Vojáci, veteráni a armáda
11. září 2017
(Novinky.cz) Už tady píšu každé pondělí hodně přes tři roky. Desítky komentářů. Neopakovat se je těžké, ale o armádě jsem ještě nepsal. Sice jsem se zařekl, že do voleb už neopustím Prahu, ale v pátek jsem udělal výjimku. Na pozvání Centra pro válečné veterány a Spolku Československý legionář jsem vyjel do Brna na konferenci o bezpečnostní situaci naší země a Evropy a smyslu a poslání armády.
K té Evropě asi tolik: Já se cítím být Čechem. Evropany – Portugalce, Moldavany, Laponce, Bělorusy a tak – mám rád a přeju jim vše dobré (a mírový život), úplně stejně jako Argentincům, Novozélanďanům, Kanaďanům nebo lidem z Kostariky. Proto se přidržím naší republiky a naší armády.
Naše země (a jakákoli jiná) armádu a vlastence ochotné republiku hájit se zbraní v ruce potřebuje. To zní pochopitelně banálně, ale řekněme si upřímně, dlouhá léta ani většina občanů, ani většina politické reprezentace takto neuvažovala.
Nejde o to, že prestiž armády v očích veřejnosti utrpěla. Nebudu tu psát o vyzbrojování tatrami, pandury, gripeny, letadly Casa a dalšími, zdvořile řečeno, nehospodárnostmi. Nebudu hodnotit vyklízení výcvikových prostorů, rušení útvarů a základen. Nebudu hodnotit inflační nárůst počtu generálů, vyšších důstojníků a osob na civilně-správním úseku ministerstva obrany.
Spíš u většiny společnosti převládal pocit, že se nacházíme v navěky poklidné střední Evropě a v pacifistické Evropské unii. Že role armády by spočívala jen v účinkování v zahraničních misích cizích armád. Nebo že máme mít jen armádu chemických specialistů nebo polních nemocnic. Nebo armádu, která pomáhá při povodních. Jasně, tohle všechno armáda taky dělá.
Václav Klaus ml.
expert ODS pro školství