Rozhovor s kandidátem č. 8
Ivan Doležal je v čele hořické radnice již druhé volební období, působil také na krajském úřadě v druhém volebním období coby radní. V komunální politice je již dlouhých 17 let. Co považujte za největší úspěch hořické radnice?
V našem městě nebylo téměř 40 let pořádné sportoviště. Nebyla zde ani atletická dráha. Takže za první úspěch považuji vybudování kvalitního sportovního stánku pro hořickou sportovní veřejnost. Další důležitá akce bylo dokončení projektu Město bez bariér. Za tento projekt, jsme dokonce získali letos v květnu cenu Stavba roku v rámci celé České republiky. Chtěli jsme především usnadnit našim handicapovaným spoluobčanům pohyb po městě, proto jsme se do realizace tohoto projektu pustili. Díky němu pak mohlo dojít i k rekonstrukci dalších komunikací ve městě. Celkově projekt měl hodnotu zhruba 160 milionů korun, z toho přispěla Evropská unie ze svých prostředků 90 milionů korun. Jednalo se o 64 stavebních objektů, což přinášelo řadu projekčních problémů a zkoordinovat celou akci, na které se podílelo dvanáct projektantů, tak, aby vyhovovala všem parametrům a požadavkům ze strany EU, nebylo vůbec jednoduché. V rámci projektu Město bez bariér jsme zrekonstruovali řadu komunikací a obnovili samozřejmě také sítě pod nimi. Chtěli bychom na tento projekt navázat a v odstraňování bariér pokračovat, protože naši handicapovaní občané si to zcela jistě zaslouží.
O Hořicích je také známo, že nabízí zasíťované pozemky. Tyto snahy radnice občané jistě oceňují...
Výstavba bytů a rodinných domků byla jednou z našich priorit v minulém volebním období, proto jsme se snažili v co nejkratší době připravit a zasíťovat pozemky, které se v Hořicích desítky let nesíťovaly. Nevybrali jsme si pro realizaci sítí sice tu nejvhodnější dobu, protože souběžně se zahájením prací započala i krize. Rok po dokončení sítí máme však rozprodáno více než 70% pozemků. Znamená to, že po pozemcích byl v našem městě skutečně hlad. V minulosti jsme také museli řešit řadu problémů, ke kterým jsme měli povinnost ze zákona. Rekultivovali jsme skládku komunálního odpadu v hodnotě 22 milionů korun a budovali jsme protipovodňová opatření. Vzhledem k tomu, jak nás příroda neustále překvapuje, se budeme zcela jistě muset touto problematikou zabývat i ve velmi blízké budoucnosti. V podstatě se dá říci, že jsme v době krize během tří let proinvestovali 350 milionů korun, což se nedá zdaleka říci o investicích v Hořicích v době zhruba před deseti až patnácti lety.
Můžete se ještě zmínit o dalších důležitých investicích, které město v letošním roce připravuje?
Největší investicí tohoto roku bude pro Hořice bezpochyby vybudování sběrného dvora. Dotaci ve výši zhruba 7,7 milionu korun Hořičtí získali ze Státního fondu životního prostředí. Radnice se podílí na této investici částkou zhruba 700 tisíc Kč. Chystáme také projekty na zateplení budov školy Na Daliborce a Mateřské školky Pod Lipou. Pokračují nám také práce na výměně sítí a celková rekonstrukce v ulici Haklově a Maixnerově.
Proč jste se rozhodl kandidovat do krajského zastupitelstva?
Jsem toho názoru, že kandidovat by měli především starostové obcí a měst, neboť jsou mezi lidmi známí. Neměli by se bát dát své jméno ve prospěch kandidátky a přispět tak k jejímu úspěchu. Myslím, že starostové našich měst jsou nejlépe znalí problematiky svého okolí a regionu a mají praktické zkušenosti s obdobnou problematikou. Já osobně mám zároveň zkušenosti s poradenstvím pro drobné a střední podnikatelské subjekty, kteří jsou státem myslím hodně zanedbáváni a kteří naši pomoc skutečně potřebují. Těchto lidí je potřeba si vážit, protože jsou to lidé, kteří se dokážou postarat sami o sebe a neodčerpávají státu peníze ze sociálního systému. Jsou součástí střední vrstvy, která v minulosti byla naší voličskou základnou. Naše kandidátka složená hlavně ze zkušených starostů a samozřejmě dalšího širokého spektra profesí by měla značku ODS udržet.
Pokud se do krajského zastupitelstva opět jako v druhém volebním období dostanete, jaké oblasti se chcete věnovat?
Rád bych se věnoval tomu, čemu nejvíce rozumím. Své místo tedy spatřuji ve finančním výboru, neboť s financemi a tvorbou rozpočtů mám již jako starosta řadu zkušeností. Možná také v kulturním výboru, neboť moje srdíčko je pro tento rytmus naladěno.
Volbám do krajského zastupitelstva bude předcházet volební kampaň. Jaká by podle Vás měla být?
Neměli bychom lidi moc zahlcovat obecnou politikou. Naši spoluobčané mají myslím politiky z médií, tak jak ji média prezentují, již plné zuby. Měli bychom být při kampani vtipní a dávat si pouze takové cíle, které můžeme splnit. Obecně se podařila přece celá řada počinů, na které můžeme být hrdí, ale myslím si, že nesmíme hledět zpět. Měli bychom hlavně poukazovat na to, co dokážeme reálně udělat po volbách. Musíme mít trpělivost a ve vysvětlování našich cílů být při kampani všem srozumitelní. Přestože prosazuji slušnou a umírněnou kampaň, domnívám se, že se (a to nejen v době kampaně) často chováme příliš ustrašeně. Chybí nám razantnost a rozhodnost při odrážení útoků. Jsme v rámci kraje opozice, ale jako opozice se mnohdy nechováme.
Co by se podle Vás mělo v městech a obcích změnit za účasti kraje?
Pokud se jedná o Hořice, určitě bych kladl důraz na oblast školství. Nedávným sloučením zdejších škol vzniklo jakési trojškolí, se kterým zdejší lidé nesouhlasí. Jejich názor je, že tyto školy k sobě prostě nepatří. Pokud bych si něco přál, tak toto společenství roztrhnout. Je sice pravda, že „ten nahoře" nám do středního školství neposlal tolik žáků, na kolik jsou stanoveny kapacity škol, ale nebylo nutné školy, které byly ve své podstatě prokazatelně naplněny na 90%, optimalizovat. Řeč je o smutném osudu Gymnázia, Zemědělské školy a Obchodní akademie Hořice, kde si myslím byly sloučeny neslučitelné obory u naplněných škol s neklesajícím počtem žáků. Se studenty, kteří se snažili zabránit sloučení škol a společně s kantory organizovali různé protesty i na půdě krajského úřadu, jsem se velice sblížil a vzniklo mezi námi, myslím, veliké přátelství. Letos tito „rebelové" úspěšně odmaturovali a měl jsem tu čest je „vyvádět do života".
Co se týká ostatních oblastí a organizací, do kterých může kraj zasahovat, s tím velký problém nemáme. Město má totiž svoji Městskou nemocnici, svůj domov důchodců, svoje divadlo, svoje muzeum, takže my jsme do jisté míry v podstatě nezávislí. Pouze financování těchto subjektů nám dělá na čele vrásky.
Je něco, co Vás v poslední době potěšilo?
Zcela určitě již zmínění hořičtí studenti, kteří v závěru svého studia dokázali úžasným způsobem nastudovat několik divadelních představení v rámci ZUŠ Hořice. Již dlouho jsem se tak nepobavil. Moliérův Lakomec se zcela určitě vyrovnal svým výkonem i Lakomcovi, kterého pamětníci znají v nastudování s Františkem Filipovským.
Také mám velikou radost, že se automotoklubu vydařil jubilejní 50. ročník 300 zatáček Gustava Havla. Veškerá očekávání pořadatelů AMK Hořice i radnice se na sto procent splnila. Nedošlo zde k žádnému vážnému úrazu, počasí nám vyšlo, přišlo maximum lidí, což dělá městu obrovskou reklamu nejen po celé republice, ale daleko za hranicemi. Těší mě také zájem lidí o dění ve městě a také to, že město je díky Technickým službám čisté a upravené. Mám pocit, že mě mají mnozí lidé třeba i jako svého starostu rádi.
A co mě ještě těší? Že i nadále pokračuje hořické sochařské sympozium, které má své dlouholeté tradice, a že se i město na organizaci setkání sochařů podílí. Na radnici jsem přivítal pět umělců, kteří v létě po dobu jednoho měsíce v lomu U svatého Josefa vytvářejí z kamene hotové skvosty. Mezinárodní setkání sochařů jsou v Hořicích pořádána od roku 1966. Součástí tohoto parku jsou i Galerie plastik a přilehlé Smetanovy sady se sbírkami českého sochařství první poloviny 20. století.
Nesmím zapomenout ani na hořické trubičky, které letos slaví 200 let jejich výroby, kdy je podle pověsti přivezl do města kuchař samotného Napoleona. Tato tradiční hořická pochutina samozřejmě nechybí na žádné akci, které se v městě konají.
Máte nějaké své osobní přání?
Aby se lidé k sobě chovali kultivovaněji a to nejen v politice, ale i v životě a v sousedských vztazích obecně. Mezilidské vztahy by se měly výrazně zlepšit! Politika by měla být o snaze se dohodnout a ne se haštěřit a dělat si naschvály.
Vážíte si nějaké osobnosti, která by Vám mohla být případně i v životě vzorem?
Když se zaměřím na politiky, tak jediná osobnost, které si velice vážím, pro mne byla, je a bude pan profesor Václav Klaus. Je ve svých názorech naprosto pevný a stálý. Pak bych ještě rád zmínil obyčejného člověka od nás z Hořic. Život se s ním nemazlil, a tak se mnohdy uchýlil i k „neřestem", které mu pomáhaly přestát špatné životní období. On to však nevzdal, upnul se na sport a díky němu se stal nejen mezi sportovci velmi váženým člověkem. Nedávno jsme jej za jeho sportovní úspěchy odměnili titulem Sportovec roku. Do hořické Síně slávy jsme uvedli dnes již sedmdesátiletého pana Stanislava Matyse. Tak to je pro mne vzor člověka, který se dokázal poprat se životem a zvítězil...
předseda místního sdružení
člen oblastní rady
člen regionální rady
uvolněný starosta města