Novinky Mediální výstupy

 

 

Stručně řečeno je považuji za skandální a odsouzeníhodné. Aktivity těchto politiků KSČM či blízkých KSČM se pohybují výrazně mimo rámec nejenom naší, ale i evropské zahraniční politiky. Jejich podpora imperiální politiky Ruské federace, případně proruských separatistů, a porušování mezinárodního práva navíc výrazně komplikuje řešení této složité situace. Ukrajina – mimochodem historicky s námi spjatá mnoha politickými, kulturními i historickými vazbami – má pochopitelně právo na svobodný demokratický vývoj i na mezinárodně garantovanou ochranu svého území. Právě s ohledem na evropskou bezpečnost, na další mírový vývoj v našem regionu, nesmí Putinovu režimu projít okupace Krymu ani vyvolání konfliktu na východní Ukrajině.

 

My Češi velmi dobře rozumíme tomu, co znamená okupace části nebo celého vlastního území, jak z počátku II. světové války – nacistické okupace v letech 1938-1939, respektive až 1945, anebo sovětské okupace ze srpna 1968 až června 1991. V krátké době si budeme připomínat právě výročí imperiální sovětské agrese proti Československu – tato asociace je zcela namístě i v případě Ukrajiny.

 

 

Zcela jistě by je jak naše politické orgány, tak česká vláda měly odmítnout. A to i v kontextu padesátého výročí 21. srpna 1968, začátku okupace Československa pěti armádami Varšavského paktu, vedeného sovětskými maršály. Nemluvě o tom, že v tomto případě jde o navádění k porušování mezinárodních sankcí.

 

 

Souhlasím s názorem europoslance Jaromíra Štětiny. Proč tam komunističtí poslanci vlastně jezdí? Aby se mohli prezentovat domácímu publiku v Haló novinách? Zcela jistě nikoliv. Určitě kvůli podpoře zahraniční politiky a propagandy Putinovy administrativy. Poslanci z České republiky by měli hájit primárně zájmy naší země a nikoliv cizího imperiálního subjektu, s jehož předchůdcem máme ty nejhorší zkušenosti.

 

Připomeňme všechny mrtvé občany Československa zahynulé v souvislosti s okupací naší vlasti z let 1968 až 1989, respektive 1991. I s ohledem na jejich památku je nutné jakékoliv případné „slouhovské“ chování odmítnout.

 

 

Myslím, že toto šikanózní chování ředitele Hazdry a jeho vedení je nutné zásadně odmítnout. ÚSTR má normalizační praktiky totalitního komunistického režimu studovat, a nikoliv je aplikovat proti svým zaměstnancům. Svoboda projevu je v České republice stále ještě ústavně garantována. To zřejmě panu řediteli a dalším členům jeho ansámblu úplně nedochází.

 

 

Dovolím si citovat z tiskového prohlášení Ministerstva financí „Ministr financí Andrej Babiš jednal s odboráři o dění v ÚSTR“ z 10. 11. 2014 o jeho setkání se zástupci tří odborových organizací ÚSTR: „Koncem minulého roku se na Ministerstvo financí obrátilo vedení ÚSTR se žádostí o přesun pracoviště majícího v působnosti digitalizaci archivů, a s tím souvisejících mzdových prostředků z ÚSTR na Archiv bezpečnostních složek. Ministerstvo financí tuto žádost zamítlo s tím, že odporuje zákonu. Stanovisko Ministerstva financí potvrdil následně i předseda vlády dopisem adresovaným tehdejší ředitelce ÚSTR.

 

Při přípravě státního rozpočtu na rok 2015 vyšlo Ministerstvo financí vstříc vedení ÚSTR a navýšilo jak počet pracovních míst o 44, tak i objem mzdových i souvisejících výdajů ke zkvalitnění činností daných zákonem (…). Aniž by však bylo Ministerstvo financí informováno, v současnosti Ústav připravuje hromadné propouštění 22 pracovníků odboru informatiky a digitalizace, přičemž v Archivu bezpečnostních složek uvažuje se zřízením v podstatě identického odboru. Toto jednání podle zástupců odborů vede k obcházení zákona a vedení ÚSTR tím řeší propouštění jemu nepohodlných zaměstnanců. Ministr financí Andrej Babiš se s argumenty odborářů důkladně seznámil a sdělil, že Ministerstvo financí bude hledat takové opatření, které zamezí případnému neefektivnímu vynakládání prostředků státního rozpočtu zajištěných pro jiný účel.“

 

A jak myslíte, že celá situace dopadla? ÚSTR využilo navýšení finančních prostředků k propuštění „nepohodlných“ zaměstnanců. Jinými slovy ministr financí Babiš zjevně neuhlídal „neefektivní vynakládání prostředků státního rozpočtu“ určených jeho resortem pro jiný účel. V této souvislosti ani nepřekvapí, že v Archivu bezpečnostních složek následně vzniklo pracoviště, slovy tiskové zprávy „odporující“ zákonu.

 

Pokusil jsem se s kolegou analyzovat dopad situace na kvalitu a množství digitalizovaných dokumentů. Kvalita se nijak výrazně nezlepšila a množství digitalizátů spadlo dokonce až o devadesát procent. Tím se pochopitelně digitalizace výrazně prodražila…

 

 

Dobrou pověst ústavu poškodilo již vyhození Daniela Hermana a jeho dalších kolegů, přičemž obměna personálu, který jsem přijímal jako první ředitel a zakladatel ÚSTR i Archivu bezpečnostních složek, dosáhla 50 až 70 procent. Jak je známo, současné vedení ÚSTR v souvislosti s prohraným soudem muselo zaplatit exřediteli Hermanovi tučné odstupné. Pověst ústavu zasáhlo i cinknuté výběrové řízení na ředitele Hazdru, na němž se zcela účelově a bezskrupulózně podíleli i zástupci konkurenčních historických ústavů. Podle mého názoru ÚSTR dnes v podstatě neplní řádně žádný z úkolů stanovených zákonem. A výsledek: kolik monografií, edic dokumentů, webových prezentací, výstav etc. ÚSTR vydává k výročí února 1948, srpna 1968 atd.? Kde máte ty slibované slovníky funkcionářů KSČ, popravených z politických důvodů? Kde máte další publikace o působení komunistických mocenských institucí, jak předpokládá zákon? Postavení, které jsme vydřeli tvrdou a poctivou prací – a to i na mezinárodní úrovni – krátce po vzniku ÚSTR, je dnes absolutně ztraceno.

 

Zahraniční partneři se ÚSTR vyhýbají, nemluvě o vystoupení z Platformy evropské paměti a svědomí. Finální rána pověsti ÚSTR ovšem přišla s policejním vyšetřováním korupčně-ekonomických aktivit současného vedení, zejména „opravy opláštění“ budovy ÚSTR v Praze na Žižkově. Škoda je orgány činnými v trestním řízení odhadována nad 150 milionů! Vedení ÚSTR tak do značné míry naplnilo politické zadání o likvidaci ÚSTR, jak prostoduše přiznal i bývalý člen rady ÚSTR Michal Uhl, nicméně nikoliv zrušením zákona, ale „opravou budovy“, která vyústila ve vyšetřování korupčního jednání, zneužití svěřených veřejných finančních prostředků, jinými slovy „vytunelování“ rozpočtu. Co k tomu dodat? Co je proti tomu několik vět Petra Blažka na Václavském náměstí?

 

 

Určitě nelze srovnávat politické tlaky proti vzniku ÚSTR či Archivu bezpečnostních složek a současný zájem o paralyzaci obou organizačních složek státu. Obě instituce jsme vybudovali, i přes řadu problémů, zajistili stamilionový majetek, dvacet kilometrů odtajněných archiválií, převzali či přijali skoro tři sta zaměstnanců a následně digitalizovali 30 milionů stránek. Zahájili jsme rozsáhlou činnost na domácím i zahraničním poli. Ustáli jsme prvotní tlak a obhájili koncept těchto dvou důležitých paměťových institucí.

 

Sociální demokraté zejména ve spolupráci se zelenými však odvolali mého nástupce Hermana (několikatýdenní ředitelování Jiřího Pernese, odvolaného radou ÚSTR kvůli plagiátorství, pomíjím), prosadili do čela ambiciózní kindermanagement v čele se Zdeňkem Hazdrou (TOP 09), jehož jedinou schopností – zdálo se – bylo pomlouvání a negování všeho poctivého a kvalitního ze zakladatelské éry. Dnes se ovšem situace posunula na jinou úroveň – manipulace s finančními prostředky, porušování zákonů, korupce, prostě zlodějna, se politicky obhájit nedá. A to vše za společenské situace, kdy odborné, vzdělávací a osvětové aktivity ÚSTR potřebujeme nikoliv v dvojnásobné míře, ale v desetinásobné.

 

 

Obavu pochopitelně mám, díky výše popsané situaci mají kritici tak řečeno nabito. Důvod, proč tomu tak je, jsem již uvedl. Veškerá zodpovědnost je v rukou členů rady ÚSTR, zda tuto situaci budou chtít zásadně personálně řešit, anebo zda se budou tyto nepravosti snažit bagatelizovat či dokonce krýt. V tomto případě by to mohlo smést celý ÚSTR i s radou a Archivem bezpečnostních složek. Ale uvidíme.