Vít Šlechta Články

Dnes (publikováno 29.3.) jsem po dlouhé době zavítal do svého rodného města, nejenom za návštěvou svých drahých rodičů, ale i za splněním povinnosti, kterou považuji za to projev té minimální občanské slušnosti. Přivítat americké vojáky, kteří tady jsou pro nás. Sám jsem na vojně byl a podruhé již tam jít nechci, stejně jako většina občanů této země. Stejně jako většina Evropanů. Vyznávám však určité hodnoty, které nejsem schopen sám ubránit. Potřeba chránit hodnoty se bez vojáků neobejde.

Spojeným státům americkým vděčíme za mnohé. Díky nim mohl Masaryk založit první Československou republiku. Byly to USA, které Evropu zachraňovaly v první i druhé světové válce. Země, které po válce přijaly americky Marshallův plán, díky němu zbohatly a staly se demokratickými. My jsme jej odmítly a ztratili jsme na dlouho prosperitu i svobodu.

Dnešní dobu považuji za nejšťastnější v historii této země. Není to samozřejmost a kdykoliv to může skončit. Proto jsem rád, že Česká republika je členem  NATO, že jsme součástí struktury, která brání hodnoty, na nichž je postavena. Znepokojují mě sebevražední pacifisté i protiameričtí aktivisté, většinou ve spojení s těmi proruskými a komunistickými. Občané Pardubic dnes nezklamali, na americkou základnu jich proudily tisíce, až téměř zablokovali příjezdové komunikace. Na tyto své spoluobčany jsem oprávněně hrdý. Vyjádření takovéto sounáležitosti vypadá možná jednoduše, ale bez podobných jednoduchých gest by se náš život propadl do nicoty. Ten jednoduchý symbol sympatického přijetí bude vždy patřit k tomu, že jako občané se k určitým hodnotám hlásíme a že všechny, kteří nám chtějí pomoci, nevyháníme, ale naopak je vítáme.