Hi friends
Jsme členové Severoatlantické aliance, západní kultury, demokracie / i s jejími nedostatky /, hodnot a svobody. Američané jsou naši přátelé a garanti naší bezpečnosti. Bohužel ta je v současné době nejvíce ohrožována komunistickým Ruskem, které napadá a okupuje sousední státy, v touze po obnovení sovětského impéria.
Třeba ve svém valdajském projevu Putin tvrdí, že by prospělo všem, kdyby se Západ o vliv ve střední a výchovní Evropě podělil s Ruskem. Vlastně jenom navazuje na Stalina, který už na konferenci v Teheránu prohlásil: „Ja chaču zaščigtnyj pojas vokrug pjervoj socialističeskoj strany mira.“ Takže nic nového pod slunce. Rusko není partner, ale agresor.
Chtěl bych věřit, že kremelský diktátor není tak pošetilý, aby a vojensky napadnul členskou zemi NATO. I když? Hybridní zpravodajská invaze, ekonomická strategie podplácení a propagandistické výsadky s podporou 5. kolony kolaborantů u nás, nejen pod praporem zločinecké KSČM byly dávno zahájeny. Charakter ruské zahraniční politiky je lhát do očí a udělat přesný opak. Pak se to ještě zúročí v domácí propagandě, když se to lhaní a podraz zhodnotí jako taktický úspěch a vítězství, nad fašisty všego mira = Západu.
President Beneš v srpnu 1948 krátce před svou smrtí poslal vzkaz svým exilovým přátelům, v němž mimo jiné na adresu komunistů přiznal: „Oni všichni bez vyjímky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším životním omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi tolikrát cynicky a chladnokrevně lhal, jak v.r. 1935, tak i později, a že jeho záruky, dané mně a Masarykovi byly vědomým a záměrným podvodem.“
Konvoj Dragon ride byl skvělý nápad. Symbolický průjezd amíků ze cvičení naší infikovanou zemí je pro nás velmi důležitý. Jsou to naši spojenci, reálně existující, ne jen ti obrázkoví a internetoví. Taky jsem je viděl, přivítal, uznal jejich poslání a poděkoval jim. Stále opakuji, že zlu ve světě napomáhá nejvíce pasivita těch rádoby dobrých. Ozvat se a podpořit základní hodnoty, odmítnou provokace deviantů, považuji za svoji morální povinnost a vedu tak i svoje děti.
V deštivém nedělním odpolední jsme s rodinou vyrazili do Pardubic. Překvapilo mne, že tam bylo opravdu velké množství lidí, do večera se jich vystřídalo jistě tisíce. Hodně rodiny s malými dětmi, ale i staří lidé. Vlajky, kytka a pivo pro soldiers. Když babička ukazovala seržantovi zarámovanou rodinou fotku s americkými vojáky z Plzně z roku 1945, bylo to až dojemné. Amíci byli profesionálové po všech stránkách, ty jejich permanentní úsměvy až tak trochu nezvykle americké, na což tady v „kyselákově“ nejsme zvyklí.
Když jsem přijel domu, tak jsem na fcb objevil záznam, jak ruská televize Rossia24 referuje o tom, že všechny mítinky a akce, které v tyto dny probíhají v Česku, jsou vedeny heslem „Ne americkému konvoji“, takže i já a tisíce lidí jsme protestovali proti okupantům z USA, jen jsme o tom nevěděli.
Teoreticky: Můj děda mohl vidět Wehrmacht, jak nás obsazuje, ale i americké osvoboditele v Plzni a sovětské v Praze. Američané se stáhli, Sověti nás v podstatě zabrali jako gubernii. Můj táta mohl sledovat okupanty v 68. Rusáci tu dočasně zůstali na „věčné časy“. Já jsem jako dítě občas potkal kolonu náklaďáku CA z Vysokého Mýta při cvičných jízdách. Tentokrát jsem mohl osobně pozdravit opravdovou spojeneckou armádu. Možná je to důležitější okamžik, než to na první pohled vypadá. Mám z toho radost, v obavách o budoucnost.
krajský zastupitel ODS ze Žďáru nad Sázavou