Martin Kupka Články

(ČT 24) Speciální vydání Událostí, komentářů ČT24 – třetí debata volebního roku se zástupci devíti parlamentních stran, tentokrát na téma doprava a regionální rozvoj. Hostem byl místopředseda ODS Martin Kupka.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dobrý večer. Do sněmovních voleb zbývá 5 měsíců a my jsme tady s dalším, v pořadí už třetím, speciálem Událostí, komentářů. V tom probíráme ta témata, která by mohla spolu rozhodnout o novém složení Poslanecké sněmovny, a tedy i příští vlády a jaké téma, že je to dnes? Možná poznáváte podle toho místa, ve kterém dnes natáčíme, je to doprava. Téma, které se týká nás všech a každý den. Jsme ve Střešovické vozovně Muzeum městské hromadné dopravy, a právě muzea se teď po koronavirové pauze otevírají, ale my tu nejsme na exkurzi, abychom obdivovali historické tramvaje, my jsme tu dnes kvůli našim hostů. Je jich 9 a jsou to zástupci sněmovních stran. My jsme je rozdělili do tří skupin po třech a s každou trojicí probereme trochu jinou oblast. O dálnici bude diskutovat Radim Fiala z SPD, Pavel Bělobrádek z KDU-ČSL a Jiří Dolejš z KSČM. Pánové, dobrý večer.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Dobrý večer.

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Dobrý večer.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pro druhou trojici máme připravené téma vysokorychlostní železnice a dorazila Helena Langšádlová z TOP 09, Věra Kovářová za Starosty a nezávislé a Martin Kolovratník za hnutí ANO. Dobrý večer i vám.

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Dobrý večer.

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Dobrý večer. Krásné místo, krásné téma.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A pro třetí trojici máme trochu odlišné téma, ale taky se týká výstavby, ovšem výstavby bytů. Olga Richterová za Piráty, Jiří Běhounek z ČSSD a Martin Kupka z ODS. Dobrý večer i vám.

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Dobrý večer.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Dobrý večer všem.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A začínáme, je tu první téma, dálnice.

rekapitulace stavu dálnic v ČR /Události, komentáře speciál/
Po osmi letech se řidiči konečně dočkají opravené hlavní české dopravní tepny, dálnice D1. Stát navíc zprovozní asi 50 km další dálnic. Oproti předchozím rokům je to skokový nárůst. Nejdelším úsekem bude trasa D11 z Hradce Králové do Jaroměře. A část dálnice D35 z Opatovic směrem na Olomouc. Dalších 100 km začne stát stavět, má k tomu rekordní rozpočet přesahující 60 miliard a poprvé v české historii se zapojí i soukromé peníze, 32 km dálnice D4 od Příbrami k Písku vybuduje do tří let francouzská společnost DIVia. Stát jí pak bude platit nájem. Končí v Česku prokletí takzvaných PPP projektů? Proč Česko v rychlosti výstavby dálnic předhonili Maďaři i Poláci? A bude mít stát dost peněz na dálniční projekty v krizi způsobené pandemií?

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
To byly otázky pro první trojici našich hostů, připomínám Radim Fiala, Pavel Bělobrádek a Jiří Dolejš. Pánové, vy jste každý z jiné části České republiky, tak možná se nám neshodnete už na začátek. Pane Bělobrádku, my jsme slyšeli o D11 o D35, a to vy jste z téhle trojice ten šťastlivec, ten šťastný Východočech, který by mohl oslavovat. Nebo se pletu a je ještě nějaká jiná dálnice, která je pro tuhle zemi důležitější?

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Jsem přesvědčen, že každé krajské město by mělo mít napojení na dálnici. Alespoň z Prahy. Samozřejmě D35 je důležitá i kvůli D1 a má odklonit část té dopravy. Potom bychom si samozřejmě přáli, aby z Hradce Králové dálnice pokračovala nejenom na Jaroměř, ale i dál na Trutnov a potom na polské hranice, protože naše hranice s Polskou republikou je nejdelší. Jsou 2 významné přechody, a to je Náchod, který je velice přetížen a samozřejmě ten druhý je potom nahoře v Moravskoslezském kraji. Další dálnice, které jsou velmi důležité, je bezpochyby dokončit Pražský okruh. Pražský okruh je záležitost, která se vleče opravdu již hodně dlouho. Myslím si, že právě ta část kolem Běchovic je potřeba dostavět co nejdříve. A stejně tak potom napojení na Linec a napojení na Vídeň. To znamená Brno, Vídeň a i ta D3. To znamená, to jsou určitě ty části, které by měly prioritně být. A konečně je to i priorita české vlády, je to i v zásadních dokumentech, které jsou přijaty a vlastně jsou to i prioritní stavby tak, jak se o tom dohodla i Evropská komise.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Fialo, vy jste z Prostějova, závidíte tady panu Bělobrádkovi, že se v jeho kraji otevře skoro 30 km nových dálnic anebo, kdybyste měl vybrat jednu jedinou, na kterou bychom se teď měli zaměřit nejvíc, tak to bude ještě něco jiného? Můj tip je, že to bude ta moravská dálnice na Vídeň, ta D52, ale třeba se pletu.

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Není to tak úplně, protože samozřejmě spousta Moraváků, jako já používá D1 a D1 byla velmi dlouho a ještě pořád je v katastrofickém stavu. Takže pro Moraváky je důležité dostat se hlavně do Čech jakýmkoliv způsobem. A pokud chceme ulehčit té páteřní D1, tak je pro nás důležité udělat dálnici z Olomouce do Hradce Králové a potom už do Prahy ta dálnice pokračuje. Takže já si myslím, že odlehčení D1 je důležité. Nicméně, jak řekl pan kolega Bělobrádek, pro každý kraj je důležité mít dálnice a dobré napojení na síť dálnic. A pak já bych si řekl, pak řekl hned v druhé řadě to, co jste řekla, že je potřeba spojit Brno, Mikulov a Vídeň. A v jižních Čechách samozřejmě ta D3 na Linec. To jsou podle mě asi nejdůležitější věci, které by se měly rychle dodělat. A ještě musím podotknout jednu věc, že jste měla velkou pravdu, že my jsme zaostali v posledních desetiletích za Poláky, za Maďary.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A to určitě ještě probereme, tak nepředbíhejte.

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Před kterými jsme byli daleko dopředu.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Dolejši, vám jako Pražanovi předpokládám nejvíc chybí severní a východní část Pražského okruhu, je to tak?

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Pochopitelně, když jsem slyšel od kolegů, že Pražský okruh patří i mezi jejich priority, tak s tím nemohu než souhlasit. Pochopitelně nejde jenom o to, aby ten okruh byl dokončený a byl napojený i na hlavní uliční síť Prahy, abychom i my mohli ven a pokračovat. Ale má to i ten smysl, že Praha je určitým centrem a systém obchvatů každého urbanizačního celku, každého centra, je strašně důležitý, protože ta doprava, jinak přetěžuje, ucpává se, přetěžuje ta města, a tak dále. Ale já bych řekl jednu věc ještě. Vy se ptáte na strategické priority, což je jasné, kdo si vezme mapu do ruky, takže je jasné, abychom byli napojení na transevropskou síť silnic, abychom mohli na Vídeň, na Drážďany, do Polska, do Rakouska, a tak dále. Ale ze střednědobého hlediska, protože volby jsou na 4 roky, tak ze střednědobého hlediska je také dobré myslet na to, aby to, co se staví, tak aby byl určitý ucelený úsek. Ono je dobré, když silnice, když ji dostavíte, aby byla odněkud někam, aby někam vedla, aby ulevila prakticky té dopravě. A vybrat ty úseky, ty priority těch úseků, to je samozřejmě náročná práce, protože v tom Státním fondu dopravní infrastruktury, tady bylo zmíněno nějakých těch, kolik 60 miliard, tak tam je samozřejmě velká tlačenice a myslím si, že shoda na těch úsecích je také velmi důležitá. Takže tohle bych podtrhl jako další myšlenku.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Teď se, pane Fialo, tedy vrátím k tomu, co jste už nakousl. Je pravda, že na přelomu milénia jsme skutečně mezi středoevropskými zeměmi patřili mezi premianty, ale pak se to nějak zvrhlo a teď přiznejme si to, není to úplně raketové tempo. Tak, co se stalo, že nás předběhli Maďaři, že nás předběhli Poláci?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Zvrhlo se, staly se dvě věci. U nás ta negativní a v Polsku podle mě, například v Polsku ta pozitivní. Já jsem s Poláky hovořil o tom, jak je možné, že jsou tak dobří, co pro to udělali. Oni mi řekli, že změnili zákon, že změnili zákon o povolování staveb. Vemte si, že my jsme na nějakém 160. místě, někde kolem nás je Burundi a Maroko a já nevím kdo…

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Myslím, že je to 150.

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
150. místo. A Poláci prostě upravili ten zákon povolání staveb tak, že to, co trvá u nás 13 let, u nich trvá 2 roky. Stejně tak Chorvati, Maďaři. Takže prostě staví daleko rychleji než my a je to velká výhra, funguje to. To znamená, že my bychom, my už jsme k tomu udělali krok první, k tomu se určitě dostaneme, ale měli bychom v tom pokračovat dál. A to, co se stalo u nás, bylo to, že to ta negativní věc, že se zastavila příprava jakýchkoliv projektů na nové dálnice někdy kolem roku 2010 a vlastně nebyly projekty, nebylo co stavět, nebylo to povolení, které trvá tak dlouho. A my se s tím potýkáme vlastně ještě dnes, kdy už se ty projekty dávno rozjely, ale pořád jich není tolik, abychom byli schopni stavět víc a víc.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Bělobrádku, skutečně je u nás nejvíc problematická příprava těch projektů, zatímco u nás je to tedy těch 13 letech, třeba v Německu je to 7, což by do jisté míry měl tedy změnit a zlepšit ten nedávno přijatý takzvaný zákon o liniových stavbách, není to ale chiméra, není to jen iluze, že by to mohl zrychlit. Není to tak, že úředníci prostě budou dál pomalí?

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Samozřejmě, že legislativa je základ, protože pokud nejste schopen naplánovat, vykoupit tu trasu, pak realizovat, tak můžete mít i peníze a je vám to k ničemu. Takže jedna je ta legislativní příprava, která u nás trvá nesmírně dlouho, třeba i 15 let. A to je skutečně strašně dlouho. To znamená, legislativa určitě pomůže, ale nesmí být chaotická. Takže i my jsme byli někdy svědky toho, že to bylo někdy unáhlené a ta dobrá snaha pomoci věci dopředu posouvat třeba i tím, že se měnily výkupy a jejich možnosti, tak naopak někdy to zdrželo, protože se čekalo, že budou výhodnější podmínky a podobně. Takže to je jedna věc. Druhá věc je samozřejmě finanční stránka. A také v České republice poměrně často, že lidé, kteří nesouhlasí třeba s tou trasou a podobně, tak se snaží i pomocí právních předpisů a těch možností, které jim dává třeba i správní řád, ty věci blokovat, zdržovat a podobně, což je legitimní, to samozřejmě tak je, ale velmi často to i ty stavby potom zdržuje. U Poláků samozřejmě jsme viděli to, že oni se nebáli jít do některých projektů, ne všechny se povedly. Ale já myslím, že právě proto bychom se měli poučit nejenom u Poláků, ale i u Maďarů a dalších, že skutečně nalili hodně peněz i z evropských fondů právě do dopravní infrastruktury. Místo golfových hřišť a třeba nějakých rozhleden, to je prima, že je máme, ale to důsledné trvání na tom, že ta páteřní infrastruktura má i přidanou hodnotu pro ekonomiku a společnost jako takovou, je prostě velmi zásadní.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
To probereme, pane Dolejši, ještě před půlrokem ministryně financí říkala, že se krizí musíme proinvestovat, což teď už moc neslýcháme. Tu rétoriku převzal pan Havlíček, což je logické, měl by jako ministr dopravy mít takový zájem na tom, aby na dálnice šlo nejvíc peněz. Ta částka je letos rekordních 61 Kč. A mě zajímá, jestli opravdu stát těmi masivními investicemi do dopravní infrastruktury může nastartovat ekonomiku?

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Ta částka není malá, ale na druhou stranu už byla i vyšší. Takže je to takový v posledních letech to je možná rekord. Ale musíme si uvědomit, že prostředky budou vždycky limitované, jestli jsme něco potřebovali změnit, tak to byla vysoká cena výstavby. My jsme ještě před 10 lety každý kilometr dálnice u nás v Čechách stál násobně víc než v jiných zemích, a to srovnávejme srovnatelné země, samozřejmě Česká republika má složitější geologii, takže to jsou náklady tímto vyvolané. A Polsko třeba, které je placaté, tak tam má mnohdy jednodušší situaci. Jsou země, jako je Rakousko nebo Německo, a tam si myslím, že se lze srovnávat a ten rozdíl se snižuje velmi postupně, a tam vznikaly zbytečné vícenáklady, a to pochopitelně za stejné peníze pak postavíte méně kilometrů. No a druhá věc je pochopitelně rychlost. My jsme v roce tuším 2019 schválili ten zákon, který by měl jaksi urychlovat ty věci, to je určitá první podaná ruka, ale ten loňský rok covidový byl takový specifický, takže vlastně ještě nemáme praktická data, jestli tenhle ten zákon pomohl a ten zákon, přece jenom umožňuje už to, že se zjednodušuje řízení je, že některé věci se mohou dělat bez ohledu na to, že ještě není definitivní ta tečka ve stavebním povolení. Takže to je jistá dílčí věc. Ale myslím si, že ten objem peněz je prioritní, protože máme limitovaný Státní fond dopravní infrastruktury, tak se přikláním i k tomu názoru, který měli kolegové, že bychom se měli naučit využívat víc evropské peníze.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
My za chvilku dáme slovo vám všem, ale pan Kolovratník se hlásil a hodně na sebe upozorňoval, tak výjimečně pane Kolovratníku, ale velmi stručně.

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Děkuju, oni mi to v režii říkali, že můžu výjimečně občas do toho skočit, tak se omluvám. A teď nechci kritizovat kolegy, jenom to upravím nebo to upřesním, ten rozpočet SFD je rekordní opravdu nejvýš, je to skoro 128 miliard vcelku a jenom k tomu zákonu a teď to není o mně nebo o hnutí Ano, ale o všech, možná překvapím, ohromné poděkování, my jsme se dohodli ve sněmovně, všech 9 klubů poslaneckých, jak tady jsme, bylo to v roce 2018, když jsme do zákona zavedli to takzvané mezitímní rozhodnutí, tedy možnost stavět i na jednom, dvou zbytkových pozemcích, které ještě nejsou vyvlastněny. To je ohromná jako psychologická taková věc a začíná to opravdu fungovat.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Fialo, jen krátce k tomu, jestli opravdu dopravní výstavba má velký vliv na ekonomickou kondici země, protože ty firmy, které staví dopravní stavby u nás, jsou dost často zahraniční a ty dělníci, to jsou cizinci.

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Ale přesto samozřejmě investice jsou motorem ekonomiky. A ať už jsou to investice do liniových staveb nebo jiné velké investice, tak jsou motorem ekonomiky. A u dopravy o to víc, že bez dopravy není vlastně spojení mezi jinými zeměmi, Českou republikou, českými kraji a podobně, a to samozřejmě té ekonomice strašně moc nahrává. Takže já jsem přesvědčen o tom, že je to velmi důležité, že musíme investovat ještě více. A v následujících letech to bude velmi složité z toho důvodu, jak víme, tak koronavirová pandemie stála Českou republiku bilion korun, schodky byly deficitní a byly nejhorší od roku 89 nebo nejhorší v České republice vůbec. Takže bude to velmi složité. Ale varuji před tím, nesnižovat investice do infrastruktury, naopak snižovat byrokracii, snižovat peníze na chod státu a podobně. Ale investice by měly zůstat investicemi. A měly by se ještě navyšovat.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A teď proberme peníze soukromé a velký fenomén PPP projekty, je to pár dní, co padla poslední překážka pro to, aby první dálnici u nás v Česku postavila soukromá firma, jde o francouzské konsorcium DIVia. A jde o dálnici tedy D4, myslíte, že je tím prokletí takzvaných PPP projektů za námi?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
No víte, já jsem samozřejmě čekal na to, jak to dopadne. Celá ta věc vypadá, že je velmi dobře připravena po těch neúspěších, které s PPP projekty v České republice byly. A čekám na to jak, jak celý ten projekt dopadne. Má jednu jedinou nevýhodu, že vlastně i podle směrnic Evropské unie si nemůže Česká republika říct, jaká bude výše mýtného na tomto soukromém projektu, ale jsem přesvědčen o tom, že ty PPP projekty do budoucna by měly mít zelenou. Pokud vyjde tento projekt, naučíme se to dobře v České republice z toho důvodu, že Česká republika, jak mluvíme o těch financích, nebude mít tolik financí na investice, za prvé. Za druhé, nás Evropská unie zavazuje takzvaným zeleným údělem nebo Green dealem, kde budou miliardy, stovky miliard korun na nějakou zelenou politiku. Takže to jsou zase peníze, které nám budou chybět. Takže jsem přesvědčen, že ty PPP projekty budou mít svoje místo v investicích do infrastruktury.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
K tomuto tématu, pane Bělobrádku, snad se neurazíte, když si vás trošku vyzkouším a vzpomenete si o jakého ministra financí šlo, za cituji, něco z Dopravních novin: „Ministr financí se chystá do konce roku předložit vládě ke schválení pilotní projekty, na nichž se má ověřit spolupráce veřejného a soukromého sektoru při realizaci některých investičních akcí. Mezi prvními projekty v rámci spolupráce PPP měla být výstavba dalšího úseku rychlostní komunikace z Prahy na Strakonice.“

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
To nevím, ale pokud si vzpomínám, tak ještě premiér Miloš Zeman poklepával kdesi kladívkem u nějakého PPP projektu.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Ano, to byl rok 2002. To nevyšlo, za to jsme zaplatili pokutu 650 000 000 Kč. Tohle byla slova Bohuslava Sobotky v listopadu 2004.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
No vidíte, takže nebyl jsem zas tak daleko.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Vůbec ne.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Nicméně PPP projekty je potřeba skutečně dobře promyslet, já doufám, že…

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Právě, myslíte, že mohou být riskantní, protože když se podíváme do zahraničí, tak tam na nějaké takové případy narazíme, třeba dostavba londýnského metra a pár takových podobných případů i v Německu.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
O tom se mluvilo, také to byl trošku problém, tady je potřeba to ověřit. Já myslím, že ten projekt, který se teď připravuje na D4, by mohl nám na mnohé poukázat, když bude dobře zvládnutý. Je tam vždycky potřeba maximální kontrola státu, tak aby si to skutečně dobře pohlídal, aby si nastavil podmínky, které pro stát budou výhodné. To znamená nestavět za každou cenu, musí to být výhodné pro daňového poplatníka a pak to smysl určitě dává. Může to být právě i překlenutí třeba i nějaké finanční tísně státu. A každá koruna, která se do dopravní infrastruktury dá, tak se může až 4× vrátit na těch dalších vlastně multiplikačních efektech, které se projeví pak v celé ekonomice. Takže určitě vyzkoušet, poučit se ze zahraničí, kde to nevyšlo. A tohle je určitě cesta, kterou se vydat můžeme.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Dolejši, souhlasíte s kolegy nebo byste ještě něco přidal?

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Vy jste hlavně řekla, že jsou ty projekty jakoby prokleté. Já si nemyslím, že v tom je nějaká magie. Já si myslím, že za to můžou konkrétní lidé. Ze začátku byla taková móda nebo představa, že co je privátní, tak to automaticky hned všechno krásně funguje. A pak jsme narazili, pokud se dobře pamatuji, tak asi největší skandál byl kolem té ostravské dálnice, ta D47, ta se skutečně velmi ale velmi nepovedla, a to byla snad ťafka všem, aby pochopili, že když uzavírám byznys se soukromým sektorem, tak ten soukromý sektor to nedělá z altruismu, ale pro kšeft, pro peníze. A že to musím, tedy od regulovat, dát do nějakých parametrů, zkrátka nastavení té koncese s tou soukromou firmou. A pak samozřejmě mohou to být, může to být nástroj, který automaticky sice není ani dobrý, ale ani špatný. Je třeba abychom si ujasnili, že tedy přináší rychleji disponibilní peníze, který stát momentálně nemá, ale na druhou stranu jsou tam určitá rizika a možná, že je dobrý ten systém, který už teď se přijal, že vlastně neplatíme za dílo, ale že platíme za to, že ten soukromník vlastně zpřístupní někam dopravu, a když se to nepovede, když třeba prostě ty garance on nebude schopen splnit, tak samozřejmě mu je neplatíme, čímž samozřejmě nevzniká škoda. Takže tento model už je mnohem lepší, myslím si, že aktuálně jistý díl toho PPP tam lze připustit. Ale ta kontrola a pozornost nad tím, jak je ta koncese nastavena, je úplně to hlavní.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Možná na závěr ještě proberme rozšiřování pruhů, protože to je něco, co chystá ŘSD, týkat by se to mělo D5 a D10, pokud tuším správně, ale mě by zajímala D1, protože my jsme ji zmodernizovali a nechali jsme tam pruhy 4, rozšířili jsme ji o 1,5 metru, ale nechali jsme tam pruhy 4. Proč, není to škoda, nepromarnili jsme velkou příležitost, pane Bělobrádku?

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Tak i použití těch odstavných pruhů v některých případech dává smysl a v některých případech ty studie říkají, že samozřejmě se musí zohlednit nájezdy a sjezdy z dálnic, ale až o 30 %, že by se mohla zkapacitnit průchodnost. Takže to dává smysl. A to přidávání pruhů hodně dává smysl i tam, kde slouží dálnice jako obchvaty měst, tam, kde je velká koncentrace té dopravy nárazově, tak tam obzvláště má smysl přidávat pruhy. To znamená, zde je podle mě poměrně otevřená cesta, není to úplně snadné, není to použitelné všude, ale třeba i ty pruhy, které jsou teď odstavné, tak se dají takto potom zkapacitnit.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Právě třeba i v Německu se takto může jezdit v odstavných pruzích na základě semaforů, tak máme inteligentní moderní dálnice, šlo by to i u nás?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Já se obávám, že zatím ne, protože ty dálnice ještě nejsou natolik inteligentní, když si vezmete, že někomu se porouchá automobil a on ho odstaví v tom odstavném pruhu, tak to může způsobit velkou kolizi na té na té dálnici. Ale jsem přesvědčen, že díky těm inteligentním systémům, ke kterým to všechno směřuje, to jednou bude možné, stejně jako v Německu. Vy jste se ptala ještě na tu otázku, jestli to není škoda, že máme další pruh, ale že jsme nechali jenom 2. Je to proto, že ta dálnice musí mít nějaké své parametry a kdybychom chtěli naplno otevřít 3 pruhy, zase musíme mít ten další odstavný pruh, to znamená, že bychom museli udělat ještě kus té dálnice, a to by znamenalo jednak větší finanční prostředky, ale hlavně by to byly problémy s pozemky, s výkupy a nešlo by to udělat tak rychle, jako teď.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Děkuju za úvodní debatu. Přidáme teď komentáře vašich kolegů a já začnu tedy pana Kolovratníka, když byl nejaktivnější. Dan Ťok, někdejší ministr dopravy za vaše hnutí totiž řekl, že rychlejší výstavbu dálnic by zařídili jen Superman. Je to pan Havlíček, když řídí dvě ministerstva a jak to vypadá s D35 ve vašem regionu, kdy se po ní svezete?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
S trochou nadsázky si troufám říct, že Karel Havlíček je Superman, zvládá, a to a stavíme rychle. A ta D1 bude letos hotová. Já se za to omlouvám, že jsem kolegům do toho skákal, mě to hrozně iniciovalo spoustu věcí na ně reagovat. Ale opravdu dneska ta čísla, ono už to v té reportáži bylo řečeno, my teď jsme v realizaci něco přes 2 stovky kilometrů, skoro 210 km, jenom letos se skoro 50 km nových dálnic bude otvírat. Jak jsme mluvili právě o tom zákoně, ta legislativa opravdu v tom dělá strašně moc. A je to takový ilustrační příklad. Když jsem do té politiky přišel 2013 a ptali jsme se kolegů z ŘSD, proč nestaví, tak aby si to i diváci dokázali představit, tak oni říkali, my máme blbé nástroje v ruce. My máme zákon, je to zákon 416 z roku 2009 a on nám umožňuje nabídnout lidem jenom dvojnásobek výkupní ceny za to pole, za ten majetek, za ty pozemky. Dneska tady, znovu to rád zopakuju, patří dík ne mně nebo vládní koalici, ale opravdu všem stranám, které teď ve Sněmovně jsou, že jsme se dokázali dohodnout - dneska stát nabízí osminásobek, je to hodně motivační. Je na to pevně stanovená lhůta 3 měsíce. A k tomu Polsku, o kterém mluvil Radim Fiala, to byla další naše dohoda téměř napříč politickým spektrem. Omlouvám se, myslím, že pouze Piráti pro to nehlasovali, ale je to samozřejmě legitimní názor. My jsme se dohodli ještě na jedné novele, která teď funguje od 1. ledna, a ta říká, že stát může tady ty dálnice i vlaky, o kterých budeme mluvit za malou chvíli, stavět v celém úseku té stavby, pokud je to strategická stavba, vyjmenovaná v seznamu, tak může si požádat o stavební povolení, aniž by byly ty pozemky vypořádány. A to je ohromný posun zase psychologický, který teď postupně během příštích měsíců a roků začneme vidět. Takže není to jen o Karlu Havlíčkovi, je to o tom celém systému a já jsem v tom optimista.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Běhounku, prosím, vraťme se k těm PPP projektům, k dálnici D4. Od devadesátých let jde o nejdelší úsek, který se staví souvisle, proč stát staví takzvanou salámovou metodou, to to neumíme udělat v kuse?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Myslíte salámovou metodou jednotlivé úseky?

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Pravděpodobně nemá dostatek finančních prostředků na kofinancování nebo se ta jednotlivá konsorcia k tomu nepřipojují. Je pravda, že my v této situaci na rozdíl třeba od Slovenska, které postavilo vynikající dálnici Bratislava, Nitra, Donovaly právě PPP projektem, kulháme a ono to není ale jenom v dálnicích, ale je to i v sociálních službách a dalších. Takže pravděpodobně, jak tady bylo kolegy řečeno, určitá obava z toho, jak to bude fungovat a naprosto souhlasím s tím, že musí být perfektní příprava a dostatečná trvalá kontrola právě proto, aby to nestálo potom kalhoty.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Langšádlová, my se tady bavíme o dálnicích, ale regiony kolem velkých měst nebo prstenec kolem Prahy, ostatně i vaše Černošice, trpí náporem aut lidí, kteří jedou do těch velkých měst, třeba za prací, co byste s tím udělala?

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Já bych si velmi přála, aby byla u nás ještě lepší hromadná doprava. Já sama využívám hromadnou dopravu a využívám ji velmi ráda. Ale na to je potřeba právě, aby byla spolehlivá. My máme to velké štěstí, že už od poloviny devatenáctého století u nás je vlak, my máme vůbec v České republice jednu z nejhustších sítí železniční dopravy, právě díky vývoji v devatenáctém století, a to je obrovská hodnota, s kterou musíme pracovat. Ale je potřeba udělat několik věcí, aby vlastně ty koridory, například i v té příměstské oblasti, například u nás opravdu a dneska jsou neuvěřitelně přetížené, tam jdou osobní vlaky co 20 minut, do toho nákladní vlaky, do toho rychlíky a ta situace je neudržitelná. Třeba, konkrétně u nás je potřeba dobudovat tunel, který povede z Prahy ze Smíchova až do Berouna, ale bohužel už vlastně nebude to součástí té vysokorychlostní trati, která by pokračovala dál do Mnichova, jak bychom předpokládali, protože de facto tím, že jsme budovali ty vysokorychlostní trati a začínáme je budovat a budeme je budovat s velkým zpožděním, tak de facto ty německé trati nás objely. Takže jediné vlastně takové napojení z České republiky bude přes Drážďany, a k tomu se určitě dostaneme. A co ještě velmi důležité v těch místech v blízkosti Prahy, vlastně vytvořit takové terminály. To znamená místa, kam ti lidé třeba i z menších obcí dojedou, kde budou moci zaparkovat a pokračovat pak třeba příměstskou dopravou a pak hromadnou dopravu. Velmi důležité je také to, že se integrovala středočeská a pražská doprava, že dneska lze jet na 1 lístek, to si myslím, že je velmi důležité pro ten komfort dopravy. Ale co mně a dalším, kteří bydlí v blízkosti Prahy, velmi chybí, tak je ta spolehlivost. Spolehlivost té dopravy a bezpečnost samozřejmě s tím souvisí taky, protože dochází k mnoha kolizím vlastně mezi právě tou drážní dopravou a silniční dopravou. Takže tyto otázky.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Pane Kupko, jaký recept byste našel vy?

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Myslím, že věc, která tu nezazněla, že proto, aby se začaly stavět rychleji dálnice, aby se konečně naplnily ty dlouhodobě slibované věci, jako je Pražský okruh, dálnice D35, D3, je potřeba taky energie kromě dobrých zákonů, že prostě bez toho, aniž by se ve vládě objevili lidé, kteří za tím půjdou a řeknou, ano, tohle bude stát, půjdou za tím velmi důsledně a nebudou se bát říkat, ano, tohle je opravdu program, za kterým my půjdeme a s tím jsme šli do voleb, tak bez tohoto to také nebude stát. Dneska pořád těch překážek něco zrealizovat nejenom v silniční dopravě, ale i jinde je poměrně hodně. A tohle je jedna z důležitých věcí, mít dostatek energie a shody na tom. Někdy se říká, že vlastně nic v České republice nefunguje, máme asi špatné projektanty. Já nemyslím, já myslím, že máme stejně dobré nebo stejně špatné projektanty jako v jiných státech, myslím, že máme i realizační firmy, které jsou srovnatelné se zahraničím, ale co nám chybí, tak větší tah na branku, a to že když se na něčem domluvíme, když panuje obecná shoda, že třeba ten Pražský okruh máme postavit, tak že za tím opravdu půjdeme, a že to bude znát na těch jednotlivých krocích. Nebudou se pořád dokola vymýšlet nové subvarianty, které by měly tady najednou po mnoha letech přinést větší dobro. Nepřinesou. Zpravidla, to znamená, že se ta stavba jenom na mnoho let zpozdí.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Ano, děkuju. Paní Kovářová, když si promítnete mapu České republiky, kam vy byste zabodla prst s tím, že by se tam mělo začít už stavět?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
A teď máte na mysli dálniční síť, vrtky nebo domy?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Já si myslím, že je důležité, aby dálnice, já teď budu hovořit o Středočeském kraji, protože tam se jasně ukazuje, pokud vede čím dále vede dálnice od Prahy, tím se tam dostávají investoři, lidé si tam kupují domy, a ten směr se vlastně odvrací směrem od Prahy. Co je velkým problémem Středočeského kraje, je to, že všichni jedou do Prahy. A proč by to nešlo obráceně, myslím do zaměstnání, proč by nešlo vytvářet díky dobré dálniční síti podmínky pro investory, že budou mít zájem zřizovat své firmy, stavět své továrny právě ve vzdálenějších oblastech a nejenom Středočeského kraje, ale i v jiných regionech, a to právě v těch zaostávajících. Takže já si myslím, že ten směr by neměl být, řešíme dopravu jenom směrem do Prahy do práce, ale zkusme si říci, dejme možnost investorům díky dobré dálniční síti, popřípadě železniční síti, prostor pro to, aby mohli investovat v jiných regionech, než je jenom Praha.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A pak to máme D3, O které jsme zatím nemluvili, ale je to docela problematické místo. Myslím, že pan Havlíček o tom mluví jako o nejproblematičtějším místě ve střední Evropě. Paní Richterová, co s D3? Realizovat ji? Na kterou stranu těch táborů, protože ty dva tábory se hodně přou, byste se postavili vy, Piráti?

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
Je to věc, o které jsem se bavila třeba v nedávné době s naším radním ze Středočeského kraje, a tam je skutečně ta otázka, jestli nezkapacitnit silnici přes Mirošovice. A asi by to byla ta varianta, co bychom chtěli posílit, tu silnici 1/3. Ale já bych tady ještě jako navázala na to, co zaznělo. Přijde mi, že ten směr, kterým chceme všichni jít, je, aby se zatraktivnily regiony díky tomu dopravnímu spojení a současně aby už ty stavby se konečně rozhýbaly, ale že opravdu nesmíme převálcovat zájmy jednotlivců. Zazněly tady věci, na kterých jsme se shodli, třeba ta předvídatelnost u těch výkupů. Já bych jenom chtěla jako zdůraznit, že to prostě nesmí být v neprospěch jednotlivců, že ten právní stát se nesmí vychýlit, takže i proto jsme někdy zdrženlivější, aby prostě ty dohody zůstaly férové.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Na něčem se shodnete/neshodnete. Pan Kupka se vrtí na židli, tak prosím, ale zase poprosím velmi stručně.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Jenom velmi stručně, aby to tady nezapadlo. Když jsem mluvil o tom, že je potřeba, když už se v historii na něčem shodly reprezentace, jasně zaznělo a je ukotveno v územních plánech vedení té trasy, a to je případ D3, tak prostě nové zpochybňování ničemu neprospěje. Opakovaně se prokázalo, že to zkapacitnění stávající silnice 1/3 nebude funkční, nebude fungovat a celou řadu lidí ohrozí. Nevracejme se do těch cimrmanovských slepých uliček. Jestli chceme jít dál a opravdu posunout Českou republiku, tak to znamená spolehnout se na to, že ti, kteří byli před námi a projednali i ty zájmy jednotlivců, i zájmy ochrany přírody, tak že nebudeme znovu zpochybňovat tu cestu, kterou už oni prošli.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Hlásí se vás hodně. Přehlasovali jste mě dobře. Zůstaneme ještě u tohoto tématu. Paní Langšádlová se hlásí.

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Já budu velice rychlá. O trasách této D3 se diskutuje přes 20 let. Zenkl–Vyhnálek, standardizovaná opravdu nekonečná diskuse. V tuto chvíli máme zásady územního rozvoje, a to je územní plán pro celý ten region, pro celý ten kraj. Tam proběhla SEA, to znamená, když proběhne SEA, tak se vlastně posuzují i z hlediska životního prostředí varianty. V rámci posouzení několika variant byla vybrána trasa, ta je v těch zásadách územního rozvoje a opravdu bych se velmi přimlouvala, abychom to již nezpochybňovali.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Tady ještě první stolek. Pokud tuším, tak EIA končí za rok, co se stane pak?

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Tam nejde jenom o EIA, jde samozřejmě o to, že tady jsou ZÚRky na krajích, jsou tady také nějaké plány, které mají jednotlivé obce, takže tam, kdo říká, že uděláme nějakou jinou variantu, tak v zásadě říká, že D3 stavět teď nebudeme na mnoho a mnoho let.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Tak ještě poslední, ano.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Tady zaznělo, ano, EIA končí a je možné ji prodloužit a na tom se také pracuje. Ale ta SEA, o které je řeč, to, kdy se opravdu posuzují jednotlivé varianty, to je starší záležitost, a ta předcházela tomu ukotvení v zásadách územního rozvoje Středočeského kraje v tomto případě. A tyhle základní body, to základní rozhodnutí proběhlo na základě posouzení různých variant, a to platné je.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
D3 evidentně budí emoce. Jsem zvědavá, jestli bude budit emoce taky další téma, a to je, že se svezeme vlakem, takže železnice.

redaktor:
Vlakem z Prahy do Brna za necelou hodinu. Do Ostravy jen o 40 minut déle. Na drážďanském nádraží cestující vystoupí za hodinu, na tom berlínském za 2,5 hodiny. Sen o vysokorychlostní železnici, po které se budou vlaky řítit českou krajinou rychlostí až 350 km/h, se pomalu zhmotňuje a zdá se, že debata už se nevede o tom, jaký to má smysl, ale spíš o tom, kdy to bude stát, a taky, kolik to bude stát. Správa železnic chce na prvních úsecích mezi Prahou a Brnem pokládat koleje už za 4 roky a za další 3 roky na ně pustit vlaky. Budou na stamiliardové projekty peníze? Proč raději neinvestovat do současných tratí? A co brání tomu, aby se i na nich jezdilo rychleji?

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A to je téma pro druhou trojici a tu tvoří zástupci TOP 09, Starostů a hnutí ANO. Ještě jednou dobrý večer. Paní Langšádlová, myslíte si, že se svezete po vysokorychlostní železnici za těch 7 let, anebo je to skutečně jen to zbožné přání, které tady vyslovil ten hlas nad námi?

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Velmi bych si to přála a myslím si, že bychom se tím přiblížili těm standardům, které jsou v západních částech Evropy. Myslím si, že jsme velmi zaváhali. Vlastně první vysokorychlostní železnice byly otevírány někdy v osmdesátých letech ve Francii, takže vidíte, že máme téměř 40 let zpoždění. A každá ta země k tomu přistoupila trošičku jinak, protože jsou země, které vlastně zvolily ten model smíšený, to znamená, že budují a vybudovaly vysokorychlostní tratě pro osobní i pro nákladní dopravu. My jdeme vlastně tou cestou, že budeme budovat vysokorychlostní trať jenom pro osobní dopravu. Je to nějaké rozhodnutí. V některých zemích nebo v částech třeba v Německu využívají k tomu třeba stávající koridory. Ne všude jsou ty nejvyšší rychlosti. Každá země k tomu přistupuje trošku jinak. My jsme hodně dlouho váhali, my jsme šli spíše tou cestou, že jsme se dali do rekonstrukcí těch stávajících koridorů, které tady byly historicky vytyčeny, ale myslím si, že – a já už jsem to zmiňovala v tom jednom z předchozích vstupů – jsou vlastně dva takové, tak jak to vnímám, velké úkoly. Zaprvé, si myslím, že velmi – a souvisí to i s tou dopravou – by pomohlo propojení z Prahy do Brna. Myslím si, že kdybychom se zbavili toho, že budeme pravidelně jezdit velmi nejistě po D1 a byli bychom za ani ne hodinu v Brně, tak by to bylo úžasný a mělo by to vliv, samozřejmě by to mělo vliv i na tu silniční dopravu. Tak to je jedna věc. A druhá věc, my vlastně jsme součástí evropské sítě. My nemůžeme na tu naši síť koukat úplně izolovaně, a to už jsem zmínila. My bohužel nebudeme navázáni na západě a na jihu vůbec na tu síť vlastně. Ono by se nabízelo vlastně tu vysokorychlostní trať jednou stavět třeba směrem Budějovice–Linec, ale s tím se vůbec nepočítá. A stejně se, žel, nepočítá s tím vybudováním vlastně vysokorychlostní trati směrem právě Praha–Beroun–Plzeň–Mnichov. Z dlouhodobého hlediska Němci s tím nepočítají v tuhle chvíli vůbec. A tam se uvažuje jenom vlastně, to už jsem říkala vlastně, o tom našem úseku do Plzně. Ale kde vlastně by to mělo navazovat, to je ta trať, která by měla vést vlastně směrem na Děčín, na Drážďany, a ta je klíčová ze dvou důvodů: za prvé...

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Jen stručně, prosím, ať se dostane na vaše kolegy.

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Za prvé, vlastně tady ta trasa, kde v tomto úseku vlastně, v tom úseku od Děčína do Drážďan by to mělo sloužit i pro nákladní, i pro osobní dopravu. A za prvé je to z hlediska nákladní dopravy. Přes nás zde čtvrtý panevropský koridor, který vlastně vede z Řecka až do Německa, a samozřejmě to je takové úzké hrdlo pro nás. Takže je hrozně důležité vybudovat vlastně tento tunel, a navíc vlastně i přes tento úsek přes Drážďany my se můžeme napojit na ty vysokorychlostní tratě v západní Evropě.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Kovářová, třeba i proto, že ten pás vysokorychlostní železnice má být široký nějakých 40 m, tak se dá očekávat odpor obcí, ekologů a tak dál. Ono se to děje už třeba v Ústeckém kraji. Kdy myslíte vy, že vyjedou rychlovlaky?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Já si myslím, že je potřeba se na to podívat trochu jinak. Je jasné, že Česká republika je černou dírou, co se týče vysokorychlostních tratí. A jestliže chceme dostat do České republiky investory, tak ti se zastaví právě na úpatí té černé díry a do České republiky nepůjdou. Srovnáme-li to se silniční sítí, tak máme silnice první, druhé a třetí třídy a pak máme dálnice, které vedly k tomu – a většinou by měly vést k tomu – že se zkrátí doba jízdy z jednoho města do druhého města. A co se týče té železniční sítě, tak my vlastně máme jakoby tratě první, druhé a třetí třídy, a nám chybí ty dálnice. A pokud tyto dálnice nepostavíme, tak zkrátka a dobře konkurenceschopný stát to nebude. Co se týče těch časových odhadů, já si myslím, že bychom si měli říct jedno. Je jasné, že potřebujeme vysokorychlostní tratě. Je jasné, že to bude plán na nejméně 20 let. Pevně doufáme, že ta první trať bude zprovozněna v roce 2028, ale jestli se to nestane, tak je to velmi velká chyba, a to z následujících důvodů.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Také stručně, prosím, ještě je tady pan Kolovratník. Tomu se něco nelíbilo.

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Já myslím, že pan Kolovratník, ten si vezme slovo vždycky rád a sám. Takže já jen doplním, proč chceme vysokorychlostní tratě. Je důležité pro rozvoj zaostalých regionů, aby do těchto regionů tyto tratě vedly. Následující věc je důležitá pro to, aby se uvolnily právě ty regionální tratě pro osobní dopravu, přesunou se tam rychlíky na vysokorychlostní tratě a uvolní se kapacita právě pro regionální, ale také pro nákladní dopravu, protože ta rozhodně není konkurenceschopná s dopravou kamionovou. A právě z toho důvodu, že nákladní vlaky čekají na noc a teprve jezdí v noci, to znamená, že ten časový posun je velmi, velmi dlouhý.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Kolovratníku, je to jen pár týdnů, co Správa železnic uzavřela s německým protějškem výběrové řízení na přípravu nového spojení z Drážďan do Prahy. Já, ne že bych si chtěla vyloženě rýpnout, ale to, že to administrovala německá strana, je to výhoda? Je to lepší, než aby to dělali Češi?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Stoprocentně mají Němci zkušenost. Já bych potřeboval asi hodinu sám pro sebe tady na tohle téma, kterou nedostanu, ale chci kolegyním poděkovat a vyseknout poklonu, že to nastudovaly tedy krásně opravdu a musím se k tomu vrátit, k tomu vystoupení.

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Děkujeme, pane učiteli.

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Tohle je ohromně silný argument pro ty zlé jazyky. Občas někdo říká: „Vždyť jsme na to příliš malá země, ono to tudy projede, a než se rozjede, tak už to bude zastavovat, nemá to smysl.“ No, není to pravda, tohle jsme na Správě železnic hodně dlouho zvažovali. Vidíme v zahraničí ty šinkanseny, maglevy a podobně a tady v České republice padlo strategické rozhodnutí, že ty vysokorychlostní tratě, ty vrtky, jak jim říkáme, mají stejný evropský rozchod, stejný druh napájení jako všechny ostatní, jinými slovy, že rozšíří tu naši stávající konvenční síť. Takže přesně to, co řekla Věruška před malou chvíli, a vlastně o tom mluvila i Helena, že... Omlouvám se, omlouvám se. Co řekly kolegyně, tak ať se posunu dál, ony rozšíří kapacitu té sítě třeba právě v příměstských oblastech, kde ty stávající tratě budou volné pro osobní vlaky, regionální a taky pro nákladní. A k vaší otázce k těm Němcům. No jednoznačně, oni mají zkušenost, vědí to, znají, umí, takže tady padla jasná dohoda, že nám s tím pomohou. My jsme vlastně nováčci. A chci tady možná říct ještě jednu věc, ať dám prostor ostatním, tohle je ohromné téma, které zase není to o vládní koalici nebo o opozici, ale je to o poměrně široké shodě v té Sněmovně. A ještě v roce 2017 v březnu nebylo skoro nic. Byly studie, konference a podobně, ale nic moc se nedělo. A my, byla to vlastně ještě ta předchozí Sněmovna, jsme se dohodli napříč politickým spektrem, taky to bylo usnesení, které mělo, řeknu, ústavní většinu v té Sněmovně, že dáváme vládě úkol, aby tady ten projekt rozjela. Vláda potom na jaře přijala vládní usnesení, rozhodnutí, kde dala vlastně úkol Správě železnic. A dneska velmi stručná rekapitulace: 3 pilotní úseky už se chystají a pozor! Už jsou ve fázi ne studií, ale zpracovávání dokumentace pro územní rozhodnutí. To už je opravdu stavební příprava. S Němci máme tady tu smlouvu, máme mezinárodní smlouvu s Francouzi o přijetí jejich technických norem, a ten projekt je velmi dobře rozběhnutý.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Langšádlová, co tedy vlastně brání tomu, aby se na těch stávajících koridorech nejezdilo 160, ale aby se tam jezdilo třeba právě 200?

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
To určitě je technická otázka poloměru oblouku, konkrétních technických podmínek. To si myslím, že musí posoudit ti projektanti, ti, kteří to budou navrhovat. Ale já bych chtěla říci ještě na to, co tady říkal pan kolega. Podle mě opravdu jeden z naprosto klíčových úseků je vlastně ten úsek mezi Děčínem a Drážďanami. Tam ale, jestli jsem se teď seznámila a nevím, jestli pan kolega se to naučil, tak tam je obrovský problém v komunikaci, protože tam vlastně dneska jsou protesty vlastně z Ústeckého kraje ohledně těch vytipovaných tras a zdá se, že tam došlo k velkému pochybení mezi reprezentanty státu v komunikaci vlastně v prosazení takhle klíčového projektu.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Nedošlo, pane Kolovratníku?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Ne, ne, nedošlo. Bylo to podobné možná trošku jako u té D3, že už byly zakotveny ty zásady územního rozvoje, takže ta oblast i obyvatelé s tím počítali, ale pravda je, že pak při tom bližším posouzení při výsledcích té studie proveditelnosti vyšla lépe, je to v oblasti Terezína, u Labe, napojení Ústí nad Labem trošku jiná varianta, která ale bohužel se blíží k obcím, a to logicky je problém. Ale tady mohu, já jsem i ve správní radě té Správy železnic, za kolegy garantovat, vznikla pracovní skupina, aby to nebylo, že stát něco nařídí tomu regionu, je tam tým lidí, právě projektantů, specialistů jak tedy za železničáře, tak i za ty obce a za Ústecký kraj a společně hledají co nejlepší řešení.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Nějaké technické věci. Zmínili jste komunikaci, ale, paní Kovářová, taky je to hodně o penězích a oni nás nečekají teď úplně dobré roky. Tak máme na to vůbec peníze, na vysokorychlostní železnice? Není to něco, co by se mělo radši odložit?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
No, tak to rozhodně ne, protože odložení výstavby vysokorychlostních tratí by znamenalo velké finanční náklady v pozdějších letech. My musíme myslet na budoucnost a lze výstavbu vrtek naplánovat například na 20 let, hovoří se o 20 letech. Pokud si vezmeme, že odhad je asi 160 miliard, když to rozpočítáme na 20 let, 8 miliard je to na rok. A vezměme si 8 miliard není zas tak velká částka, která s sebou přinese tak obrovský benefit, jako je rozvoj regionů, investoři do České republiky. A vemte si, že například problém s byty a o bytové problematice budeme hovořit, že všichni pojedou do Prahy, všichni budou chtít v Praze si koupit byt, a to není možné. Jednak byty nejsou, jednak jsou velmi drahé...

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Ale to už je naše další téma.

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Moment, ale ta vysokorychlostní trať umožní jedno; vemte si například Jihlavu. Takže z Jihlavy do Prahy se budete moci dostat za 40–45 minut. To znamená, že občan Jihlavy bude moci si koupit dostupný, finančně dostupný nebo v okolí Jihlavy finančně dostupný byt a samozřejmě zůstane v regionu, a to je pro nás velmi důležité.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Já s vaší trojicí chci ještě probrat jednu věc, a to jsou lokální tratě, protože tady pan Kolovratník navrhl novelu zákona o drahách, která by umožnila správcům tratí zažádat o zakonzervování trati, pokud by po ní neprojelo víc než 1 500 vlaků ročně, ale po kritice se se toto číslo snížilo postupně až na 3 stovky. Tak pane Kolovratníku, vy jste to tedy od kritiků docela schytal. Ta konzervace, není to spíš taková klinická smrt, prostě nějaké odpojování, definitivní odpojování?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Ne, je to spíš záchrana těch tratí. A rychle vysvětlím. Ale k té Jihlavě. Jihlava to fakt vyhraje, pane emeritní hejtmane, protože ono to bude do půl hodiny z Jihlavy jak do Brna, tak do Prahy. Takže Jihlava bude asi nejúžasnější místo v republice a bude to kousíček oběma směry. A k té konzervaci, bylo to myšleno jinak a sebekriticky uznávám, že možná ne dobře komunikováno. Jde o to, že dneska zákon je binární. Zná to, že buď trať existuje, nebo neexistuje. A my opravdu v republice máme určité množství těch regionálních tratí, kde je nulový provoz, kde zkrátka celý rok nic nejede, nikdo si ten vlak, tu dopravu neobjedná. A tenhle záměr byl inspirován tím, abychom tu teď právě nemuseli zbourat, rozkopat, zrušit, aby nezanikla ta liniová stavba, takže ji zachráníme právě tím procesem takzvané konzervace, to znamená, že Správa železnic nemá ze zákona povinnost ji udržovat, starat se o ni, ale může tam po dohodě s obcemi třeba vzniknout cyklostezka, ale hlavně stále je zachována, ono už to třeba u Kyjova funguje dobře, je to liniová stavba, ke které se jednou můžeme vrátit a ten provoz na ni vrátit. Co uznávám, že byla chyba, a proto taky sebekriticky je férové tu chybu uznat, že jsme to nedobře komunikovali jak s kraji, tak s obcemi, proto jsme nakonec z toho počtu ustoupili zhruba na těch 300 vlaků, abychom právě neohrozili třeba lokální tratě nebo ty turistické a podobně. Pro zajímavost, Rakušáci a Němci mají ty limity mnohem vyšší, oni tam mají asi 2 000 lidí za den a jinak se o tu trať prostě nestarají, anebo ať si ji vezme region. Takže jsme hodně mírní.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Co kdyby si kraje objednávaly víc spojů? Pak by se... Vy máte 4 hejtmany... Pak by se nemuselo zakonzervovávat.

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
To by se mi líbilo.

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
No, já tedy musím reagovat tady na milovníka železnic, který je chce rušit, na pana poslance Kolovratníka. Právě takovýto pozměňovací návrh, který se vlámal do onoho zákona, to je prostě přesně příklad, jak se to nemá dělat. Nejdřív tak nějak baj voko, omlouvám se za ten výraz, dáme, že zrušíme 1 500 tratí, pak tedy, když se bouří obce a kraje – nebo vlaků – pak zrušíme 300 vlaků za rok, protože se bouří obce a kraje. Tak takhle se to prostě dělat nedá. Je jasné, že to musí jít ruku v ruce s regionálním rozvojem, to znamená, že se musí skutečně zjistit, zda tato trať by někdy v budoucnu nemohla být využita. A já mohu říci příklad ze své obce Chýně. Vedla tam jedna kolej, kde jel vláček jednou za den, v něm jeden cestující a tato trať se chtěla zrušit. A právě v oblasti, kde regionální doprava železniční hraje a bude hrát významnou roli a jenom díky snaze obce – já jsem tam tehdy starostovala – jsme zřídili po 10 letech dvě zastávky, protože takhle to rychle trvá a jde zřídit zastávky v České republice, tak jedině díky naší snaze a jenom proto, že jsme věděli, jak se ten region bude rozvíjet, se tato trať nezrušila. Takže já bych byla, pane poslanče, velmi opatrná, velmi opatrná dávat pozměňovací návrhy tohoto typu bez předběžné konzultace s kraji a obcemi.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dobře, paní Langšádlová, ještě váš komentář k tomuto tématu.

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Já bych taky maximum zachovala. To je obrovský kapitál, který tady máme vlastně už pomalu dvě století, a sami víme, jak dneska vlastně vybudovat jakoukoliv liniovou stavbu je komplikované už z hlediska výkupu pozemků, takže i za cenu, že některé ty tratě budou mít charakter vlastně třeba i jenom přes půl roku, přes sezónu, budou tam jezdit cyklovlaky, budou rozvíjet turistický ruch v těch regionech, tak si myslím, že se má maximum zachovat.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Děkuju druhé trojici a přidáváme další reakce. Začnu u pana Kupky. Pane Kupko, vy taky máte hejtmany, tak je zakonzervování trati namístě? Je to něco, co znamená definitivní konec?

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Já především chci říct, že je potřeba přemýšlet o celé té dopravě jako opravdu o multimodálním systému tak, aby se opravdu dobře doplňovala železnice s autobusovou dopravou a třeba i s cyklistickou dopravou. Samozřejmě, že udržovat tratě, které nikdo nevyužívá, nevyužívají je třeba ani turisté v létě, tak je za hranicí únosnosti. Má smysl přemýšlet o tom, jak je v budoucnu využít tam, kde to očekávání je. Ale tady zaznělo, proč si tedy kraje toho neobjednají víc. No, kraje teď velmi intenzivně bojují s propadem tržeb, protože prostě covidová doba přinesla významný úbytek cestujících v hromadné dopravě. To je bolest, kterou budou teď kraje, ale vlastně i obce, které se podílejí na těch úhradách, velmi složitě napravovat. A do budoucna to bude – a já bych si přál, aby to vedlo k tomu – že se bude moderně přemýšlet o dopravě, že tam, kde bude možné nahradit ty spoje třeba efektivnějším autobusovým spojením a využívat železnici víc třeba i pro nákladní dopravu, spoléhat se na vysokorychlostní dopravu v té osobní dopravě více, než se to teď děje, a umožnit tak zároveň, aby se pak na ty koridory dostaly nákladní vlaky, které tam teď prostě nemůžou jet, to je cesta, kam se díváme, aby to bylo efektivní pro všechny ty druhy dopravy, aby dobře fungoval celek.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Fialo, jde o velké peníze. Vy jste v hospodářském výboru a ty peníze nám teď možná budou chybět. Tak vy sám byste spíš investoval do modernizace těch stávajících tratí, anebo do vysokorychlostní železnice?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Já jsem přesvědčen, že je nutné začít budovat právě ty vysokorychlostní železnice. Řeknu vám proč. Protože, jak už tady bylo řečeno, my vlastně nemáme koleje. Potřebujeme víc spojů, lidé využívají železniční dopravy a ty vysokorychlostní železnice, ty spoje, ty vlastně svým způsobem nám uvolní ty koleje, uvolní ten prostor, uvolní ten čas, protože ti lidé budou jezdit... samozřejmě budou vyhledávat ty spoje, které pro ně budou daleko rychlejší, budou pro ně komfortnější, a tím pádem se uvolní, a nejenom tak, jak jsme se bavili o dálnicích, například D1, protože pro mě bude daleko lepší jet z Brna nebo z Olomouce a být za 55 minut v Praze a pro všechny, asi pro spoustu lidí, bude to daleko komfortnější. Z Jihlavy, jsme to slyšeli. Takže uvolní se jak silnice a dálnice, uvolní se jak kolej, jak železniční doprava pro Carga a pro další vlaky. Takže myslím si, a čekám na to až ty vysokorychlostní tratě budou hotové, že to bude pro všechny velká změna.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Mají vysokorychlostní tratě taky stejnou prioritu u Pirátů?

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
To úplně znělo, jako kdyby to bylo nějaké teď velké překvapení. Mají. Protože prostě přesně, jak tady zaznělo, je to nástroj pro rozvoj regionů a odříznuté regiony dneska se můžou cítit trošku na druhé, třetí koleji a těmi vysokorychlostními tratěmi je dostaneme na tu kolej první. A jenom bych tady zdůraznila, že opravdu nějaké peníze určitě budeme přece schopni investovat z Národního plánu obnovy, ty plány tam jsou, a je dobré si uvědomit, že to je – jak už tady taky zaznělo – prostě investice do budoucna. Takže jednoznačně železnice je prioritou, jednoznačně sníží to i tlak na bydlení, k němuž se už brzy dostaneme v těch centrech. Ale potom ještě jedna věc, bude to mít i ekologický přínos. To tady, myslím, ještě nezaznělo. Zdůrazněme si i tenhle rozměr. Taky na to budeme potřebovat dbát.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Běhounku, kdy se svezeme rychlovlakem? Co myslíte, jak to vidíte vy?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Já tady na rozdíl od všech kolegů, kteří jsou velkými optimisty, vám sdělím, že za 12 let mého hejtmanování jsem řešil na Vysočině 6 různých typů vedení vysokorychlostní tratě, a to ukazuje to, že tady bylo kolikrát řečeno i v jiných oblastech, že my jsme takoví mistři demontáže, a když to máme dát dohromady, tak nám to jde tedy těžko. K těm optimistickým názorům, že z Jihlavy se svezete za 45 minut, já bych se k tomu radši nechtěl vyjadřovat, protože tam žádný vysokorychlostní vlak 300 km jedoucí nezastaví, protože má být z Brna v Praze za hodinu. Ale je důležité, aby po té trati mohly jezdit vlaky 160 km. Takže jestli to půjde dobře, tak tahle ta trať, která je prvotní, bude-li ta trasa vybrána, která je v současné době navrhována, se zastávkou nebo s částí v Pávově u Jihlavy, na čemž kraj Vysočina trvá, tak 8–10 let bych viděl horizont.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Bělobrádku, pane Dolejši, jak to vidíte vy? Co by šlo dělat líp, jak jsou na tom české železnice? Prosím.

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Pokud se bavíme o vysokorychlostních tratích, tak si musíme uvědomit, že slouží především tranzitu a dopravě na velké vzdálenosti, a taky je dobré oddělit financování tohoto aspektu od financování národní či regionální dopravy, která skutečně asi je hodně bita. A pokud tady byla řeč o těch lokálkách, tam není problém v tom, že by se některé trati raději zakonzervovaly, než aby se definitivně zrušily. Tam je problém to kritérium. Přece nemůžeme rozhodovat o tom, jestli někam dojede doprava podle nějakých abstraktních člověkokilometrů, ale musíme znát tu dopravní situaci v tom místě, aby ten člověk nezůstal viset v luftě, protože ne každý si může dovolit si koupit auto a dojet si tam, kam potřebuje.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Bělobrádku.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Já si nemyslím, že by vysokorychlostní tratě nějak dramaticky pomohly těm zaostalým regionům. To samozřejmě je spíše otázka napojení potom těch zastávek na další dopravní infrastrukturu, terminály, kde se dá nastoupit na nějaké další uzly. Ale naopak to pomůže právě odlehčit té dopravě na dnes už přetížené, hlavně těch nejvíce vytížených dopravních cestách. To znamená jak dopravní zkapacitnění pro nákladní dopravu, což je velmi důležité, padlo to tady. Je to velmi zásadní právě proto, že už v některých úsecích jsme na maximu možného. A druhá věc je, že to samozřejmě má i dopad potom na celou strukturu tak, jak to tady padlo. Je potřeba se podívat na to z celkového hlediska. Ještě k té otázce toho zakonzervování, dneska už není tak snadné prodat kovy do sběrných surovin, ale já se stejně obávám, že pokud se příliš dlouho nechají ty tratě, že to může být fatální, a tam je skutečně dopředu potřeba nepřistupovat k tomu velmi radikálně, že teď se to zrovna nepoužívá, tak to zrušme, protože se může najít cesta během nějaké doby, to znamená, je potřeba postupovat případ od případu.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Většina cest, ať už po kolejích nebo po silnici, vede domů, tam, kde bydlíme. A bydlení je naše poslední téma.

redaktor:
Na vlastní byt si lidé v Česku vydělávají nejdéle v Evropě. Po více než roce s pandemií to navíc vypadá, že chronické problémy s dostupností vlastního bydlení se budou spíš prohlubovat. Kdo čekal ochlazení přehřátého trhu a pokles cen bytů a domů, musí být zklamaný. Ceny ve většině regionů naopak ještě poskočily a analytici nevidí žádný důvod, proč by se měl trend v následujících měsících otočit. Pandemie totiž zásadním způsobem utlumila stavební práce na nových domech. Svou daň si vybírá i zdlouhavé povolovací řízení. V délce čekání na stavební povolení se Česko řadí mezi rozvojové země. Jsou mladé české rodiny, které touží po vlastním bydlení odsouzené k celoživotnímu zadlužení? A proč se do výstavby dostupného bydlení ve větší míře nepouštějí města nebo stát?

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Otázky pro poslední trojici politiků, a to jsou pirátka Olga Richterová, Martin Kupka z ODS a Jiří Běhounek z ČSSD. Ještě jednou dobrý večer vaší trojici.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Dobrý večer.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Já začnu u dámy s tím, že ceny nemovitostí rostou za poslední rok o 7 %, ve srovnání s rokem 2014 jsou ceny o 90 % vyšší, ale když se podíváme na platy, tak ty rostou 2× pomaleji a mě zajímá, co čeká mladé rodiny a teď už se tady nebavíme, pokud jde o bydlení, a teď už se tady nebavíme jen o těch chudších rodinách, ale ta krize dopadá skutečně i na střední třídy.

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
Přesně tak a ještě jste to dobře zdůraznila, že prostě ten problém palčivý bydlení je typický pro tu začínající generaci, generaci, která zakládá rodinu. Takže z toho důvodu, že vlastně velká část společnosti své bydlení vlastní a potom problém řeší pouze mladí a případně lidé, kteří jsou v těch sociálních problémech, kteří prostě mají problém sehnat standardní bydlení, tak se musíme zaměřit na tyhle dvě věci. A já bych možná, protože předpokládám, že k těm řešením míříte, zmínila, že tohle je přesně otázka, kterou pilotně realizujeme v Praze, protože po ní, když se zaměříme právě na tu výstavbu, tak vidíme, že máme příležitost jako město skládat pozemky a pomoci koordinovat spolky, družstva. Je to prostě možnost, jak využít městské území a dát lidem možnost snížit marže pro toho, kdo staví, zkoordinovat se mezi sebou, a to bydlení si pořídit i právě díky tomu, že by třeba městu postupně spláceli cenu toho pozemku výhodněji, levněji, dosažitelněji. Uvidíme, ale koalice se na tom dohodla, ty projekty se rozjíždějí, takže to je, myslím, 1 naděje, 1 cesta. A ta druhá cesta je možná tady méně atraktivní, ale taky důležitá, nezapomenout právě na ty, kteří jsou na okraji, kteří mají s bydlením velký problém a vědět, že dneska stát často nese náklady na problémy s bydlením v jiných službách, v jiných segmentech. A já jenom, abych nebyla už moc dlouhá, zdůrazním, že takhle by to fungovat nemělo, že stát by právě skrze bydlení mohl zařídit účinnou prevenci. A dám konkrétní příklad, třeba se k tomu ještě dostaneme, můžeme třeba podpořit výrazněji něco, co už funguje, podporu skládání kaucí, jistot do bytů, aby se lidi dostali snáz, když si nemohou ušetřit třeba celou částku do toho nájemního bydlení. Je k tomu i vládní analýza, je to třeba příklad té pomoci chudším lidem, kteří na celou tu kauci nemají, který ale prostě v 85 % případů zafunguje bez problémů.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Běhounku, ono tohle není úplně nové téma, i když koronavirová krize to ještě víc asi zvýraznila a obnažila. Vy jste byl hejtman Vysočiny, teď jste zastupitel, jak se za vaší éry řešilo dostupné bydlení?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
To je právě ten problém, že stát na řešení bydlení rezignoval a my jsme, jak jsem už řekl v minulém vstupu, trochu demontovali všechny ty postupy, které byly zvyklé. Družstevní bydlení jsme označili za nevhodné. Spolky a další záležitosti jsme řešili tím způsobem, že nebyly dostatečně k tomu připuštěny a obce nebyly motivovány k tomu, aby stavěly. Takže ten stav se dostal do situace, že se sháněly především pozemky. Obce a města hledaly místa, kde by mohly nabídnout maximálně zasíťované pozemky a šlo o vlastně individuální výstavbu. Na těchto kvalitách, které na Vysočině jsou mi dostatečně známy. S pochopitelně růstem cen nemovitostí a s růstem cen nebo vkladů za hypotéky se tato situace výrazným způsobem zhoršila, a především mladí a začínající rodiny, které chtěly bydlet, měly velký problém. Proto my jsme připravili ten komplexní návrh toho zákona o dostupném bydlení, který tohle všechno zohledňuje. Není to nic takového, co by bylo revoluční. My přiznáváme, že jsme se inspirovali v Rakousku a ve Velké Británii, a když to tam jde, tak by to podle našeho názoru mělo jít i u nás tak, aby náklady na bydlení nepřevýšily pro rodinu 30 % jejich příjmů, protože v dnešní době dosahují v mnoha směrech třeba i šedesátiprocentních hodnot. Proto jsou ty ceny tak extrémní a jako mít za byt 6 000 000 Kč v Praze, se mi zdá, třípokojový, naprosto fatálních částka, kterou nemůže nikdo zaplatit.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Když mluvíte o zákonu o dostupném bydlení, tak proč jste se na tom nedohodli dřív, proč to řešíte až teď?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Proč jsme se na tom nedohodli dřív, protože developerská sestava, která stavěla, stavěla dostatečné množství ovšem komerčně. A tam právě chyběla ta možnost, o které tady bylo řečeno, udělat si nějaký předplacení nebo vinkulaci a podobně, takže se postupně ten vývoj dostal do situace, že bytů v České republice není nedostatek, ale jsou špatně alokovány, jsou využívány i ke komerčním účelům a eventuálně nejsou finančně přehodnoceny právě z toho, že ten developer to chce prodat a nechce splátky na 30 let.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Každopádně měli jste to v programovém prohlášení, pane Kupko, vy kroutíte hlavou, co vám nelíbí a co děláte u vás v Líbeznicích pro mladé rodiny?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Pardon, ještě drobná reakce, ano, ale protože MMR to nedalo dohromady, tak my jsme ten návrh předložili, věříme, že se domluví politické spektrum, aby prošel.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Kupko.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Skoro to vypadá na další koaliční přestřelku, kdo dřív. Samozřejmě, že je nápadné, že to přichází v posledních měsících před volbami. Ten zákon ale Česká republika potřebuje. Potřebujeme nastavit přesné parametry toho, co je sociální bydlení a co je dostupné bydlení pro to, abychom se s tím mohli dobře popasovat, my přicházíme jako koalice Spolu s návrhem na to, jak pomoci k prvnímu bydlení, protože to je jedna z nejbolestivějších věcí, jak tu zaznělo. Nechci, aby kdokoliv nasazoval psí hlavu vlastnickému bydlení, to v České republice je zastoupeno početně a není to špatně. Špatně je, že scházejí další formy nájemního bydlení, nemá smysl tady jakkoliv očerňovat to, že v České republice je vysoký počet bytů, které lidé vlastní. Důležité je, abychom teď dokázali podpořit výstavbu bytů ze strany obcí a měst, tam nasměrovali nejenom finanční prostředky, ale umožnili další důležité věci. Jedna z nich zazněla, a to je využití brownfieldů. Mě třeba velmi mrzí, že v národním plánu obnovy současná vláda vlastně škrtla jakoukoliv pomoc právě pro to, aby se byty mohly budovat tam, kde často je ta nezbytná další infrastruktura a kde by výstavba bytů mohla například i oživit ta historická centra. Takže náš konkrétní plán, a to je třeba i odpověď na to, co děláme v Líbeznicích, je oživovat ty staré nevyužívané areály a přivést tam investory, kteří budou investovat a zároveň my jsme té příležitosti využili, protože jsme ještě neměli legislativu, tak jsme velmi složitě dávali dohromady systém čtyř smluv, které zajistily to, abychom v tom novém projektu jako obec mohli mít i 4 sociální byty. Ale pro nás jako krok velmi důležitý. Našli jsme tu cestu. Znamenalo to do toho taky vložit invenci, ale to k politice patří rovněž, zajistit to, co tu znělo na začátku, přísná kontrola toho, co se bude dít s tím projektem, a to abychom na konci my jako obec mohli získat ty byty. Abych z toho vyvodil, co udělat v dalších letech, tak je opravdu potřeba jasně definovat jednotlivé skupiny. Říct, kde je na místě sociální bydlení, komu má směřovat to dostupné bydlení, v tom mít jasno, nijak neočerňovat vlastnické bydlení a nastavit podmínky, aby se mohly tvořit i družstva, která budou stavět nové byty a tohle dobře fungovalo. Připravit, a na tom pracujeme, kvalitní nástroj, stavební zákon. Dali jsme dohromady zase napříč politickou Sněmovnou digitalizace stavebního práva. Teď chceme, aby fungovalo lépe i ten hlavní stavební zákon, svádíme o to bitvu v Poslanecké sněmovně v dobrém, protože k tomu vládnímu návrhu máme zásadní připomínku. Nechceme, aby vznikl mega stavební úřad, který by ve výsledku mohl ohrozit stavební povolení a vydávání stavebních povolení v České republice. Našli jsme lepší řešení, které spočívá v tom že, aniž bychom museli vyhazovat velké peníze daňových poplatníků za nový úřad, za novou byrokracii, tak sjednotíme, zlepšíme ty postupy, které probíhají na stávajících úřadech.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Richterová, poprosím vás o reakci, protože jste také kroutila hlavou a ještě bych se podívala do hlavního města. Vy jste tady zmínila několik těch variant, a právě Praha chce lidem v bytové nouzi pronajímat za výhodné ceny byty vlastněné soukromníky, ale bude zájem u vlastníků?

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
To je totiž ten princip, kde nechceme, aby riziko nesl soukromník, ale chceme tam vložit právě ten článek tu pojistku tou obcí. Takže, abych odpověděla tu vaši otázku, dobře si uvědomujeme, že prostě pronajímání bytu je i riziko a že to je právě ta bariéra, proč někdy byty zůstávají ladem a přitom by je majitelé rádi pronajali, kdyby s tím neměli obavu a starost. A pro tyhle případy v jiných zemích funguje to obecní doprovázení skrze sociální práci nebo chcete-li taky podpora a kontrola, prostě pravidelné návštěvy, a to hned brzy po nastěhování, aby opravdu bylo jasné, že nedojde k problémům. A touhle cestou už jsme vlastně v Praze začali intenzivně jít stejně jako v jiných městech, to už je osvědčené prostě od Plzně přes České Budějovice přes Ostravu, kde se takto pronajímají tisíce bytů už v podstatě. Takže není to nic neozkoušeného, ale to nové v Praze je to vyjednávání, systémové vyjednávání o tom pronájmu soukromých bytů a na tom chceme ukázat, že prostě obec se může postarat o svoje lidi a ušetří tak náklady státu, a to je možná moment, který já bych tady zdůraznila, že my tou chytrou bytovou politikou obcí potom můžeme ve finále ušetřit ten celkový státní rozpočet, protože prostě řada státem financovaných institucí, ať už jsou to třeba dětské domovy nebo někdy i třeba zařízení péče o seniory svým způsobem suplují někdy tu místní nedostupnost bydlení a potom ten nějaký pád do životního kotrmelce.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Kupko, za malou chvíli se k vám dostanu. Pane Běhounku, mě by ještě zajímalo, protože vaše strana chce uzákonit veřejně prospěšné bytové společnosti, které by bez jakéhokoliv zisku stavěly byty. Tak mi vysvětlete, jak by to fungovalo a kdo by v takových domech bydlel?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
No, tak to je představa, kterou jsem tady už trochu nastínil, že je to vlastně návrat k roli místních samospráv a družstev a v podstatě by to bylo nájemní bydlení s dotací obce, na eventuálně části státu s tím, že by to bylo právě pro nízkopříjmové, anebo i středně příjmové skupiny, které si na ty peníze nesáhnou. Já jenom chci ještě tady ke kolegovi Kupkovi říct, že nezpochybňuju vlastnické bydlení v žádném případě, ale tady ty záležitosti, které jsou v jednotlivých lokalitách a vy jste se mě ptala, jak na Vysočině jsme to mohli řešit, na kraj to řešit nikterak nemohl, protože nemohl založit takovouto organizaci a ty byty postavit, ale pokud by se podařilo ten náš zákon prosadit a já tady slyším z obou stran, že je na to zájem, tak by určitě tato možnost řešení tohoto bydlení a eventuálně nájemního bydlení byla možná. Takže věřím, že se to třeba v příštím volebním období podaří, i když šance nebo názor byl, že bychom to měli prosadit ještě v tomto volebním období, ale jsem trochu skeptik, jestli se nám to podaří. Čas se nám strašně rychle krátí.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A teď je čas pro pana Kupku, prosím.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Chytrá bytová politika je důležitá věc. Nesmí být založena na tom, že město nebo stát bude lidem diktovat, jak ve velkém bytě můžou žít, jak se to občas někde objevuje. Co je důležité, abychom měli co největší spektrum nabídky nájemního bydlení, družstevního bydlení i toho vlastnického bydlení, proto je potřeba zmíněná dobrá legislativa tak, aby se stavělo dost bytů a pak přesně namířená podpora tam, kde je to nutné. Zazněl tady příklad Plzně, to je velmi dobrý příklad. To ukazuje na to, že to město velmi pečlivě sledovalo nejenom to, komu ten byt poskytne, ale také, jak se ten dotyčný s tím bytem vypořádá, jak to bude fungovat a rychle zasahuje v okamžiku, kdy se něco nedaří. A má široké spektrum těch bytů, aby tam, kde opravdu zaznamenají problémy, tak, aby dokázali rychle reagovat a tomu dotyčnému nabídli byt, který bude víc odpovídat v tu chvíli třeba i jeho schopnostem, jeho možnostem ten byt zaplatit. Tohle široké spektrum nabídek od nájemního bydlení k vlastnickému, družstevnímu, to je klíč k úspěchu a samozřejmě přesně dobře adresovaná pomoc státu tam, kde je to třeba. A neznamená to, jak jsem znovu zdůraznil, jakkoliv očerňovat ty soukromé investory, kteří se na tom taky můžou podílet a my máme hledat způsob, jak je do toho zapojit, aby bylo možné třeba i právě, pokud se soukromník pustí do budování sociálního bytu, aby platila jasná pravidla, ale v takovém případě, aby on mohl sáhnout i na tu podporu státu a aby bylo možné využívat opravdu třeba i majetku obcí a měst a státu za zvýhodněných podmínek.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Ano, paní Richterová, ještě něco chtěla dodat.

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
Že k té chytré bytové politice prostě patří i to mít ten obecní bytový fond, to bych jenom jako ráda zdůraznila, že prostě bylo velice nešťastné, když se některé obce zbavily veškerých bytů. A jenom jako na tom chci ukázat, že potom se velice těžko předchází třeba nějakým problémům. Tak jenom bych ráda jako zdůraznila opravdu, že naše státní podpora by měla jít i cestou efektivnějšího využívání vlastně toho Státního fondu, který dřív byl pro bydlení, není obecně pro investice, ale prostě jsou tam nějaké miliardy a jenom bych zdůraznila, že vlastně za Piráty a Starosty uvažujeme tím směrem, že když se zjednoduší čerpání těchto peněz, podpory obcím, aby mohly zvětšovat svůj bytový fond, ať už odkupy, výstavbou, anebo třeba i prostými rekonstrukcemi, když někdy nemají peníze na opravu, tak jsem zase větší ta paleta nástrojů a bude to fungovat líp. A ještě poslední věc - kontaktní centra v bydlení. Řada lidí zejména seniorů, ale prostě lidí z různých zázemí různě se může octnout v krizi bydlení a stačí jim poradit. A tohle zase některé obce dělají a kontaktní centra v bydlení jsou levné a efektivní řešení taky spousty situací.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Poslední slovo dostane pan Běhounek, jestli chce k tomuto tématu.

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Já jsem chtěl říct, že mi to kolegyně Richterová v podstatě vzala, to, že tam, kde se obce zbavily většiny svého bytového fondu, mají velké problémy na rozdíl od těch, které si nějaké nechaly a ten prostor pro manévrování je větší, to je jenom na dokreslení a závěr.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Přidáme reakce ostatních. Pane Kolovratníku, hodně se tady skloňovalo jméno vaší ministryně, paní Kláry Dostálové. Řekněte mi, proč jste se v koalici nebyli schopni dohodnout v otázce dostupného bydlení, proč se to řeší až teď?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Děkuju za tu otázku a budu reagovat i na kolegy na ten blok, který mluvil. Víte, já to vidím trochu jinak. Státní podpory, dotace, programy, garance, nájmy, podobně, to je hezké a teď se za to omlouvám, budu trochu ošklivý. Pro mě to je trochu sociální inženýrství. Jednoduchá poučka a je to i odpověď na vaši otázku, ze základní školy poučka, když je něčeho málo, tak je to drahé a nedostupné, když toho je hodně, tak je to levné. Nad tím vším podle našeho názoru a tím i vidím možnou nedohodu nad tím zákonem, o kterém mluvíte, je stavební zákon. Martin Kupka ho krátce zmínil a podle mě, když budeme mít nový stavební zákon, celý ten systém stavění, povolování, tak bude i těch bytů velké množství a zkrátka všechno bude levnější a dostupnější. Poslední věta, na té digitalizaci jasná shoda napříč, ale na podobě stavebního zákona skutečně dohodu nemáme. My jsme s kolegy z hospodářského výboru, s Radimem Fialou, se zástupci KSČM, sociální demokracie připravili takzvanou institucionální změnu, kde říkáme, když to bude jednotné, centralizované, bude to fungovat rychle, efektivně po celé republice a podle mě je to odpověď právě i na tu problematiku nedostatku bytů v České republice.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Jak by řešili dostupné bydlení komunisté?

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Já jsem tu trošku trpěl, protože priorita vlády dostupné a levné bydlení 4 roky 0. Samozřejmě, že existuje Státní fond podpory investic, který má na starost i bydlení, tam je 1 miliarda, většinou, pokud jde o úvěrové nástroje, ty obce to nezajímá, protože je to pro ně ekonomicky nelogické, protože to zhruba stojí, ten úvěr stojí jenom o málo míň, než kdybyste si vzali v bance. Takže, kde je řešení? Řešení samozřejmě, pokud jde o levnější bydlení, teď nemluvím o sociálním, to je nějakých 150 000 sociálních případů, ale možná polovina populace má problém vyjít s platem, protože se pohybují někde kolem mediánového příjmu, a ten je opravdu nízký, tak je rozšířit nabídku nájemného bydlení, a to nikoliv komerčního, to znamená, pan domácí vám napaří nájemný, kolik může, kolik mu dovolí cenová mapa, popřípadě takzvaně místně obvyklé náklady, což pro Prahu je možná 15 000 měsíčně, tak si to zkuste zaplatit z důchodu. Takže ta nabídka musí být. Obce dneska mají nějakých 9 %, měly by se do toho daleko víc pustit, velké obce. Vídeň budiž vzorem Praze, Brnu, a tak dále. No a pochopitelně ten družstevní sektor, protože ten družstevní sektor spojuje výhody, výhody vlastnického a nájemného bydlení není ziskově motivován, může nabízet ty byty rozumně, ale to by musel dostat prostor. Tamhle Piráti mluví o tom, že pan primátor jede na nějakém projektu, jenže o tom projektu se tady mluví, pokud já vím už 6 let, přitom Praha má daleko víc peněz než celý státní fond. Státní fond má asi 1,5 miliardy, jestli se nepletu, Pražáci mají 3 miliardy, takže to je 2× tolik, a nic. Takže to je řešení.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Omlouvám, paní Richterová hodně protočila panenky, prosím o komentář k tomu.

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
Protože jsme konečně rozjeli. Já bych jenom, jako že předchozí koalice o tom mluvily, naše koalice se na tom v Praze dohodla a vlastně jsme tady zástupci několika stran, které se na tom dohodly, takže družstevní bydlení v Praze je odbržděno.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Langšádlová, je to běh na dlouhou trať. Lze něco dělat teď hned?

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Určitě. Já si myslím, že mnohé z toho, co tady zaznělo, je vlastně spojeno třeba i se sociální politikou a bylo by to určitě na další širší diskusi, ale mě při té dnešní diskuzi napadla 1 taková jako spojitost, která vlastně souvisí i s tou dopravou ve chvíli, kdy vlastně budeme mít kvalitní dopravu, přiblížíme vlastně k sobě města, nebudou lidé motivováni bydlet jenom v těch největších městech. Mluvili jsme tady o tom, že v tom devatenáctým století se tady stavěly železnice, pak ve dvacátém dálnice. Dneska takovou podmínkou vlastně toho, aby lidé bydleli třeba i v menších městech, je vysokorychlostní internet, a to nám ukázala teď ta doba covidová, že vlastně spousta lidí možná se rozhodne bydlet i mimo ta centra, ale za předpokladu, že tam bude mít třeba ten vysokorychlostní internet, a tím se vlastně mohou vlastně dostat i k dostupnějšímu bydlení. Takže já si myslím, že je potřeba na to koukat v širších souvislostech tak, aby se nám dobře nerozvíjela jenom města. Tam ano, hledat všechny ty cesty alternativních forem bydlení, to je určitě dobře, ale opravdu koukat se na tu společnost v souvislostech a hledat vlastně různé cesty pro různé životní situace. A myslím si, že tím vlastně se přispěje i k tomu, aby bydlení bylo dostupnější, protože ti lidé nebudou žít jenom v těch největších městech.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Jakou cestou by se vydali Starostové?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Já myslím, že jsem to tady naznačila již při svém příspěvku o Jihlavě. Pokud nerozmístíme občany po celé republice, pokud nezkvalitníme a nezlepšíme situaci v těch nejchudších regionech, pokud se nepostaví ty vysokorychlostní tratě, které umožní právě nákup levnějších bytů i na malých obcích s tím, že mohou lidé dojíždět za prací do velkých měst, tak to je správná cesta. Souvisí s tím nejenom železnice, ale souvisí s tím i ty dálnice. A správně zde zaznělo, do vysokorychlostních tratí se můžou ukládat i jiné sítě, a to právě vysokorychlostní internet. Bez tohoto předpokladu, že vysokorychlostní internet bude po celé republice, tak se nám budou lidi stěhovat skutečně do těch velkých aglomerací a cena bytů rozhodně nebude klesat. Dovolte mi jenom reagovat na poznámku o tom, že dotace pro obce na výstavbu bytů je takový socialistický výmysl a já musím říci, že v tomto případě chválím ministerstvo financí, které vypsalo dotace pro malé obce na výstavbu bytů. První rok nebyl zájem a letos je zájem obrovský. To znamená malé obce, pokud jim stát pomůže, mohou stavět byty a není to sice cesta, která bude vyřešena zítra nebo ten problém nebude vyřešen za rok, ale je to cesta správným směrem a jestli tedy nový stavební zákon, jak jsem zaznamenala v mnoha příspěvcích některých odborníků a developerů, měl za úkol snížit nebo má za úkol snížit cenu bytů a vznikl právě proto, že byly byty drahé, tak rozhodně nový stavební zákon toto nezpůsobí, že by ceny mohly klesat, to musí být celý komplex věcí.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A na závěr ještě pánové Fiala a Bělobrádek. Když to shrnu, tak rostou ceny hypoték, rostou hypotéky, rostou ceny nemovitostí. Co byste poradili vy dva mladým rodinám?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Nejdůležitější skupiny obyvatel, které nejvíc trpí a mají problém vlastně bydlet, jsou asi sociální skupiny a mladí. U těch sociálních skupin samozřejmě musíme se vrátit každopádně k družstevnímu bydlení. Musí pomoci finančně obce, musí pomoci kraje a musí pomoci i stát a zadotovat sociální bydlení. A například můžou pomoci i tím, že vytipují pozemky pro družstevní bydlení a podobně. Takže to je 1 věc. Druhá věc, co se týče těch mladých rodin, to je opravdu velký problém, protože ti mladí nemají nic našetřeno a oni si nejsou schopni vzít ani hypotéku. Tam si myslím, že by se stát měl vrátit k některým osvědčeným věcem, které možná fungovaly před rokem 89, ale já tvrdím, že nejsou špatné a že by se k ním stát měl vrátit. Pro ty mladé jsou to například manželské půjčky s velmi nízkým úrokem a podobně, aby ti mladí měli prostě aspoň na tu akontaci té hypotéky a potom tu hypotéku mohli splácet a mohli bydlet. Já se ještě vrátím jako člen hospodářského výboru k tomu stavebnímu zákonu. Sice vznikne megaúřad, ale většina zaměstnanců do toho úřadu přejde právě z těch obcí, to znamená, já jsem přesvědčen, že to nebude takový velký náklad. A ten stavební zákon má, jeho hlavním úkolem je zkrátit dobu povolování staveb. Za mnou chodili například architekti a říkali - s tím musíte něco udělat, protože než to dostane stavební povolení, tak vlastně se změní i normy, je to třeba 10 let a my bychom to museli projektovat znovu. My to rádi uděláme, ale začneme zase znovu od začátku u toho stavebního povolení. Takže my s Klárou Dostálovou, když jsme o tom jednali, tak jsme si dali takové heslo, a to je Bangladéš, protože tam je Česká republika asi na 160. místě dneska v povolování.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
To je téma, na kterém se jednoznačně neshodnete. Pane Bělobrádku, jen váš komentář k tomu na závěr.

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Sociální bydlení, tady už zákon byl za naší vlády, jenže v podstatě byl navržen tak, že diktoval starostům, kolik mají dělat sociálních bytů. My si myslíme, že tady má být subsidiarita, rozhodovat se na tom nejmenším možném místě, na tom nejnižším. Druhá věc bylo dostupné bydlení. Tady je obrovský potenciál využít na obcích majetek, který je nevyužívaný právě k přestavbě na bydlení. My teď třeba i ve spolupráci s krajem a obcí, my to děláme tak, že máme nějaký nevyužívaný majetek, převedeme ho nebo prodáme za nějakou solidní cenu obci, ale zaváže se obec, že tam bude mít třeba 3 sociální byty a 2 byty pro lékaře nemocnice, kterou vlastní kraj, takže hodně to záleží i na tom. A to je takzvaný systém i určitý hluchých míst, protože, když se podíváte, tak i na malých obcích skoro v každé najdete nějaké nemovitosti, které jsou před demolicí, ale nikdo je nedemoluje a nestaví tam nový dům, protože ta demolice je velice nákladná, ta suť něco stojí, teď tam máte eternit, je to nebezpečný, a proto jsme navrhovali a navrhujeme jako koalice Spolu, aby byl demoliční fond, který na tyto náklady přispěje, protože to má i ekologický dopad. Nám se rozšiřují pořád výstavby do krajiny, zabíráme ornou půdu a tady je pomoci, důležité, aby tyto oblasti, ať jsou to brownfieldy nebo ať už to jsou místa staré zástavby, byly využity znovu k zástavbě, jsou zasíťované a tak dále. A poslední věc, samozřejmě pro mladé lidi je problém přijímat do svých rodin děti, protože chtějí někde bydlet nejdřív, a takže nejdřív chtějí udělat kariéru, mít peníze na to, aby si mohli vzít hypotéku, odkládají mateřství, a to nám samozřejmě tohle všechno řeší. A venkov je také důležitý, abychom zajistili takové podmínky, aby lidé na venkově chtěli žít a zakládat rodiny.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dámy a pánové, já vám děkuju za tuhle diskusi. Všichni jste dostali stejný prostor se vyjádřit, ale přesto na vás máme ještě poslední otázku, bude krátká a zároveň vás poprosím o stručnou odpověď. My jsme tady bavili především o dálnicích, ale oba jsme se taky o těch, kdo po nich jezdí, a to jsou řidiči. Čeká nás revize bodového systému. Paní Richterová, a ten si má posvítit na piráty silnic, znamená to, že na nás platí jen bič jako na české řidiče?

Olga RICHTEROVÁ, 1. místopředsedkyně strany /Piráti/:
No, tak je to v té novele trošku navrženo, i když tam jde řada věcí opravu správným směrem, ať už je to lepší informování, jednodušší pro lidi a tak dále. Možná, jak jste takhle mi nahrála, právě Piráti si myslíme, že cesta je vzdělávání a osvěta a třeba, kde vidíme mezeru, v té novele je zapomenuto prostě na větší práci, důslednější práci osvěty s mladými řidiči. Takže velice stručně, speciální pozornost pro mladé řidiče.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Děkuju. Pane Běhounku, mnoho poslanců tvrdí, že se ta novela nestihne projednat. Vy chcete, aby se projednala?

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Já bych byl pro, protože ta původní je z roku 2006 a ukazuje se, že za některé banality jsou zbytečně řidiči trestáni, a naopak ty zásadní prohřešky nejsou dostatečným způsobem jaksi oceňovány výší bodů, tak já bych byl pro, kdyby se projednalo.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Kupko, já jsem dnes slyšela tady kolegu Kolovratníka mluvit o tom, že vás bude prosit, aby se to opravdu ještě stihlo, vy se necháte přemluvit?

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Já myslím, že tam, kde ty úpravy jsou k dobrému a můžou prospět tomu, aby se po českých silnicích jezdilo ohleduplněji, tak určitě ano. Ale nespoléhejme na to, že všechno na světě vyřeší zákony, tak to prostě v životě nefunguje. A je potřeba myslet i na všechny další možné formy, jak informovat lidi o problémech na silnicích a jak měnit jejich chování. Mimochodem všechny ty akce, které přinesl v minulosti BESIP, ministerstvo dopravy - jezděte bezpečně a podobně, tak vlastně podle mě i pohledu lidí a jejich chování prospěly mnohem víc než věčné zakazování.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Kolovratníku, některé ty pokuty jsou ale v řádu desetitisíců, muselo to být, to to muselo dospět až sem?

Martin KOLOVRATNÍK, poslanec /ANO/:
Je to zkušenost ze zahraničí, spousta lidí to říká, že, když i, a teď se omlouvám, Češi, když vyjedou do Německa nebo do Rakouska, že se někteří aspoň chovají trochu jinak, že věřme, že to zafunguje. K tomu bodovému systému, on to fakt zjednodušuje. Má 3 sazby 2, 4, 6 bodů. Zpřísňuje ty nejhorší, alkohol, přejezdy železniční a podobně a naopak ty bagatelní snižuje nebo i dává 0 bodů. A já jsem trochu optimista, protože on opravdu už byl vydiskutován nejen politicky, ale i s motoristickou širokou veřejností za Dana Ťoka, tak já jsem trochu optimista, ale bojím se, a to je i ta moje prosba na kolegy a kolegyně, aby ve Sněmovně, jsme před volbami, se neobjevila ta kreativita, jako je prolomení alkoholu u řidičů, alkohol u cyklistů, zvyšování rychlosti na dálnicích a tak dále. Když se, v uvozovkách, udržíme na uzdě, tak jsem optimistou v tom smyslu, že by se to ještě do konce volebního období mohlo stihnout.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dámy, co vy dvě byste vzkázaly českým řidičům a řidičkám?

Věra KOVÁŘOVÁ, místopředsedkyně hnutí /STAN/:
Já bych vzkázala to, že dodržovat pravidla silničního provozu není ostudou. A proto si myslím, že když se pravidla budou dodržovat a bodový systém bude přísný, tak vlastně pro ty řidiče přísný tolik nebude, když budou pravidla dodržována.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Paní Langšádlová.

Helena LANGŠÁDLOVÁ, místopředsedkyně strany /TOP 09/:
Já bych se přiklonila k tomu, co tady říkal Martin Kupka, protože ne všechno lze upravit a vymáhat skrze zákony, že úplně ten základ máme ve svých rukou my v tom, jak se k sobě vzájemně chováme. Samozřejmě musí být zákonný rámec pravidel silničního provozu, to bezpochyby. Ale to, jak vlastně, to, co se odehrává opravdu na těch silnicích, jestli jsme k sobě ohleduplní, jestli nejsme agresivní, to nelze všechno ukotvit do zákonů. Takže s prosbou, abychom se k sobě chovali slušně a myslím si, že spoustu práce v tom dělají i veřejnoprávní média, Česká televize a věřím, že to opravdu má dobrý vliv na to, jak probíhá naše doprava.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Bělobrádku, jaké mínění o českých řidičích máte vy? Hodně se mluví tady o agresivitě, jak o ní mluvili už předřečníci před vámi, myslíte, že to dokáže novela nějakým způsobem regulovat?

Pavel BĚLOBRÁDEK, poslanec /KDU-ČSL/:
Vždycky je potřeba vyvážit prevenci a represi. Systém bodů se, myslím, osvědčil, ale je třeba podle mého soudu minimálně v tom každém volebním období, aby došel revizí, aby se ukázalo, kde zapůsobil a je to dobré a kde naopak máme problém a tam třeba přitvrdit. To znamená, pravidelné určité vyhodnocování a přehodnocování bodového systému smysl dává. A samozřejmě nevyřeší všechno, to je jasné. Na druhou stranu 200 lidí, kteří umřou ročně, prostě je hodně, je to nejenom lidská ztráta, ale i národohospodářská ztráta. Ty škody jsou obrovské, umírají děti, umírají tátové a mámy od rodin, je to všechno propojeno. A naší snahou by mělo být, aby skutečně ta prevence i represe i pomocí bodového systému tady byla, protože bodový systém je spravedlivý v tom, že je jedno, jestli jste bohatý, a tak 10 000 pro vás nic není, nebo jestli pro vás ta tisícovka je hodně. To znamená, ta kombinace i finančních pokut i bodů dává smysl.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pánové, a vy 2 jste dobří řidiči? Máte čisté konto, budete si to teď muset hlídat víc?

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
Tak k té vaší otázce.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
K té první.

Radim FIALA, místopředseda hnutí /SPD/:
K té vaší otázce, ano, k té první. My hnutí SPD vsázíme také na prevenci, na vzdělávání, na osvětu. Vemte si, že řidiči z povolání jsou cyklicky vzděláváni a my jsme přesvědčeni, že ty represe jsou dostatečné, že ten systém funguje, a že bychom spíš měli řidiče vzdělávat a nemyslíme si o nich v současné době nic špatného. Tam, kde snad by to stálo za přitvrzení, je pouze z našeho pohledu jediná věc, a to je, když někdo úmyslně poruší zákaz řízení motorového vozidla, protože takové případy se stávají, většinou je to ještě dohromady s alkoholem nebo s požitím drog a podobně. Takže to byl jediný případ, kde bychom zvýšili tu represi, jinak osvěta, vzdělávání, prevence.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Prosím.

Jiří DOLEJŠ, místopředseda strany a poslanec /KSČM/:
Já myslím, že Češi pravidla potřebují a teď nechme stranou, jestli máme blíž k živelnému jihu nebo k ukázněnému severu. Prostě dneska jsou ty automobily čím dál silnější a uvědomme si zkrátka, že neodpovědný řidič může být vrah. Takže to řešení vidím v principu asi tak, že ty závažné věci je třeba stíhat tvrději, to je ta zahraniční zkušenost. U těch méně závažných bagatelních uberme toho prostoru pro takové to šikanózní uplatňování, no a pak samozřejmě mysleme i na orgány, to znamená, teď mám na mysli tedy policejní orgány a případné správní řízení, protože si myslím, že jasné definování těch přestupků a těch škál sankcí vlastně ubere na tom, že budou v pokušení, že tam nebude korupční potenciál.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Dámy a pánové, já vám moc všem děkuju za tuhle debatu. Na shledanou a dobrou noc.

Martin KUPKA, místopředseda strany a poslanec /ODS/:
Na shledanou.

Jiří BĚHOUNEK, místopředseda strany a poslanec /ČSSD/:
Dobrou noc. Na shledanou.

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Děkuju taky pražskému dopravnímu podniku za to, že jsme mohli tady být, tady ve střešovické vozovně a pozvu vás k dalšímu speciálu Událostí, komentářů. Ten bude v bývalé budově Federálního shromáždění, které nyní spravuje tedy Národní muzeum, tématem budou zahraniční otázky. Moc vám děkuju za pozornost, dobrou noc.

Martin Kupka

místopředseda strany
poslanec PČR
expert pro veřejnou správu