Bijte je, žeňte je! Žádné plastové brčko nešetřete !
Evropská komise miluje zákazy a příkazy všeho druhu. Neuplyne snad ani měsíc, aby nepřibyla nějaká nová regulace, nový zákaz. To však už není jen láska. Bude to tak, Evropská komise se na zákazech a příkazech stala závislou. A řeší to jako každý narkoman – začala zkracovat dobu mezi aplikacemi a zvyšovat dávky.
Před rokem to pod ušlechtilou záminkou odnesly nákupní igelitové tašky zdarma. Už tenkrát jsem si říkal, že je to nějaké divné rozhodnutí.
Nejsem sice vystudovaný chemik ani ekolog, jsem rodič dvou dětí, rekreační sportovec a turista, přírodu mám rád. Pěšky, na běžkách i na kole jsem procestoval patrně více koutů naší země, než většina prozákazových aktivistů.
A co jsem viděl? Tak zaprvé u nás je v přírodě poházených odpadků mnohem méně než i v těch zemích na západ od nás, které jsou nám často dávány za vzor.
A za druhé – ve škarpách a podél cest bylo igelitových tašek jen málo. Povalují se obaly od nápojů – PET lahve, plechovky, tetra packy, obaly od sušenek, bonbónů i čokolád, sem tam skleněná láhev od alkoholu. Někdy i pneumatiky a dokonce i plné zadrhovací pytle na odpadky, co někdo nedovezl domů a vyhodil z auta. Ale reklamní igelitové tašky skoro vůbec ne. A proč je tomu tak? Ony totiž igelitové tašky mají více využití, než jen na prosté odnesení nákupu domů. Například na mokré plavky a ručníky je igelitová taška daleko vhodnější než taška papírová nebo bavlněná. Také při balení drobnějších věcí do kufru nebo i batohu se hodí, málo kdo naplní batoh věcmi jet tak. A když igelitová taška doslouží, skončí jako pytel na odpadky.
Ono nelze vytrhávat věci ze souvislosti. I na výrobu papírových nebo tkaných tašek je třeba energie, suroviny, voda. A k celkové „ekologické stopě“ výrobku je zapotřebí započítat i dobu používání a údržbu výrobku. Papírová taška vlhko nevydrží, látkovou tašku je třeba občas vyprat, a to ve vodě a saponátu.
No a nedávno tyto mé amatérské úvahy potvrdila rozsáhlá studie specializovaného dánského pracoviště – igelitové tašky zatěžují přírodu méně než tašky jiné.
A jak na to reaguje Evropská komise? Navrhuje zakázat jednorázové plastové nádobí, brčka a dokonce i ušní šťourátka!
Ano, plasty v moři skutečně škodí. Ale 95 % plastového odpadu zanese do moří jen 10 řek. Ani jedna z nich není v Evropě. My nejsme ti znečišťovatelé! EU má propracovaný systém recyklace plastů, Češi jsou v recyklaci doslova šampióni.
Jestliže nejsou k danému zákazu žádné racionální ekologické důvody, tak proč ho EK navrhuje? Protože si potřebovala šlehnout!
