Pocta Janu Palachovi - pietní setkání u památníku v Jungmannových sadech
19. ledna 2016
Šestnáctý lednový den roku 1969 zůstane navždy zapsán v historii naší země jako tragický, kdy se na protest proti okupaci Československa a narůstající apatii obyvatel upálil pod budovou Národního muzea v horní části Václavského náměstí student Filozofické fakulty UK Jan Palach. O tři dny později svým těžkým zraněním podlehl.
Palach neváhal položit vlastní život na oltář svobody a demokracie. Jeho čin vnímala společnost jako symbol hrdého vzdoru namířeného proti zrůdnému komunistickému režimu. Palacha ovšem následovali další – Evžen Plocek, Jan Zajíc. Drastickým způsobem - sebeupalováním - upozorňovali na to, že ve východním bloku dochází k hrozivému pošlapávání lidských práv, naprostému pohrdání lidskou bytostí, popírání historie a tradic.
Mladý muž věřil, že jeho čin je schopen změnit chod dějin, že je schopen zvrátit situaci, že může donutit vládu, aby učinila opatření, která jsou v zájmu budoucnosti země a jejich obyvatel. Chtěl probrat lidi z letargie, a to se mu v první fázi určitě podařilo. Ve své opravdovosti nemohl tušit, že po vypjatých citech přijde obvykle vlna apatie a revoluční odhodlání se na čas jakoby ztratí v zapomnění
Skutečnost, že čin Jana Palacha roźhodně nebyl nesmyslnou obětí se ukázalo až o dvacet let později, v lednu 1989, kdy se na počest tohoto studenta konaly demonstrace v rámci tzv. Palachova týdne, které byly sice komunistickou policií brutálně potlačeny, přesto ale byly počátkem konce komunistické nadvlády.
Čin Jana Palacha je krajním výrazem bolesti nás všech. Musíme ho přijmout tak a jedině tak, jak byl myšlen. Jako výzvu k aktivitě, ke skutečnostě důslednému boji za vše, co upřímně považujeme za správné. Jako apel, který nás varuje před lhostejností, skepcí, beznaději.
Jsem velmi ráda, že památku tohoto statečného mladého člověka uctívají nejen jeho tehdejší vrstevníci ale i ti, kteří jsou dnes v jeho věku. Věřím proto, že jeho odkaz bude i nadále velmi živý a že jeho čisté oběti nebude nikdy zapomenuto.
Štítky:
projev