Novinky Mediální výstupy

(Pravá 5) Miloš Vystrčil má za sebou první půlrok v čele Senátu ČR. Podle jeho slov to byly měsíce velmi zajímavé, hektické a poučné.

Zajímavé byly proto, že jsem se stal předsedou Senátu v době, kdy události kolem nás nabraly směr nebo orientaci, které nejsou úplně obvyklé. Navazoval jsem na záměr zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery uskutečnit cestu na Tchaj-wan. To samo o sobě znamenalo, že jsem vedl desítky rozhovorů. Zároveň jsem zjistil, že některé věci, které se děly kolem Jaroslava Kubery, byly velmi jemně řečeno nestandardní. Například se to týká toho, jakým způsobem se k němu dostal tzv. čínský dopis, který byl z čínské ambasády doručen nejdříve na Hrad. Také si nejsem úplně jistý, že zjišťování okolností smrti Jaroslava Kubery bylo v takovém rozsahu, jaký by si druhý nejvyšší ústavní činitel zasloužil. Druhá věc je příprava té vlastní cesty na Tchaj-wan. No a nyní tu máme události v Bělorusku a jejich boj za svobodu. To všechno by stačilo, aby měl člověk dost práce. A k tomu přichází standardní práce Senátu a běžné projednávání zákonů a dalších tisků, které má Senát řešit. Navíc i situace a dění související s covidem-19.

Vaše cesta na Tchaj-wan vyvolala mnoho emocí, dá se říct napříč celým světem. Splnila to, co jste od ní očekával?

Ano, splnila. Navázali jsme velké množství kontaktů v oblasti podnikatelské sféry. Věřím, že se je podaří přeměnit v konkrétní hospodářskou spolupráci. Rovněž jsme byli úspěšní v navazování kontaktů v oblasti vědy, výzkumu a inovací. Podařilo se potvrdit, že Česko je suverénní, nezávislou zemí. Zároveň jsme navázali spolupráci s demokratickou zemí. Také jsme si připomněli, že hodnoty jako svoboda a demokracie jsou důležité a že by je demokratické země měly společně podporovat.

Do Senátu za TOP 09, ODS a STAN kandiduje Michael Žantovský. Jedním z jeho hlavních témat je téma svobody. To, co jste mi popsal, vnímáte jako akty ohrožující svobodu naší země?

Jak vyhrožování prostřednictvím dopisů, tak případný vznik ekonomické závislosti na Číně jednoznačně vnímám jako ohrožení svobody. V okamžiku, kdy se stanete závislým na někom, kdo už dopředu počítá s tím, že když se začnete chovat jinak, on této Vaší závislosti využije a bude Vás nutit k jinému chování, než byste běžně realizoval, to je ohrožení svobody. Dochází k oslabování svobodné duše nejen České republiky, ale i Evropy, pokud si to necháme líbit.

Téma svobody je tedy i v roce 2020 stále aktuální?

Jednoznačně je zásadním způsobem aktuální. I kvůli tomu, jaká dnes existuje možnost komunikovat (informovat a dezinformovat) prostřednictvím sociálních sítí, je potřeba o ni dbát o to více.

Změnilo se podle Vás vnímání svobody mezi lidmi v ČR za posledních 10–20 let?

Řekl bych, že jak v té svobodě žijeme 30 let, tak se stala příliš velkou samozřejmostí. To neznamená, že jsme svobodu začali vnímat z hlediska obsahu jinak. Začali jsme ji ale vnímat jako méně důležitou, protože je pro nás jakoby dlouhodobou samozřejmostí. Myslím si, že tato lehkovážnost je problém a nebezpečí.

Pan Žantovský velmi těžce nesl některá omezení, jako například možnost opustit republiku, a také rétoriku některých vládních činitelů v době nastupující pandemie. Vy jste rovněž zmiňoval, že to bylo ne úplně šťastné období z hlediska komunikace. Jak jste vnímal chování vlády vůči obyvatelům, voličům ČR, právě z pohledu té svobody?

Já bych tu rozlišil několik věcí. Je třeba ocenit tu rychlou reakci z hlediska zavedení restriktivních opatření, která měla zabránit přenosu viru. Tu akčnost, tu bych ocenil. Bylo to ale chao­ticky předáváno veřejnosti na tiskových konferencích vlády, která byla zároveň krizovým štábem. To je samo o sobě hloupost, protože krizový štáb se řídí statutem krizového štábu a vláda nemůže být krizovým štábem. V té době byl ten, kdo si toto dovolil říct, „nepřítelem státu“.

Druhá věc je, jak jsme schopni se z té situace poučit a jak dokážeme naplánovat další věci, které nás čekají. Hlavně zvládnutí krize v delším horizontu, protože virus nezmizí a my se musíme naučit s ním žít. K tomu je potřeba vytvořit nějaká pravidla, což se mi zdá, že nám moc nejde. Pořád nedokážeme jasně sdělovat lidem, co by měli a neměli dělat.

Další věc, která mi poměrně vadí, je, že jsme si masivními dotacemi (počítá se s ročním dluhem až 500 miliard) koupili čas. Ten čas jsme si koupili proto, abychom se s tím virem naučili žít, aby nás neohrožoval nebo nás ohrožoval minimálně. Abychom připravili ekonomická opatření pro úspěšný restart ekonomiky. Ani v tomto po­dle mě vláda nekoná tak, jak by konat měla. Mně se nezdá, že bychom se zaměřovali na zajištění ochrany ze zdrojů ČR anebo ze zdrojů EU.

Michael Žantovský hovoří o nutnosti reformovat školství, budovat chytré školy a přenášet více svobody a odpovědnosti na studenty. Jak je na tom české školství z pohledu předsedy Senátu?

Dá se říct, že souhlasím s tím, co říká Michael Žantovský. Já bych k tomu dodal jednu věc: pojmout školství pouze tak, že se tam dětem bude vždy líbit a že to nikdy nebude nepříjemné, není správný přístup. V tom případě přestává být totiž škola přípravou na život, protože v životě to také vždycky není jen krásné. Já si myslím, že bez bolesti není výsledku a není dobrého pocitu. Když jsem chtěl mít jedničku z kvantové fyziky a tématu porozumět, tak jsem se učil 14 dní v tahu 12 hodin denně. Nebyla to vždycky úplně velká zábava.

Vy jste mluvil o nutnosti investic, které by rozhýbaly českou ekonomiku. Dalším velkým tématem pana Žantovského je výstavba. Navrhuje například systém družstevního bydlení, kam by obce nebo městské části vkládaly pozemky, částečně ručily za hypotéky a tím by se napomohlo bydlení pro mladé rodiny. Jak Vám by se tento způsob líbil? Podpořil byste ho?

Osobně si myslím, že bude potřeba, aby se obce a družstva do výstavby bytů zapojily. Je to věc, která může přispět k efektivnímu a „levnému“ řešení. Nechat to jenom na developerech a jiných podnikatelských subjektech by mohlo znamenat, že se pro nějakou skupinu lidí stane bydlení nedostupným.

Jak se podle předsedy Senátu žije seniorům?

Domnívám se, že se seniorům v ČR v průměru žije dobře. Myslím, že máme rezervy v péči o to, aby senioři mohli zůstávat tam, kde žili po většinu života, to znamená zmobilnění sociální péče. Díky tomu pak nemusíte stavět další barák a zároveň dáváte práci lidem, kteří se o seniory starají dojížděním do místa bydliště. Navíc když to spočítáte a podíváte se v součtu na měsíční výdaje, tak jsou v domově pro seniory náklady 34 000 Kč měsíčně na jednoho člověka. Takže kdybychom to dobře zorganizovali, tak ta mobilní péče o seniory v místě jejich bydliště by nemusela být ani nákladnější.

Jak může senátor pomoci městské části nebo jejím obyvatelům?

Měl by dobře studovat zákony, a pakliže bude nějaký, který omezuje pravomoci obcí a městských částí, případně je škodlivý vůči obcím, může zabránit tomu, aby byl přijat. Dále jsou senátoři lidé s určitou životní zkušeností, kteří mohou konkrétní problémy přenášet na úroveň ministerstev. Tím pádem mohou obyvatelům pomáhat se záležitostmi, se kterými si sami dlouhodobě nevědí rady.

Především ale Senát a senátoři hájí svobodu a demokracii a ta by měla být důležitá pro všechny. A že by to dělal pan Michael Žantovský, o tom nepochybuji ani minutu.

Na sociálních sítích se také debatovalo, že byste byl ideálním kandidátem na prezidenta. Je pro Vás kandidatura na prezidentský post tématem, nebo je ještě brzy?

Tato otázka se začíná stále častěji objevovat. Já odpovídám, že jsem zatím v bodě nula. Řeším věci, které jsou spojené s povinnostmi, jež vyplynuly jednak z naší návštěvy Tchaj-wanu a potom také z toho, že jsou před námi senátní volby. Já bych rád podpořil naše kandidáty do Senátu. Ať už ty, kteří kandidují za ODS, tak třeba i koaliční, jako je například Michael Žantovský. To je teď přede mnou. A tím, zda bych měl, nebo neměl kandidovat na prezidenta, se nezabývám.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR
místopředseda strany