Budovy s TÉMĚŘ NULOVOU spotřebou energie
„Dnešní“ energetický standard budov, nízkoenergetický standard, pasivní domy a budovy s TÉMĚŘ NULOVOU spotřebou energie. Tak jak to tedy je doopravdy?
Rád bych se tímto vyjádřil k přednášce o úsporných domech (objektech), kterou uspořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku v půli ledna a jíž moderoval pan prezident Václav Klaus. Na tomto semináři zaznělo spojení – Domy s nulovou spotřebou energie.
Samotného semináře jsem se nezúčastnil, ale poslechl jsem si z něj zvukovou stopu.
Zaprvé bych rád uvedl na pravou míru ono označení „energetického hodnocení“ budov. Nejedná se o budovy s nulovou spotřebou, ale s TÉMĚŘ nulovou spotřebou energie. Mezi těmito dvěma pojmy jsou rozdíly, v bilančním hodnocení objektů v rámci jednoho sledovaného (vypočteného) roku, až desítky kWh na m2 podlahové plochy domu (dle nové metodiky ČSN – předběžná informace).
A zadruhé bych rád zdůraznil, že s typově podobnými objekty (pasivní domy) máme již nějaký ten rok zkušenost, takže se v žádném případě nejedná o „nějakou“ novou a nepředvídatelnou direktivu z řad EU.
Samotná Směrnice EU (č. 31/2010/EU) říká toto: "budovou s téměř nulovou spotřebou energie" je budova, jejíž energetická náročnost určená podle metody, dané touto Směrnicí, je nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být v rozumném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jeho okolí (nepolemizujme nad slovy „rozumný rozsah“ a „v místě nebo okolí“ – tuto nejednoznačnost lze Směrnici určitě vytknout).
K pasivním domům tedy přidáme menší produkci obnovitelných zdrojů energie (OZE), čímž dosáhneme budovy s téměř nulovou spotřebou – naprosto zjednodušeně řečeno. Řešení má samozřejmě mnohem hlubší základy, řekněme hluboce odborné z pohledu komplexního řešení.
Z těchto definicí je tedy zřejmé, že se opět jedná o zbytečnou hysterii, která není vystavěna na racionálních základech. Tendence snižovat energetickou náročnost budov existuje již několik let a výše zmíněná Směrnice pouze „běh událostí“ podtrhuje. Současné zdeformované ceny energií k energeticky úsporným opatřením naopak doslova vybízí. Dalším argumentem je, že Česko může díky výstavbě energeticky efektivních budov ušetřit desítky až stovky miliard Kč.
Osobně bych síly upnul spíše k výstavbě energeticky efektivních rodinných a bytových domů, jakožto největšího „konzumenta“ energie všeobecně a programům podobným „Zelená úsporám“.
Tento trend by měl stát podporovat. Nebo lépe řečeno – už ho měl podporovat (nemyslím tím pouze dotačními tituly).
Důležité je také poznamenat, že tvrzení o vysokých pořizovacích cenách např. pasivních domů jsou naprosto mylné. S objekty toho typu mám několikaleté zkušenosti a vím, že pořizovací náklady vzrostou pouze v jednotkách procent. Zatímco náklady na provoz klesnou o desítky procentních bodů. Ještě důležitější je to, že si postavíte skutečně fungující a špičkový dům – zde jen poznamenám, že je i důležitý výběr odborníka – projektanta. Ale i v tomto ohledu je znatelný pokrok a samozvaní odborníci, především architekti, nebudou mít (konečně) možnost se na tvorbě těchto objektů příliš podílet, pakliže nebudou mít dostatečné vědomosti. A právě tito „odborníci“ jsou ti, kteří mimo jiné argumentují vysokými pořizovacími cenami.
Na závěr bych rád zdůraznil, že zmiňovaná Směrnice EU nám nediktuje něco zcela nového a že je na samotných členských státech jak tento dokument zapracují do své legislativy, která vychází z místních (státních) podmínek.
Rozbor problematiky by byl samozřejmě mnohem rozsáhlejší a hlubší, ale to není předmětem tohoto komentáře. Další diskuzi se, s kýmkoliv z Vás, vůbec nebráním.
člen místní rady
předseda oblastního sdružení
místopředseda regionálního sdružení