Novinky Mediální výstupy

(ČT 24) Evropští poslanci chtějí zásadně změnit pravidla pro daně velkých společností – měly by se určovat ne podle sídla, ale podle reálného fungování firem – třeba podle počtu zaměstnanců, kteří pro ně v dané zemi pracují. Česko by tak na tom mělo výrazně vydělat. Bude to konec daňových rájů, jak si europoslanci slibují? A mají sílu na to nová pravidla prosadit? Téma Událostí, komentářů ČT24 pro europoslance Jana Zahradila.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Jak už jsem naznačil, tak evropští poslanci se pustili do boje proti daňovým rájům. Zaměřili se na evropské firmy, které přesouvají sídlo do zemí s nízkými daněmi. Nově chtějí, aby se daně v Evropě počítaly třeba podle toho, kolik kde mají firmy zaměstnanců. To by pro Česko mohlo znamenat miliardy korun navíc.

Lukáš DOLANSKÝ, redaktor:
Tahle česká whisky má v rodném listě napsáno, že je vyrobena v České republice, jenže klidně by tam mohlo být, že pochází z Holandska. Ano, uzrála v moravských sudech a vyrobila ji česká firma, která ale oficiálně sídlí v Holandsku. A takových firem v Česku není málo. Říkají, že v Holandsku nebo Lucembursku mají jednodušší podnikání, ale hlavně ušetří na daních. A není to nic nelegálního. Firmy se prostě snaží vydělat co nejvíc. Jenže, kdo na tom tratí, jak říká ekonom Petr Zahradník, jsou státy, které tak přicházejí o daně.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom:
Analýzy ukazují, že tam dochází opravdu k masivním daňovým únikům v řádu několik desítek procent.

Lukáš DOLANSKÝ, redaktor:
Česká firma, která působí v Česku, ale má daňový domicil v Holandsku, pokud by něco takového se změnilo, co by to znamenalo pro českou daňovou správu?

Petr ZAHRADNÍK, ekonom:
Byl by to dodatečný příjem pro českou daňovou správu.

Lukáš DOLANSKÝ, redaktor:
A o tohle se teď snaží poslanci Evropského parlamentu. Podle návrhu by se nejdříve sjednotil daňový základ, potom by se výdělek nadnárodních korporací rozpočítal do všech států, kde působí.

Luděk NIEDERMAYER, europoslanec, člen hospodářského a měnového výboru /TOP 09, EPP/:
Ty velké nadnárodní firmy v Evropě by vlastně sesypaly celý svůj zisk na jednu hromadu a z té hromady by se nerozdělovaly ty peníze podle toho, jaká část zisku náhodou třeba skončila v Holandsku, tedy nikoliv náhodou, nebo na Maltě, ale podle toho, jak by ta firma byla aktivní v jednotlivé zemi.

Lukáš DOLANSKÝ, redaktor:
Počítalo by se podle toho, kde má třeba továrny, kde má jaký obrat nebo kolik kde má zaměstnanců.

Petr ZAHRADNÍK, ekonom:
Takže na nizozemské straně dojde jaksi k úbytku daňových příjmů a na české straně se daňový výnos zvýší.

Lukáš DOLANSKÝ, redaktor:
Jenže Evropa, to je stále ještě 28 zemí s 28 rozdílnými zájmy. No, a třeba Holandsko říká, že s tímto zákonem bude mít problém, takže politiky čeká ještě složité vyjednávání, než si budou moct přiťuknout česko-holandskou whisky. Lukáš Dolanský, Česká televize, Brusel.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Poslanci Evropského parlamentu Kateřina Konečná. Dobrý večer.

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Dobrý večer.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
A Jan Zahradil. Dobrý večer.

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Také dobrý večer.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Paní poslankyně, začnu u vás. Evropské daňové ráje, jak velký problém to je, jak silný ho vnímáte?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Obrovský. Všichni víme, že se nám v nich ztrácí ročně podle různých odhadů v Evropě, v celé Evropské unii 60 až 190 miliard eur, v České republice je to zase podle různých odhadů, ale nejsou nižší než 20 miliard korun, ale některé říkají, že třeba 60 miliard korun. A ve chvíli, kdy vidíme, jak se snaží některé evropské vlády šetřit na svých obyvatelích, jak odmítají zvyšovat důchody, jak se bavíme o minimální mzdě a její výši, jak se bavíme o tom, z čeho budeme rekonstruovat naše cesty, tak z jedné strany šetříme na občanech, z druhé strany peníze volně dáváme holdingům a nadnárodním korporacím, a to je prostě obrovský problém.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Říkala jste, že se ztrácí. Jak se ztrácí, někam mizí ty peníze, nebo prostě nejsou odvedeny, protože to zákony neříkají, že mají být odvedeny?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Ony jsou odvedeny do zemí, kde ty daně jsou nižší, ale pořád jsou pro ty země dostatečně vysoké na to, aby se jim vyplatilo dělat různé daňové výjimky či cokoliv podobného, případně mít tak nízký daňový základ, že ty firmy prostě přilákají k tomu, že daní u nich a ne ve státech, kde ten zisk vzniká. My jako KSČM dlouhodobě říkáme, že danit se má tam, kde ten zisk vznikne, protože to je jediné poctivé kritérium.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Pane Zahradile, jak silně tenhle problém vnímáte vy?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
S tou poslední větou, že danit se má tam, kde ten zisk vznikl, bych mohl překvapivě i souhlasit. S čím ale nemohu souhlasit, je snaha potřít daňovou konkurenci mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie vytvářením nějakým sjednocených daňových základů, protože to je přímá cesta k harmonizaci daní. A já se domnívám, že za prvé daňová autonomie členských zemí Evropské unie musí být zachována, že prostě české daně nemůže určovat někdo z Bruselu nebo z Berlína nebo z Paříže. A za druhé, že daňová konkurence je vlastně zdravá, protože podporuje ekonomický růst. To je jeden z motorů ekonomiky, je to jeden z nástrojů, kterým se ekonomika dá stimulovat. Takže, pokud by daňová konkurence nějakou harmonizací daní nebo daňových základů Evropské unie úplně vymizela, pak by to vedlo k ekonomické stagnaci. Takže asi tak jediné opatření, o kterém jsem ochoten přemýšlet je, aby skutečně se ten zisk danil tam, kde vzniká, ale rozhodně nemůžeme souhlasit s nějakým sjednocováním daní, nebo třeba i daňových základů.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
A sjednocení daňového základu, daňový základ a priori nemusí znamenat stejné daně, ten vylučuje daňovou konkurenci, o které mluvíte? Není to základ pro to, aby se ty daně pak mohly rozpočítat podle toho, kde vznikají?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Já dobře vím, jak to chodí v Evropské unii, už jsem si to mnohokrát tady vyzkoušel na vlastní kůži a ten princip je takový, že napřed jsou to dva prsty strčené do dveří a potom je z toho celá ruka pryč, takže nevěřím, že když se začne sjednocováním daňových základů, že to nebude pokračovat pokusy o sjednocování daňových sazeb ať už přímých nebo nepřímých daní. Já bych se do toho vůbec nepouštěl, protože to opravdu otevíráme Pandořinu skříňku a nevíme, kde to může skončit.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Paní poslankyně Konečná, není to riziko zániku daňové konkurence, která je ekonomickým motorem, zjednodušeně řečeno, parafrázuji slova pana Zahradila?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Já ale vůbec nemluvím o tom, že bychom měli nějak sjednocovat daňové základy jako základ celého toho problému. My se musíme začít bavit o tom, že například musíme začít reportovat. My dneska nevíme vůbec, kolik ty firmy jako reálně ten zisk mají a kolik si ho odvádí tam, kde platí nulové daně. Já myslím, že by pro základ stačilo, abychom se vzájemně v Evropské unii nepodváděli. To znamená, aby tady státy typu Lucemburska, jak jsme to viděli například u aféry LuxLeaks, ale například i Rakouska, nevytvářely různé výjimky a ty firmy tam regulérně neplatily sice oficiálně třeba 19, 29 %, ale zároveň s nimi nebyly podepsány různé takzvaně tajné smlouvy, kde ty firmy jsou reálně zdaňovány třeba na 3 %. Chovejme se k sobě prostě solidárně, protože to, že v tom je dnes takový chaos, vlastně nepomáhá vůbec nikomu, vyjma těch korporací a možná pár politiků, kteří prostě nějakým způsobem s těmi korporacemi spolupracují. Ale dovolte mi k panu kolegu Zahradilovi, on tady mluví o daňové konkurenci. My se dneska nebavíme o daňové konkurenci, my se bavíme o zlodějně, protože ten řemeslník si ten svůj daňový základ prostě zaplatí tak, jak je nastavený oficiálně v daňových předpisech daného státu, ale ta nadnárodní firma si prostě vyjedná s nějakým vedlejším státem výjimku, levně vydělá na levné pracovní síle, postaví fabriku s dotačními pobídkami a následně v té zemi nenechá ani korunu, a to je prostě zlodějna, to nemá nic společného s daňovou harmonizací, ani daňovou konkurencí.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Čili, pokud tomu, paní poslankyně, dobře rozumím vy vlastně žádné legislativní změny nepotřebujete. Jde vám o to, aby nebyly ty různé výjimky, na které třeba není tolik vidět, chápu to správně?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Nejenom výjimky. My samozřejmě potřebujeme legislativní změny, my potřebujeme legislativní změny v tom, že potřebujeme donutit všechny evropské firmy například k tomu, aby správně reportovaly, abychom vůbec zjistily, jaké zisky mají v jakém státě. Zároveň samozřejmě musíme mít vůbec definici daňového ráje, to znamená, co je to optimalizace a co je to už ta zlodějna a řadu dalších opatření, která nám mohou pomoci v tom, aby následně samozřejmě mohly být ty daně placeny tam, kde ten zisk vzniká. To není o tom, že bychom v tuto chvíli chtěli dát Evropské komisi pravomoc, aby určila nějaký jednotný daňový základ. To je o tom, že nám chybí velká řada opatření k tomu, abychom vůbec zjistili, co ty firmy, jaké ty zisky mají a jakým způsobem je následně takzvaně optimalizují. Já tvrdím, že kradou.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Pane Zahradile, tady souhlas?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Já myslím, že je zapotřebí si především definovat, co to tedy ten daňový ráj je, když už se o něm bavíme. Já určitě za daňový ráj nepovažuji zemi, která vypsala nižší daně, než je třeba evropský průměr, například Irsko nebo některé jiné země, protože to je ta zdravá daňová konkurence, o které mluvím. Já za daňový ráj považuji zemi, a tady se možná shodneme, která svou nedokonalou legislativou umožňuje, aby tam třeba v jednom domě na jedné adrese sídlilo 20 fiktivních firem, které ve skutečnosti vyrábějí svou produkci někde úplně jinde, tam mají jenom jakési fiktivní sídlo v té jedné zemi a tam odvádějí daně. Takže to je věc, kterou opravdu si myslím, že je zapotřebí vyřešit, ale ta se podle mě nevyřeší sjednocováním daňových základů a nevyřeší se...

Daniel TAKÁČ, moderátor:
To asi ne. Tedy daňový ráj země Evropské unie, která ve svém zákonodárství prostě a jednoduše má nižší daně, tak to není daňový ráj a nevadí vám, že se tam firmy ze zbytku Evropské unie, zjednodušuji teď samozřejmě, hromadně stěhují, to není problém?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Mně nevadí, že některá země má nižší daně, vadí mi, když některá firma, a to si myslím, že možná bude názor napříč politickým spektrem, která má produkci svojí továrně, svoje výrobny v některé zemi, tak je zaregistrována čistě formálně papírově v nějaké jiné zemi, a tam odvádí ty daně, ačkoliv vyrábí někde úplně jinde. To je problém, s nímž souhlasím, že by se měl řešit, ale myslím si, že třeba jedna z cest, jak ho řešit, je také ta, že se zjednoduší v České republice podmínky pro podnikání. Jestliže v tom úvodním příspěvku o té česko-holandské whisky bylo řečeno, že firmy se stěhují do Holandska nebo do jiných zemí, protože tam jsou jednodušší podmínky k podnikání, zatímco u nás jsou příliš složité, příliš byrokratické a je tady příliš mnoho překážek, třeba, jak si založit firmu. No, tak je zjednodušme. Tak pojďme druhou cestou, zjednodušme předpisy, zjednodušme byrokracii, zjednodušme ty formality a umožněme tedy firmám nebo budoucím podnikatelům, aby to měli jednodušší, než to mají teď.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Paní poslankyně Konečná, tahle definice daňového ráje, s tou byste souhlasila? Daňovým rájem je země, která má legislativní pravidla taková, že umožňují leccos, ať to neopakuji celé.

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Uvědomme si, teď krásný příklad. My všichni víme, že daňovým rájem v Evropské unii bylo Lucembursko. 340 největších holdingů světových sídlilo v Lucembursku, protože oficiální daňový základ byl 29 % v Lucembursku, ale lucemburská vláda si potajmu s těmito firmami nebo respektive jim nabídla potajmu 1 až 3 % daňového základu. Když se podíváme na aféru z Irska s Applem, který platil, já tuším, pět tisícin procenta jako daňový základ, což znamenalo ztrátu zhruba 13 miliard, tak to byl taky obrovský průšvih. To přece není o tom, že to nějakým způsobem budu tolerovat, respektive, že řeknu, že ti, co platí nižší daně, tak jsou v pořádku. My se nebavíme o tom, že některá země má mít vyšší, některá nižší daně. My se bavíme o tom, že se tady oficiálně s evropskými partnery podvádíme, oficiálně si ty firmy přetahujeme a jediný, kdo na to doplácí, jsou státní rozpočty a veřejné příjmy, které by z těchto věcí mohly sanovat velkou řadu potřeb občanů svých zemí, a to je prostě faktem, a s tímto se tu nic nedělá. A teď se vymýšlí nějaké konstrukce místo toho, abychom vzali tu jednoduchou tezi - daňme tam, kde máme zisk, nedělejme žádné výjimky, řekněme si, co je daňový ráj a reportujme. To jsou podle mě 4 základní kroky, které když zvládneme a já chápu, že nejsou jednoduché, protože říci Holanďanům...

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Ano, o tom jste opakovaně mluvila. Čili konkrétní návrh, který se teď objevuje v Evropské unii, všechny peníze na jednu hromadu a daně rozpočítat podle toho, kolik má ta která nadnárodní firma v té které zemi zaměstnanců, to je návrh k úvaze, nebo ne, paní Konečná?

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Nemůže to být jenom o těch zaměstnancích, musí to být o obratu a zisku. Pokud bychom se bavili o zaměstnancích, tak s přicházející průmyslovou revolucí by to byl výsměch, by to bylo jak přijít s dřevěnou puškou na zbrojařský veletrh, protože ve chvíli, kdy se bavíme o tom, že bude existovat nějaký průmysl 4.0 a když se podíváte, kolik zaměstnanců mají firmy například jako Google nebo Facebook, které velmi rády daňově optimalizují, tak by to rozhodně nemělo být jediné pravidlo. Těch pravidel musí být daleko víc.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Pane Zahradile, stejná otázka?

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Myslím, že to řešení není, protože to odporuje jednomu z těch základních postulátů, který jsem vyslovil v úvodu. Jestliže by se to takzvaně sesypalo na jednu hromadu a ty daňové výnosy by se přerozdělovaly podle nějakého /výpadek signálu/, jestli by to byl počet zaměstnanců nebo velikost toho zařízení /výpadek signálu/, jedna věc, a to je, že tady musí být ten společný základ, ze kterého se ty daně vypočítávají. A to už je podle mého názoru opravdu /výpadek signálu/.

Daniel TAKÁČ, moderátor:
Teď se už opravdu musím omluvit, vzhledem ke kvalitě spojení prostřednictvím Skypu s panem Zahradilem bohužel už nerozumíme ani slovo, takže jak panu Zahradilovi aspoň takto na dálku a paní Konečné vlastně taky na dálku, ale srozumitelně poděkuji za rozhovor. Na shledanou.

Jan ZAHRADIL, europoslanec /ODS/:
Na shledanou.

Kateřina KONEČNÁ, europoslankyně /KSČM/:
Děkujeme za pozvání.

Jan Zahradil

předseda ACRE
europoslanec
expert pro zahraničí