Jiří Havránek Články

(Forbes) Danění kryptoměn není v Česku dobře nastavené a ubírá nám konkurenční výhodu. S celoevropskou regulací kryptoměn se navíc může propast ještě zhoršit, domnívá se člen Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a člen Rozpočtového výboru poslanecké sněmovny Jiří Havránek. S nejmladším poslancem Parlamentu České republiky jsme hovořili také o hojně diskutované dani z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax.

Když jsme se viděli v září, tvrdil jste, že chcete způsob, jakým se u nás přistupuje k danění kryptoaktiv, změnit. K tomu je ale potřeba nejprve rozpoutat politickou debatu. Daří se to?

Třetí říjnový týden proběhlo z mého popudu jednání podvýboru pro Informační a komunikační technologie, které se týkalo Nařízení o trzích s kryptoaktivy neboli Markets in Crypto Assets (zkráceně MiCA, pozn red.). To je momentálně náš nejaktuálnější problém, který se kryptoměn týká, a bylo třeba řešit ho prioritně. Jednání se zúčastnili zástupci ministerstva financí a ministerstva průmyslu a obchodu, zástupci úřadu vlády pro digitalizaci, tedy sekce vicepremiéra pro digitalizaci Ivana Bartoše, a také lidé z celé sekce krypto průmyslu.

Reálný čas tedy zabírá spíše MiCA, ale na danění úplně nezapomínám. Kromě toho, že se toto téma otevírá v poslanecké sněmovně, se podařilo naťuknout ministra financí – musím ale sebekriticky přiznat, že tady jsme zatím opravdu v začátcích.

Jaká byla reakce vašich kolegů a ministra Stanjury, když jste za nimi přišel s návrhem, že byste chtěl udělat danění kryptoměn přívětivější?

V první řadě mě překvapilo, že nebyla negativní. Rád bych ale vypíchnul ještě jinou věc, která mě mile překvapila: tým ministerstva financí, který Micu řešil, se na tento úkol velmi dobře připravil. Dokonce i ze strany zástupců kryptoprůmyslu to bylo velmi pozitivně hodnoceno. Dokonce jsem od nich slyšel, že současná podoba MiCA je právě vítězstvím českého předsednictví.

Myslel jsem, že české předsednictví zdědilo po Francii nařízení už prakticky hotové. V čem leží český přínos?

Nejde o to, že bychom do toho nějakým výrazným způsobem vstoupili a překopali parametry, ale podařilo se nám Micu bez dalších průtahů dotáhnout. Viditelnou českou stopu bychom našli u licenčních rámců, ale naše úloha, kterou se daří plnit, je skutečně to dotahování.

Při pohledu zvenku to vypadá, že se proces finalizace největší evropské regulace kryptoměn natahuje do nekonečna. Jak daleko skutečně jsme?

Teď by nás mělo čekat jednání další orgánů Evropské unie. Na jaře by se měla MiCa objevit v unijním věstníku a od té doby poběží osmnáctiměsíční termín, do kdy ji musíme zakomponovat do českého práva.

Dnes jako fyzické osoby platíme ze zisku na kryptu patnácti až třiadvacetiprocentní daň, zatímco firmy odvádí jednotnou daň devatenáct procent. Z hlediska daní je také problematické například placení za zboží, denní obchodování nebo výměna jedné kryptoměny za jinou. Jaká je vaše ideální představa?

Můžeme si říci, jaké jsou vzorové státy – to je pro nás v Evropě v první řadě Německo. Já asi nemám tak přestřelené ambice, abych prosazoval zda krypto vůbec danit, jako to má třeba Portugalsko. Už vůbec si nemyslím, že bychom měli jít cestou El Salvadoru nebo některých karibských států. Co mi ale dává smysl je pokusit se nastavit podobnou regulaci jakou mají Němci. Je totiž mnohem realističtější, pro svou jednoduchost a jednoznačnost dobře vymahatelná, a zároveň podporuje krypto sektor v dalším růstu.

U nás jsme zaspali a současné danění krypta je tu demotivující, zejména v případě kryptoprůmyslu, který máme neuvěřitelně dobře nastartovaný. Máme zde světově úspěšné firmy, od výrobce hardwarové peněženky Trezor přes tvůrce kryptoměnových automatů a nejstarší bitcoinový mining pool na světě, až po mladší hráče. Bylo by škoda všechny tyto subjekty nepřátelskými podmínkami dotlačit k tomu, že se budou oficiálně tvářit třeba jako kyperské společnosti.

Je to vyloženě v zájmu našeho státu, protože rozumně nastavené daně znamenají doma danící firmy a tím pádem ne zrovna zanedbatelný objem peněz do veřejného rozpočtu. Jedním z mých návrhů bylo zavést pro danění zisků z kryptoměn časový test, právě jako je tomu v Německu (příjmy z prodeje jsou osvobozeny od daně, pokud doba mezi nákupem a prodejem dosáhla aspoň tři roky, jako je tomu u akcií, pozn. red.).

Pomůže, nebo spíš uškodí v tomto ohledu evropská regulace kryptoaktiv?

MiCA může paradoxně situaci ještě výrazně zhoršit. Firmám totiž bude stačit jedna licence, získaná kdekoli v Evropě. Pokud bude v Česku licenční řízení zdlouhavé a bolestivé, což se hodně odvíjí od toho, kdo bude za Českou republiku hlavní regulační autoritou, podpoří to ještě současné ne moc šťastně nastavené danění a firmy prostě půjdou jinam.

Pokud se chceme konečně vymanit ze syndromu montovny a stát se spíš mozkovnou, musíme přestat házet průmyslu klacky pod nohy. Pochopitelně kryptoprůmysl nevyřeší všechno, ale máme v něm velmi dobře nastavenou výchozí pozici, tak je škoda ji zazdít.

Co konkrétně by měl stát udělat?

Tři věci. První se týká zmíněné evropské regulace a jde o to, zavést jen ta omezení, která jsou skutečně podle Unie nezbytná, a v co nejkratším čase. Nesmíme být zkrátka papežštější než papež, jak to máme bohužel ve zvyku. Já vždy k evropským směrnicím říkám: transponujme jen to, co je opravdu nutné.

Zároveň si musíme být jisti, že národní regulátor, pod kterého krypto sektor spadne, bude schopný zvládnout licenční řízení rychle a kvalitně. Zatím je největším favoritem Česká národní banka, která doposud nic takového za celou dobu nesignalizovala, a na kryptoměny se nedívala příliš přátelsky. To je docela problém, protože my si takto můžeme opravdu všechna ta zvučná jména kryptoprůmyslu laxním přístupem odsud vystrnadit.

Za třetí je tu samotný daňový aspekt. První věc, kterou bychom měli zavést, a čím dříve, tím lépe, je časový test. Může znít jen jako líbivý nápad, ale ve chvíli, kdy už i banky přicházejí s vlastními deriváty nákupu kryptoměn a na jejich produkty se časový test vztahuje, tak na trhu vzniká poměrně nespravedlivá nerovnováha.

Pak je tu ještě otázka denního obchodování kryptoměn mezi sebou, kdy dnes platí, že byste měl danit dosažený zisk z každé transakce, což je enormní a vzhledem k úředním kapacitám daňové správy i obtížně kontrolovatelná zátěž. Myslím si, že bychom měli přejít k modelu, kdy se daní až v okamžiku, kdy převádím peníze na svůj bankovní účet.

Zde samozřejmě narážíme na další zajímavý problém: jak je možné, že německé banky v tuto chvíli řeší deriváty kryptoměn, které budou nabízet svým klientům, ale jejich české pobočky spolu s dalšími českými bankami zavírají kryptoprůmyslu účty nebo blokují posílání peněz na krypto burzy?

Zatím jsme se dívali na kryptoměny jako na investiční nástroj, jsou ovšem také platební síť. Když platím kryptem, které předtím stouplo v ceně, měl bych tu zaplatit daň ze zisku. Jak byste upravil zdejší současné danění?

Myslím si, že čím méně do toho bude stát zasahovat, tím lépe. Už dnes je tu spousta nejasností: je například rozdíl mezi tím, kdy platím z jedné bitcoinové peněženky na jinou a jsem takříkajíc mimo systém, nebo když jen použiju kryptoměnu k nákupu přes platební bránu a nákup se ve skutečnosti zrealizuje za českou korunu. To je jen další důkaz, že současné nastavení zdanění kryptoměn není optimální.

Když se ještě vrátím k MiCe, máme možnost udělat národním regulátorem někoho jiného než ČNB?

Dosud se s ní počítalo automaticky. Problémem je, že vzhledem k počtu úředníků, které má k dispozici, si neumím představit hladký průběh licenčního řízení s krypto firmami, což si nemůžeme dovolit. V tuto chvíli si ale nedovedu představit, pod jaký úřad by regulace nakonec mohla spadnout. Že je to technicky možné nám nicméně dokazuje Velká Británie, kde regulaci kryptotrhů řeší regulátor Financial Conduct Authority – nikoli Bank of England.

Jak se coby poslanec zabývající se daňovou problematikou díváte na českou podobu zdanění mimořádných zisků firem, takzvanou windfall tax?

Byla takové nutné zlo, což je vidět i s ohledem na evropské řešení. Sehnat někde najednou více než sto miliard na vyřešení dopadů energetické krize není tak snadné a další možností byla už jen ještě méně populární vyšší daň z příjmů, případně výrazné zatížení schodku státního rozpočtu.

Bude ale tak, jak je navržená, vůbec fungovat? Firmy, kterých se týká, jsou akciové společnosti, které mají nejen možnosti dopady daně snižovat, ale i zákonnou povinnost chránit zájmy svých akcionářů.

Pokud jde o ČEZ, tak ten to bude mít s optimalizací a vyhýbáním se této mimořádné dani velmi složité – a o něj půjde především, právě s ním se počítá jako s jedním z hlavních zdrojů financování. Pak je tu ale již zmíněný bankovní sektor. Myslím, že je správné, že se podařilo protlačit podobu daně, která neplatí retroaktivně.

Že si budou banky snižovat zisky, to je věc, na kterou mají právo, a my s tím musíme počítat. Pokud to budou dělat zvýšením úroků na spořících účtech lidí, což bude mít zároveň příznivý protiinflační efekt, tak s tím nemám už vůbec žádný problém, i když to znamená, že se na dani nevybere tolik. Kdyby se však chovaly tak, jako se chovají jejich zahraniční matky, které mají mnohem proklientštější přístup, pravděpodobně by windfall tax vypadala jinak a více by se podobala celoevropskému řešení.

(Autor: Karel Wolf)

Celý rozhovor čtěte na Forbes.

Jiří Havránek

poslanec PČR