František Stárek Články

 

Oni komunisté také oficiálně nekradli. Dokonce krádeže trestali přísněji, než se trestají nyní. (Vzpomeňte si na známý paragraf o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví.) Oni si ten majetek od lidí prostě vzali. A zde se nabízí paralela se současností. Andreje Babiše asi nikdy policie nechytne s pár miliony v hotovosti jako Davida Ratha.

 

Má pravdu v tom, když říká, že krást nepotřebuje. Rozdíl mezi kradením a braním spočívá totiž v tom, že ten, který krade, to musí dělat ilegálně, protože za to hrozí trest, zatímco braní je výsadou mocných, na které jsou všechny zákony krátké.

 

On Pán Babiš potřebuje od státu a lidí brát a bohužel se mu to daří. Ať už se jedná o odpuštění daní za 1,6 miliardy, výhru miliardových tendrů v Lesech ČR, prodloužení povinnosti přimíchávat do benzínu a nafty biopaliva, která produkuje téměř výhradně Agrofert a mnoho dalšího. Není proto divu, že meziročně vzrostl skupině Agrofert zisk o 40 % a to s největší pravděpodobností naprosto legálně.

Na to, aby mohl brát ještě více, mu chybí jedna jediná věc – státostrana. Čili strana, proti které neexistuje funkční opozice a která drží veškerou moc ve státě. Takové strany přitom nejsou pouze doménou totalitních režimů. Vzpomeňme například PRI, která vládla Mexiku dlouhých 71 let, nebo Jednotné Rusko Vladimira Putina. Podstatné přitom je, že tyto strany mají často jednu věc společnou, a tou je odhození ideologie, která je podle nich idiotská. A právě v tomto duchu založil Andrej Babiš hnutí ANO jako politickou divizi Agrofertu.

 

V tomto kontextu dává smysl i spojení Andreje Babiše s Milošem Zemanem, který se na stará kolena vzhlédl ve východních despociích. Oba totiž chtějí docílit toho, že společnost bude rozdělena na dvě kasty. Nahoře bude high society, politici státostrany a na ně navázaní podnikatelé. Dole pak my všichni ostatní, kteří budeme socialisticky žít a makat, aby si pánové nahoře mohli rozdělit naše peníze v zakázkách a dotacích.

 

Neříkám, že tu Andrej Babiš připravuje únor 1948 s veškerým násilím, které k němu patřilo. Říkám, že dva momentálně nejpopulárnější politici v zemi vidí ideál v normalizační společnosti čínského typu. To je něco, s čím se nesmíme smířit.