Novinky Mediální výstupy

(www.reflex.cz) Složitá hospodářská situace s vysokou mírou inflace, rekordními cenami energií a dlouhodobě deficitními veřejnými financemi spolu s důsledky války na Ukrajině vytváří atmosféru, ve které se začíná dařit úvahám o zavedení sektorových daní. Ty se v minulosti neúspěšně snažili prosadit zejména dnes mimoparlamentní sociální demokraté.

Jedním z hlavních argumentů pro odmítavý postoj k sektorovým daním ze strany ekonomů je význam stabilního a předvídatelného daňového prostředí pro ekonomický rozvoj země, pro její konkurenceschopnost a atraktivitu pro investory. Daňové prostředí je jen málokde neměnné, ale pokud zmizí rovný přístup k daňovým subjektům a napříště bude zvykem arbitrární rozhodování o dodatečných daních podle toho, zda se politické reprezentaci bude zdát výše zisku konkrétních subjektů v konkrétních oborech přiměřená, či nikoliv, míříme k nedobrým koncům. Pověst takové země bude zprávou nejen pro podnikatelské skupiny v postiženém odvětví (dnes v energetice a bankovnictví), ale zaznamenají ji všichni potenciální investoři.

Politici by si vůbec měli zakázat hovořit o nepřiměřených, nezasloužených a nespravedlivých ziscích, pokud nechtějí, aby jim někdo o hlavu otloukl používání marxistického slovníku. Pokud jsou přesvědčeni o trhu jako o nejlepším koordinačním mechanismu a na druhou stranu si nemyslí, že zlý kapitalista vykořisťuje pracovní, respektive dělnickou třídu, pak nemohou výše uvedená adjektiva spolu s termínem zisk používat. Zisk totiž může vznikat různě. Někdo má lepší odhad tržního vývoje, někdo má lepší nápad na produkt, který osloví zákazníky, někdo takový produkt dokáže produkovat efektivněji než konkurence. Někdo poskytuje zboží, po němž bez jeho přičinění skokově vzroste poptávka. Jiný zase poskytuje typ zboží, u kterého z jakéhokoliv důvodu vypadne část nabídky konkurence. Někdo je zase schopen nést vyšší riziko než ostatní, a pokud mu to vyjde, také více vydělá. Co je na tom špatného?

Když si to vztáhneme k našemu tématu. Skutečně můžeme odsuzovat a trestat třeba ty, kdo navzdory oficiálním zeleným politikám a prohlášením o konci fosilních paliv nepřestali věřit fyzikálním zákonům, obrovsky zariskovali, investovali do jinými ekonomickými subjekty opouštěného odvětví a dnes vydělávají, protože se zelené politické závazky ukázaly jako scestné? Máme právo jim nad rámec platných odvodů a daní jejich odměnu za převzetí nadměrného rizika zdanit ještě jednou? A když to zpátky zobecníme, má-li stát ambici danit takzvaný nadměrný, nezasloužený zisk, bude recipročně kompenzovat i nadměrnou, nezaslouženou či nespravedlivou ztrátu? Je to bláznivá úvaha, ale stejně bychom měli hodnotit i sektorovou daň. Zisk je zkrátka hlavní motivací jednotlivce a motorem nejen ekonomického rozvoje společnosti. Posuzovat jeho adekvátnost či spravedlnost je hluboké nepochopení jeho podstaty.

Obzvlášť paradoxní je sektorovou daní trestat zisky v energetickém sektoru, jež jsou dominantně způsobeny chybnými politikami a regulacemi v uplynulém období. Šílená válka na Ukrajině má dozajista nemalé negativní dopady v energetickém sektoru a cenách energií, ty ale začaly růst (stejně jako celková míra inflace) dávno před vpádem Ruska na Ukrajinu. Dnešní růst cen energií je způsoben nedostatkem nabídky, která je dána masívním odklonem od fosilních paliv. Kvůli zelené ideologii se přestalo do fosilních zdrojů investovat, v případě Německa se začaly uzavírat dokonce i čisté jaderné elektrárny. Nedostatek nabídky způsobený touto politikou spolu s bariérami vstupu do odvětví dnes přináší energetickým firmám zisky. Máme to vyčítat jim, nebo zelenou ideologií zblblým politikům?

Vršit argumenty proti sektorovým daním lze dlouho. Představa, že minimálně část dodatečného daňového břemene nepřenesou postižené firmy na spotřebitele, je iluzorní. Navíc už dnes kvůli vysokým cenám a ziskům plyne státu od těchto firem i vyšší inkaso na dani z příjmu právnických osob a DPH. Sektorová daň by spustila závod o daňovou optimalizaci a postižené firmy raději začnou realizovat náklady, které by si jinak odpustily. Místo dodatečné daně motivujme energetické firmy, aby své vyšší zisky reinvestovaly do energetické soustavy či se jakkoliv jinak podílely na nynější složité situaci. I pro tento typ byznysu je jistě sociální smír důležitý. Přes sektorové daně k němu ale cesta nevede. A cesta prostřednictvím sektorové daně nevede ani k uzdravení veřejných financí. Problém je na jejich výdajové straně. Tam ať politici svoji kreativitu projeví, ne ve vymýšlení daňových nesmyslů.

Jan Skopeček

předseda ODS Hořovice
místopředseda Poslanecké sněmovny
místopředseda poslaneckého klubu ODS
poslanec PČR
ekonomický expert ODS