Vzpomínková akce „Pocta Janu Palachovi a Oskaru Brüsewitzovi“
Projev místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na vzpomínkové akci „Pocta Janu Palachovi a Oskaru Brüsewitzovi“. Mělník, 16. ledna 2013
Dámy a pánové, vážení přátelé,
dovolte mi, abych vás srdečně uvítal zde v Mělníku na vzpomínkové akci Pocta Janu Palachovi a Oskaru Brüsewitzovi. Jsem rád, že jste si v dnešní uspěchané době, plné zbytečné skepse a mediálně živené tzv. blbé nálady, našli čas na uctění památky dvou mužů, kteří se stali svou obětí svědomím zrůdného komunistického systému v naší vlasti i v sousedním Německu.
Zatímco osobnost a oběť Jana Palacha je nám dobře známa, o evangelickém faráři Oskaru Brüsewitzovi, který se v srpnu 1976 upálil na protest proti utlačování křesťanů v bývalé NDR v České republice ví jen několik málo lidí. Jsem proto rád, že budete mít možnost se o něm dozvědět více díky filmu, který bude zde v Mělníku dnes promítán.
Každá z živých pochodní protestu proti nelidskosti komunistických režimů dokázala za cenu nejvyšší, cenu svého života ještě více odhalit jejich zrůdnost. V případě Oskara Brüsewitze stačí například i to, že když čtyři dny umíral v bolestech, příslušníci Stasi k němu nepustili jeho manželku…
V roce 1969, kdy na protest proti sovětské okupaci Československa obětovalo v plamenech svůj život hned několik lidí, se česká veřejnost dozvěděla hlavně o Janu Palachovi, jehož pohřeb se změnil v masovou tichou a v podstatně poslední velkou manifestaci českého národa proti okupační realitě. U ostatních obětí u nás i v sousedních zemích se komunistům podařilo většinu těchto případů na dlouhá léta utajit. Proto je naší morální povinností si připomínat nejen mladičkého Jana Zajíce či jihlavského Evžena Plocka, ale stejně tak Ryszarda Siwiece v Polsku, Sándora Bauera v Maďarsku či třeba Elijahu Ripse v Lotyšsku. Ten byl „jen“ těžce popálen, protože se kolemjdoucím v Rize podařilo mu v jeho oběti zabránit, ale za zmínku stojí motto jeho činu, které znělo „Někdo musí dokázat, že všechny nelze umlčet!“
Hluboce se proto skláním před všemi těmito lidmi, kteří ve snaze vyburcovat své spoluobčany, z nichž mnozí bohužel dodnes bezostyšně tvrdí, že vstup do komunistické strany nebyl vadou charakteru, obětovali své životy. Jan Palach i jeho následovníci jsou pro nás morální výzvou, apelem, abychom nerezignovali na hodnoty, z nichž se rodila jejich oběť nejvyšší. Svoboda není samozřejmostí ani v dnešním zdánlivě bezpečném a demokratickém světě. Musíme ji chránit. Tak, jako nám to ukázal Jan Palach a ostatní.
Čest jejich památce!
předseda regionálního sdružení
člen gremia s hlasem poradním
1. místopředseda Senátu PČR