To, že někteří politici voličům dálnici slibují, neznamená, že by ji dokázali také zařídit
Tábor – Jedním z mála politiků, kteří léta opravdu usilují o urychlení přípravy a realizace dálnice D3 z Prahy do Budějovic a dále na hranici s Rakouskem jako R3, je táborský senátor Pavel Eybert. Stojí v čele Sdružení za výstavbu D3 a R4 (další jihočeská trasa přes Písek). Na prahu roku 2015 se ohlíží za tím, kde a proč dálnice uvízla na mrtvých bodech, proč v ČR stavíme tak pomalu a draze, a zamýšlí se na tím, že stát je teď hodně motivován časově omezenými evropskými dotacemi.
V únoru to bude třináct let, co byla zahájena výstavba úseku dálnice D3 v úseku Chotoviny – Stoklasná Lhota na Táborsku. Po třinácti letech je funkčních jen asi čtyřicet kilometrů. Není to k pláči?
Určitě je. Příprava a následná výstavba dálnic nám v České republice jde hrozně špatně. Snad se teď malinko pro D3 blýská na lepší časy. Zdá se, že díky operačnímu programu Doprava II, který přinese prostředky v časově omezené platnosti, pochopili různí činitelé, že je nutné přípravu zrychlit. My jsme měli dva roky velice zabrzděnou přípravu kvůli zákonu o výkupech půdy. Představa, že se bude od lidí vykupovat za cenu zemědělské půdy, prostě nezafungovala. Myslelo se, že tím bude výstavba levnější. Teď máme novelu, kdy stát nenakupuje za cenu zemědělské půdy, ale za cenu zemědělské půdy krát osm a v případě výjimky ministra dopravy až krát šestnáct. Takže se dostáváme na cenu kolem stokoruny za metr, případně dvě stě korun, když dá pan ministr výjimku. Za tyhle ceny už je většina lidí ochotná své pozemky na výstavbu prodat.
Projevilo se to v praxi?
Znovu se začaly vykupovat pozemky a tím se pohnula příprava. Zdá se, že na D3 bude v letošním roce výstavba opět zahájena. Má to spojitost i se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Před dvěma lety byla vypsána zakázka na dva úseky Veselí nad Lužnicí – Bošilec a Borek – Úsilné, což je dohromady asi osm kilometrů. Bohužel kvůli odvolání stavebních firem, které skončily na druhém a třetím místě, se to táhlo dva roky. Teprve nyní vládní komise doporučila firmu, která nedostatečně zdůvodnila nízkou cenu, vyloučit z výběrového řízení. Očekávám, že ministerstvo, respektive Ředitelství silnic a dálnic v nejbližší době řekne, komu tu zakázku dá, což by měla být druhá firma z výběrového řízení. Otázkou je, zda se zase další firma neodvolá. To by bylo zase martyrium na rok. Předpokládám ale, že to se nestane.
Mezitím jsou ještě další dva úseky: Bošilec – Ševětín a Ševětín – Borek. Jak tam to vypadá?
Dohromady představují asi osmnáct kilometrů. Visí na ně v současné době v registru veřejných zakázek předběžné oznámení, že se bude vypisovat výběrové řízení. To bude vypsáno ve velmi krátké době. Zakázky by mohly být vysoutěženy v letošním roce, zase je tu ale otázka, zda dojde k odvolání neúspěšných firem. Celkem jsou to bezproblémové úseky, jsou vydána územní rozhodnutí i stavební povolení. Z Veselí až do Borku nemáme problém. Navíc už tam půl dálnice vlastně existuje, jsou tam dva jízdní pruhy a další dva se mají jen přistavět.
A teď kámen úrazu: obchvat Budějovic a tlaky z nejrůznějších stran…
Obchvat Českých Budějovic je trochu problematičtější. Připravoval se asi patnáct let. Existuje memorandum třinácti obcí, které podepsaly, kudy a jak si představují vedení obchvatů, architekty je nakresleno pět sjezdů a kilometrový tunel. Stavba má schválené územní rozhodnutí, což je taková přelomová hranice mezi tím, jestli bude, nebo nebude možné stavět. Ale před podzimními komunálními volbami se objevilo několik různých názorů, že se nepůjde touto cestou, že by se mělo stavět jinak, jinde a podobně. Tuhle představu sdílelo i samotné Ředitelství silnic a dálnic, možná i pod politickým tlakem. Podařilo se, že po volbách zase všichni trochu vychladli pod vlivem toho, že přípravy trvají dlouho a jiné řešení dálnice by vypadlo z platného územního rozhodnutí a nedokázalo by se to připravit a postavit do roku 2021, do kdy máme k dispozici peníze z Evropské unie.
Co hrozí, když evropské peníze promarníme?
Bez evropských peněz dálnici nepostavíte vůbec, protože české peníze na to nedosáhnou. Teď se zdá, že je shoda – stavět obchvat Budějovic podle toho, co je v plánu. To znamená patnáct kilometrů, kilometrový tunel a pět sjezdů. Naše sdružení to projednávalo dvakrát v Českých Budějovicích, jednou na magistrátu, jednou u hejtmana s dotčenými pracovníky Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), Státního fondu dopravní infrastruktury, ministerstva dopravy a starosty dotčených obcí. Dokázali jsme si vše vysvětlit a zmíněné tlaky proti stávající trase už dnes nejsou. V pondělí druhého února máme další setkání, kam zveme nové starosty, nového ředitele ŘSD, nového ministra. Chceme si potvrdit, že všechno platí, dát na vědomí, že vše pokračuje a mělo by se to uskutečnit.
Za krajskou metropolí k hranicím se jednou bude stavět v profilu R3. Kdy se stavba pomyslně dotkne hranic?
Když se dostaneme za obchvat Českých Budějovic, přejdeme skutečně z dálnice D3 na rychlostní komunikaci R3. Tam jsou až na jeden kousíček také platná územní rozhodnutí, celá řada kroků je tímto směrem udělaných a mělo by se pokračovat tak, abychom se do konce roku 2021 dostali až na hranice v Dolním Dvořišti. Je zpracován harmonogram, ale jsou v něm samozřejmě neznámé. Největší neznámé jsou výkupy pozemků, popřípadě vyvlastňování, a odvolávání podle zákona o zadávání veřejných zakázek. Dá se předpokládat, že když bude obecně více stavebních zakázek, odvolání by mělo být tolik, protože když firmy mají práci, nejsou tak dravé a tolik se neodvolávají. Také zřejmě nebudou excesy typu, že firma nabídne cenu za dvaačtyřicet procent rozpočtové ceny. Za tu cenu si nedovedu představit, že by se nová silnice dala postavit v odpovídající kvalitě.
Za kterého ministra dopravy se podle vás udělalo pro dálnici nejvíce?
Je to problematická a kontroverzní osoba, která se o to ani tolik nepřičinila, ale měla náměstka, který byl velmi razantní, a za něj se prostě příprava hýbala dopředu. Určitě si pamatujete jméno Aleš Řebíček, ale on v tom až tolik nefiguroval, figuroval v tom pan náměstek Jiří Hodač, který na ministerstvu dopravy tvrdou rukou rozhodoval a nutil zaměstnance, aby se věci pohnuly. Za jeho éry se řada věcí rozpohybovala. Bylo to v letech první vlády Mirka Topolánka.
Nejste trochu alergický, jak mnozí politici při kampaních pořád jen mluví o podpoře dálnice a pak se zdá, že se málo snaží, jsou pasivní?
To, že někteří politici dálnici slibují, neznamená, že by ji dokázali zařídit. Největší tíha práce leží na ministerstvu dopravy a Ředitelství silnic a dálnic. Jestliže jsme za deset let měli patnáct ministrů dopravy a zhruba stejný počet generálních ředitelů ŘSD, nemůžeme se divit, kde s dálnicí D3 jsme. Výstavba dálnice je velice koncepční záležitost. Jak může člověk, který tam průměrně vydrží osm měsíců, působit koncepčně? To je prostě nemyslitelné. Záleží i na úřednících – jako v případě náměstka Hodače. Ten byl prostě natolik razantní, že další úředníci opravdu zabrali. Když ministr nově přijde, nezná rezort ani podřízené a brzy je odvolán, jak může koncepčně pracovat?
Kdo vlastně vykupuje pozemky?
Pozemky vykupuje ŘSD. Na svých krajských správách má oddělení, která se tím zabývají. Externě si většinou zadávají znalecké posudky. Na základě toho píší smlouvy v závislosti na platném zákoně. Bohužel musím říci, že ŘSD to pojímá hodně administrativně, s majiteli se v podstatě vůbec nejedná osobně. To považuji za chybu, protože mám ze své starostovské zkušenosti naučeno, že za lidmi je třeba dojít, mít připravené doklady, peníze, vzít si právníka, aby mohl hned ověřit podpis. Pak se s lidmi spíš domluvíte, než když jim pošlete poštou návrh smlouvy.
Lidé si myslí, že se naše dálnice staví pomalu, pak se postaví a jsou nekvalitní a ještě jsou nejdražší v Evropě…
S kvalitou jsou různé problémy, to se nedá zastírat, ale vše souvisí s výběrovým řízením, cenou a zákonem o zadávání veřejných zakázek. Dodnes se téměř vše hodnotilo pouze přes cenu. Co se týká rychlosti, stavební firmy by dokázaly stavět rychleji, ale stát jim také musí platit. Když už máte na stavbě, která stojí deset miliard korun, za dvě miliardy postaveno a ještě nemáte na účtu peníze, tak tam nebudete vkládat svojí další práci, materiál, lidi. Tady musí fungovat princip, že rychle někdo převezme dílo a zaplatí. Ani velká firma nemůže do stavby vložit několik miliard a pak čekat, jestli peníze vůbec uvidí. Vidím určitý dluh, že stát nedostatečně rychle přebírá stavbu a pomalu platí. V této věci jsem mnohokrát intervenoval na Státním fondu dopravní infrastruktury a ŘSD.
Bude nějaký úsek postavený formou PPP, to znamená ve spolupráci veřejného a soukromého sektoru?
Dálnice D3 takto asi nevznikne, nicméně současný ministr Ťok s novým ředitelem ŘSD Kroupou uvažují takto vybudovat část R3 mezi Českými Budějovicemi a Dolním Dvořištěm. Já to momentálně nevidím jako moc pravděpodobné. Na PPP potřebujete dost dlouhou komunikaci, aby se investorovi vyplatilo držet si správu a údržbu. Nezdá se mi, že by tento úsek byl dostatečně dlouhý. Nevím také, jaký by to mělo smysl z hlediska toho, když víme, že prostředků z Evropské unie je dost.
Když se podíváte k sousedům do Rakouska, tak staví pružněji. Nelze se u nich poučit?
Rakousko je opravdu pružnější. Dneska má dostavěnou dálnici až k Freistadtu sever a zbývá mu asi osmnáct kilometrů k české hranici. Ještě postaví kousek z Freistadtu na Reinbach a pak bude čekat na nás. My pořád ještě nemáme uzavřenou mezistátní dohodu o místě, čase a uspořádání napojení R3 na hranicích s Rakouskem. Léta jsme to připomínali, ale bohužel, dosud se to nepodařilo.
Bravurně a briskně staví dálnice Chorvatsko. Máte s tím nějakou zkušenost?
Srovnávat Chorvatsko s Českou republikou dost dobře nejde ze dvou zásadních důvodů. Většina půdy tam patří státu, takže Chorvaté nemají problém s výkupy, a pak, když to řeknu s nadsázkou, zametou skálu, kterou tam mají, a můžou na ni pokládat asfalt. U nás jste buď na bažině nebo pod kopcem a musíte se hodně snažit, abyste silnici pořádně udělal. V Chorvatsku stavbu hodně usnadňuje vlastnický vztah a podloží pod dálnicí je rovnoměrnější než v Čechách.
Co se týče celé trasy dálnice D3, katastrofální situace vládne ve středních Čechách. Souhlasíte?
V případě přípravy dálnice ve středních Čechách jsme na úrovni pravěku. Nulový stav. Střední Čechy, přestože jsem několikrát upomínal tehdejšího hejtmana Josefa Řiháka, neudělaly nic na nových zásadách územního rozvoje. Dokonce nedávno řeklo ŘSD, že to udělá za ně, přestože je to kompetence kraje.
Když zůstaneme na území jižních Čech, dá se říct, že v roce 2021 skutečně dojedu po D3 a po R3 z Tábora až do Dolního Dvořiště?
Chtěl bych tomu věřit, protože jinak bude tato dopravní tepna těžko postavena. Nebudou na ni po roce 2021 prostředky. Mám ve svém pracovním kufříku harmonogram a tam je časově vyznačeno, který úsek má mít od kdy do kdy vydáno územní rozhodnutí, stavební povolení, vykoupené pozemky, kdy má být zahájena a dokončena stavba. Faktem je, že za patnáct šestnáct let, co se kolem dálnice motám, už jsem takových harmonogramů viděl mnoho. Deset, možná dvacet. Nicméně teď jsme limitováni evropskými penězi. Jestli je nedokážeme využít, tak to bude hrozná škoda. Takové peníze už nikdy nebudou.
(Autor: Luboš Dvořák)
senátor PČR
neuvolněný starosta obce
místopředseda oblastního sdružení