Jiří Kulhánek Články

(Týdeník Chomutovsko) Starosta Jiří Kulhánek vede Kadaň dlouhých šestnáct let. Pozici, kterou si velkou pílí vybudoval, mu mnozí mohou jen závidět. Jiří Kulhánek je v Kadani oblíbeným starostou, což se opět potvrdilo v nedávných komunálních volbách, kdy jeho občanská demokracie zdrtila soupeře s převahou 52 procent hlasů. Starostou je šestnáct let, zkušenost se samosprávou má ale delší. Před čtvrt stoletím stanul v čele někdejšího chomutovského okresního úřadu jako vůbec nejmladší přednosta v zemi. Místní ho ale znají i jako zapáleného cyklistu, sběratele starých pohlednic Kadaně a nejnověji i kuchaře, který dráždí představivost jedlíků fotkami na sociálních sítích.

Vypadá to, že Kadaň pod vaším vedením jen vzkvétá. Jak to děláte?

Myslím si, že se věci mají dělat pořádně. Můj tatínek, je mu 84 let, vzešel ze selské rodiny. Byl vyučený kovář a zámečník, takže dělal manuálně, ale všechno chtěl dělat poctivě. Byl zaťatý. Maminka také pochází ze statku a je velmi pracovitá. Takže mám kořeny sedlácké a zaťaté. Snažím se věci dělat poctivě a s plným nasazením.

Město se za posledních šestnáct let proměnilo, proměnil jste se i vy. Jak?

Zestárl jsem (smích). V čem jsem se změnil? Dříve jsem chtěl všechno hned, teď už to chci až zítra. Pořád jsem ale důsledný.

Co se vám v Kadani opravdu povedlo a jste na to pyšný?

Nejpyšnější jsem na to, že mají lidé ke Kadani daleko lepší vztah než dříve. Je tu spousta lidí, kteří v sobě mají zdravý patriotismus, mají město rádi. To se povedlo.

Jak se to projevuje, chválí, zapojují se?

Chválí, zapojují se, ale hlavně mají radost, že v Kadani bydlí. Vnímám to na veřejných setkáních, která pravidelně pořádáme na sídlištích. Když jsme do toho šli před dvěma lety poprvé, říkal jsem si, to dostanu držkovou. Kupodivu ne, i když se tam občas utkáme.

Vnímáte ve městě nějaké mínusy, věci, které byste mohli změnit z radnice a ještě se to nepodařilo?

Vždy je to symbióza něčeho, není to jen o radnici. Vnímám, že se nám nedaří řešit pohyb sociálně slabých a byznys s chudobou. My neumíme utnout hlavu tomu drakovi a odstranit příčinu, což je špatný zákon. Máme jen roli „hasičů“, kdy chodíme do společenství vlastníků jednotek a pracujeme s lidmi.

Když pominu Prunéřov, který je vyloučenou lokalitou, kde tento problém nejvíc roste?

Na sídlišti B. Někde se nám to podařilo utlumit, ale chodí to tak, že i sami kadaňští lidé, kteří si postaví domeček, byt prodají překupníkovi s bydlením, nebo ho pronajmou sociálně slabému a čerpají měsíčně dvanáct tisíc. To je realita. Já je za to neviním, dělají to, co jim zákon umožňuje. Ale jsem z toho smutný a bojím se budoucnosti.

Jaký jste si vytkli hlavní cíl pro příští období?

Těch věcí je hrozně moc. Velký úkol je oživení historického jádra, to mě také mrzí, že došlo k odlivu lidí z centra. Chtěli bychom ho zalidnit, trvá to ale dlouho. Například chystáme pro malé a střední podnikatele dotaci na výrobní prostředky a děláme v centru akce a tak dále. Obnovujeme hradební prstenec kolem města, aby centrum lákalo a bylo to tu dobré pro místní i pro návštěvníky. Turistů v Kadani přibývá každý rok mohutně, těm se tu líbí.

Na rozdíl od Chomutova a Klášterce nemáte participativní rozpočet, kdy si o některých investicích mohou rozhodovat sami lidé. Proč?

To rád vysvětlím. My ho vlastně máme, jen ho tak nenazýváme a neděláme soutěže, kde bychom vybírali, kterých pět nápadů z dvaceti zafinancujeme, jako to dělají sousední města. Realizujeme postupně všechny užitečné nápady. Sbíráme je od lidí na setkání na sídlištích. Oni vědí, na kterém chodníku se špatně chodí, nebo že když vyjíždějí autem, nevidí za roh, tak si od nich necháváme poradit. Za dva roky jsme nasbírali na tři stovky podnětů. Nutím úředníky, aby za lidmi šli a hned vyladili, jestli něco nejde, protože se například nejedná o pozemek města, nebo tam vede kabel vysokého napětí apod. Práce tváří v tvář je přeci daleko lepší.

Všimla jsem si v Kadani jedné zajímavosti. Zastupitelé se tu nehádají jako v jiných městech a zasedání netrvají dlouho do večera. Zažili jste někdy bouřlivou výjimku?

Za těch šestnáct let jednou, v roce 2003. Bylo to v kulturním domě Orfeum, skončili jsme až v deset večer, když se vyplo topení. Tenkrát šlo o problematiku bytů a ČEZu. Než jsem přišel na radnici, ČEZ Kadani vyplácel 60 milionů ročně za popílek, protože se jednalo o odpad. Pak se ale stal z popílku stavební materiál a ze 60 milionů byla nula. Měli jsme tak do začátku velkou díru v rozpočtu, a tak jsme rozjeli privatizací bytů, kterou jsme měli ve volebním programu. Když ale děláte něco narychlo a není to pořádně do detailu, jsou s tím vždy problémy a lidé se bouří. Nakonec jsme se ale na podstatných věcech shodli. Lidé byli rádi, za sto tisíc koupili byt, jehož hodnota později několikanásobně stoupla.

Kdybyste mohl poradit kolegům, kteří přišli nově do vedení měst, co by to bylo?

Musí mít své město rádi, dokonce možná radši, než sebe. To je první podmínka. A pak je potřeba mluvit s lidmi. Postupně jsem to naučil i naše vedoucí. První, co jsem řekl na poradě, když jsem přišel, bylo také: slovo „nejde“ neznám. Hledejme, jak věci jdou a ne naopak. Novým starostům bych doporučil nevyhazovat lidi, o nichž ani neví, jestli svou práci umí nebo ne. Je potřeba dát jim důvěru a vyzkoušet si je.

Baví vás ještě starostování?

Ano. Někdy bych s tím švihnul, za ty roky zpátky jsem na to pomyslel několikrát, ale čím déle to dělám, tím více mě to baví.

Jak odpočíváte?

Pomáhá mi, že jezdím na kole, nebo jdeme na zahrádku, kde okopávám ředkvičky nebo postavím zídku.

A vaříte. To je také relax nebo spíš sport, možnost porovnat se?

Je to takový sport. Ale nesmí u toho být moje paní, protože mi kouká pod ruce, je nervózní a já také. Většinou vařím podle návodu. Kolikrát se bojím, jak to dopadne, ale překvapuji sám sebe (smích). Zkusil jsem také svíčkovou a chystám se na vánočku, i když už jsem poučený z loňska. Okukoval jsem, jak se dělá, u zkušených kuchařek, jenže ty to nechávají vykynout přes noc, což jsem neudělal. Když jsem jí vrazil do trouby, vypadala dobře, ale jak se to zahřálo, narostla jak pneumatika od traktoru. Ale byla dobrá.

Stále sbíráte staré pohlednice Kadaně?

Sbírám, jen jich už nenasbírám za rok tolik, co dříve, protože jich mám hodně, blížím se k sedmnácti stovkám. Ale pořád mě to drží. Až budu nad hrobem, odkážu je kadaňskému muzeu.

Které místo v Kadani máte zvlášť rád? Kam chodíte odpočívat?

Hodně chodíme podle nábřeží směrem k Želinskému kostelíku, tam je to hezké. A pak občas na Svaťák na rozhlednu nebo na Úhošť. Ale já většinou spíš jezdím na kole. Hodně na Měděnec. Ta euforie z toho výjezdu, když to dáte, tam si sednete na pivko a koukáte do údolí. Nádhera!

Až tohle všechno skončí, starostenství a tak, co budete dělat?

Kolega, který dělal tři volební období starostu v Lounech, mi říkal: Víš, jak se mi ulevilo? Takže asi tak. Já si nějakou zábavu najdu.

Jiří Kulhánek

starosta města Kadaň
člen Zastupitelstva Ústeckého kraje