Jiří Nantl Články

Je pravda, že prakticky nikdo ze špiček britských konzervativců Mayovou veřejně nepodpořil a podle průzkumu chce asi šedesát procent členů konzervativní strany její odchod. Odpočítávání brexitu navíc začalo již v březnu, takže Británie ani EU nemají mnoho času. Následující řádky však nejsou komentářem k aktuálnímu povolebnímu dění ve Spojeném království. Daleko důležitější je poučení, které z britského vývoje posledních dvou let plyne. Ve výsledku je to poučení velmi relevantní i pro konzervativní pravici u nás. Do dnešní situace se totiž britští konzervativci dostali tím, že zapomněli na některé základní principy konzervativní politiky.

 

Konzervatismus nemá být ideologií, ale především metodou politického jednání. Konzervatismus odmítá velká intelektuální schémata a dogmata, staví proti nim na tradici a praktických zkušenostech nasbíraných během dějin. Konzervatismus odmítá vrhat se někam jen proto, že tak velí velkolepá idea, ale pečlivě zvažuje možnosti a důsledky. Proto musí být základním principem konzervativní politiky nikdy nenavrhovat politické rozhodnutí, u něhož nemáme konkrétní představu o jeho provedení a nejsme si přiměřeně jisti, že bychom takové rozhodnutí zvládli realizovat.

 

 

A přesně opak toho se stal ve věci brexitu. Toryové tehdy v čele s Davidem Cameronem vyhlásili referendum o setrvání v EU, které chtěl Cameron vyhrát, ale nepovedlo se mu to. Pak už následovala – z dnešního pohledu celkem zřejmá – improvizace a hra o čas, než se iluze rozplyne. Tedy pravý opak konzervativního politického jednání, které má být promyšlené, systematické a upřímné.
 

Od referenda o brexitu zanedlouho uplyne rok a Theresa May stále nepředložila praktickou představu jeho provedení a dopadů. Naopak proces odchodu z EU letos v březnu spustila i bez toho. Zcela nepochopitelně pak nové volby vyhlásila až po formálním zahájení brexitu. Přitom by i při zcela nejlepším možném výsledku už jen samotná volební kampaň a následné kroky kolem rekonstrukce britské vlády znamenaly podstatné zdržení jednání se zbytkem EU, které je přitom tvrdě časově limitované na dva roky.

 

Ve volbách proti sobě stály dvě hlavní strany s podobným programem návratu do minulosti. Lze se pak divit, že voliči dají přednost tomu, kdo to nabízí v lákavějším balíčku s více výhodami?

Britští konzervativci selhali i v tom, že po přijetí zásadního rozhodnutí o odchodu z EU neměli odvahu vlastnímu lidu jasně říct, jak obtížné to bude, a navrhnout jasnou a realistickou podobu tohoto kroku nebo případně přechodného uspořádání. Spojené království například nemá reálnou kapacitu zavést v roce 2019 potřebný celní režim (v případě úplného odchodu z vnitřního trhu i celní unie v EU). Nemá totiž jak adekvátní informační systémy, tak zejména potřebný počet celníků a vůbec expertízu v této oblasti obecně. Británie totiž desítky let celní agendu samostatně v plném rozsahu neřešila, musela by se to znovu naučit.

 

Podobné je to s imigrací. Uvádí se, že pokud by se u všech občanů EU nyní pobývajících v Británii mělo vyřídit povolení k pobytu, trvalo by to deset tisíc let. A takto by se dalo pokračovat. Proti této realitě nepostavila Theresa May nic než floskuli „brexit znamená brexit“. Výsledkem je, že labouristé – vedeni příšerným a opravdovým marxistou Corbynem a donedávna ještě považovaní za nevolitelné – získali v celostátním měřítku jen asi o dvě procenta méně hlasů než konzervativci.

 

 

Významná část hlasů pro labouristy – a to potvrzují i některé analýzy provedené po volbách – tak podle všeho byla negativním hlasem. Protestem proti konzervativcům, kteří ztratili schopnost říkat lidem pravdu, byť nepříjemnou, a tím také schopnost vést. Jen tím však náhlý vzestup a relativní úspěch britské levice vysvětlitelný není.

 

Určitá část konzervativní pravice v posledních letech přijala představu, že klíčem k budoucímu úspěchu bude soustředit se na lidi znejistělé vývojem světa a nabídnout jim nostalgii po časech, kdy bylo líp. Potíž je, že v zásadě velmi podobnou ideu má i velká část levice. Ta se jí však drží dlouhodobě. V posledních britských volbách tak proti sobě stály dvě hlavní strany s velmi podobným programem návratu do minulosti. Lze se pak divit, že velká část voličů dá přednost tomu, kdo to nabízí v lákavějším balíčku s více výhodami?

 

Společnost se významně individualizuje, a to bude do budoucna jen zvyšovat poptávku po možnostech osobní volby.

 

Je paradoxní, že navzdory všemu má konzervativní politika nejlepší léta nejspíše ještě před sebou. Společnost se ve všech možných ohledech významně individualizuje, a to bude do budoucna jen zvyšovat poptávku po možnostech osobní volby, ale i nezbytnost nového vymezení osobní odpovědnosti. Dynamický vývoj společnosti a ekonomiky, obtížnost předvídání konkrétní podoby budoucnosti, a tím i praktická nemožnost nějakého společenského inženýrství a plánování bude současně zvyšovat poptávku po řešeních tažených zkušeností a pokorou proti složitosti světa. Konzervativní pravice uspěje, pokud ovšem neopustí sama sebe a bude taková řešení nabízet.