17. listopad 2021
Letos slavíme 32. výročí 17. listopadu 1989, tedy dne, kdy se do naší vlasti po strastiplných 40 letech totalitního komunistického režimu navrátila svoboda a demokracie.
Toto výročí je významné zejména tím, že po sto letech od založení Komunistické strany Československa ztrácí nástupnická KSČM své zastoupení v nejvyšších patrech politiky. Mnozí z nás čekali, že se konce této partaje dočkáme mnohem dřív než letos. Na druhou stranu, jaký krásnější dárek jsme této straně mohli k tak slavnostnímu jubileu věnovat, nežli definitivní odchod z Parlamentu?
Už teď se mně a mým kolegům a kolegyním dýchá v Poslanecké sněmovně svobodněji! A věřím, že právě teď už bude líp!
Zde je přepis mého projevu, který jsem přednesl ve Frenštátě pod Radhoštěm u Pamětní desky k 17. výročí listopadu 1989:
„Dámy a pánové, vážení hosté,
letošní výročí 17. listopadu sice opět není kulaté, ale je mimořádné. Je mimořádné tím, že je…vlastně normální. Takové, jaké mělo být už uplynulá tři desetiletí.
Loni jsem mluvil o tom, že komunisté snad už konečně míří na politické smetiště dějin. A jsem rád, že se tak po uplynulých volbách stalo. KSČM se nedostala do parlamentu a snad mimo jeho brány už definitivně zůstane…
Druhou „normálností“ je, že mám po letech opět slušného, seriózního a schopného premiéra, který není zatížen komunistickou minulostí. Podobně je tomu v čele obou parlamentních komor a jednou tomu možná bude i na Hradě. Mělo by to být běžné, ale ani 32 let po 17. listopadu tomu tak bohužel není.
Znamená to tedy, že změny započaté v roce 1989 teď byly opravdu dokončeny? Nepropadejme iluzi. Jednak z uplynulých tří desetiletí víme, že věci se mění sem a zase zpátky – někdy k lepšímu, někdy k horšímu.
Navíc nejde jen o KSČM. Komunistická mentalita je stále zahryznuta hluboko v naší společnosti. Ať už nabývá podob a diskuzí o totalitních praktikách, cenzuře, omezování svobod a zejména jejich zlehčování…
A i proto je dobré si výročí 17. listopadu dál připomínat. Jako vzpomínku na ty, kteří se tehdy na Národní třídě i při předchozích demonstrací hrdinně postavili policejním pendrekům. Na ty, kteří během celé komunistické totality trpěli. Někteří za to dokonce zaplatili i svým životem.
Vypadnutí KSČM z parlamentu má určitě svůj význam a svoji symboliku. A výměna vládní garnitury je pro zdárný vývoj naší země mimořádně důležitá. Samo o sobě by to ale nestačilo. Demokracie a svoboda se samy bez naší pomoci neuhájí. Ať už jde o politiku, ekonomiku či společenský život. O tom je a dál bude odkaz 17. listopadu.
Děkuji za pozornost.“
poslanec PČR
