I mentálně postižení mají právo žít mezi námi
(www.ohremedia.cz) Za minulého režimu, myšleno v tzv. rozvinutém socialismu, existovaly vize o dokonalém pracujícím a uvědomělém člověku. Do takto připravované společnosti zdravotně a mentálně handikepovaní lidé moc nezapadali.
A tak se režim snažil, pokud to bylo možné, tyto umísťovat do odlehlejších krajin naší země. Proto máme například v okrese Chomutov rozsáhlou síť domovů umístěnu v Krušných horách (Vejprty, Kovářská a dříve, než vyhořel v listopadu 1984, i Měděnec). Oblíbenou destinací byl i Šluknovský výběžek, kde byste našich ústavů napočítali ještě mnohem více.
Dnes snad už všichni víme, že i mentálně postižený člověk je lidská bytost se svými každodenními radostmi i starostmi, jako kdokoliv jiný. Nikdo z nich si svůj úděl nevybral dobrovolně a naše role je jim pomoci k co možná nejoptimálnějšímu způsobu života, jaký zažívá běžná populace. To v praxi znamená postupně zastaralé ústavy změnit do podoby běžného bydlení se sociální pomocí. A u těch, kterým to jejich zdravotní stav dovolí, zajistit bydlení v běžných bytech ve městech s odpovídající prací nejen v chráněných dílnách.
Dobrým příkladem budiž vila na rohu Poštovní ulice v Kadani, kterou Ústecký kraj koupil a zřídil zde v centru města chráněné bydlení pro mentálně postižené klienty kadaňského ústavu. Ti zde bydlí už dva roky, zapojili se do běžného života s podporou sociálních pracovníků a zažívají konečně normální běžný život mimo zdi ústavu, kde žili do nedávna.
Obdobně kraj připravuje v Kadani investici do domu na náměstí, kde se ještě nedávno připravovala děvčata na povolání kadeřnice. Zde vzniknou další prostory pro bydlení, ale i chráněná dílna včetně prodejny výrobků našich klientů. I tyto postupné kroky pomohou pochopit běžné populaci, že mentální postižení neznamená automaticky vyřazení z běžného života. Ano, pomozme jim žít mezi námi.
zdroj: Ohře Média
1. náměstek hejtmana Ústeckého kraje
radní města Kadaň