co rád vzpomíná na vrcholná období Salonu republiky, ale stane se i progresivním a atraktivním místem, které na toto dědictví naváže a bude reprezentativním velkoměstem s turistickým i pozitivním občanským potenciálem.
místopředseda místního sdružení