Pravdoláskaři (Politická pedagogika – lekce devátá)
„Věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Toto heslo Václava Havla vtisklo morální étos sametové revoluci. Žel, v citátu samém je již obsažen protimluv (contradictio in adiecto) se všemi důsledky pro praktickou politiku.
Podle Talmudu, když Hospodin tvořil svět, přemýšlel, zda-li jej založí na „Pravdě“ nebo na „Lásce“. Zjistil, že kdyby světu vládla „Pravda“, musel by okamžitě zaniknout, protože důsledky lidského chybování by neumožnily jeho pokračování. Proto svět založil na „Lásce“, díky které svět trvá.
Za „Pravdoláskaře“ byli u nás po roce 1989 postupně označováni kromě Havla samého jeho příznivci Kocáb, Karásek, Mejstřík, Bursík, Bakala, Schwarzenberg a další. Někteří slovo „Pravdoláskař“ používají s uznáním, jiní s despektem. Faktem je, že po Sametové revoluci nebyla zrušena komunistická strana, drtivá většina pachatelů komunistických zločinů nebyla potrestána, estébáci dodnes úspěšně podnikají. Na druhé straně: Političtí vězňové se u nás dožili skromného společenského uznání, ostatním se nežije špatně. Díky demokracii a svobodě podnikání se nám všem žije čím dál lépe. Mnoho pravdy však v tom hledat nemůžeme.
Čtvrt století po pádu komunismu musíme tedy opravit Havlovo heslo následovně:
„Láska a zbožná lež zvítězila nad pravdou a nenávistí“. Tato zbožná lež (pia fraus) nám pomáhá milovat naši zemi se všemi chybami, korupcí, problémy i každodenní nespravedlností. Havlovo heslo dnes můžeme chápat spíše jako nadsázku. On sám se jím neřídil. Pragmaticky spolupracoval s Čalfou i Junkem, dával „Lásce“ přednost před „Pravdou“. Jinak to ani nešlo. To platí i pro všechny jeho následovníky. Nezlobte se na ně, že pragmatismus často nadřadí nad principy absolutní „Pravdy“. „Pravda“ a “Láska“ současně mohou vládnout jen v nebi. Tady na zemi si musíme vystačit jenom s půlkou Havlova krásného hesla. Ale i s tím se nám, po pravdě řečeno, v Čechách žije pohodově a dobře.
člen místní rady
člen oblastního smírčího výboru