Rostoucí ceny elektřiny musíme začít řešit
(Lidové noviny) S údivem jsem si přečetl článek Romana Šitnera s názvem Drahá elektřina dnes nám může ušetřit starosti zítra (LN 15. 9.), jehož vyznění je takové, že bychom se ze současného dramatického růstu cen elektřiny měli vlastně radovat, protože jen s drahou elektřinou se budeme chovat ekonomicky racionálně, budeme s ní šetřit, vyplatí se nám konečně i doma investovat do fotovoltaických panelů, a budeme-li mít k tomu navíc i pochybnosti o schopnosti země zajistit dostatek elektřiny, začneme si dokonce pořizovat bateriová úložiště. S drahou elektřinou tak podle pana Šitnera snadněji a rychleji dospějeme k uhlíkové neutralitě.
Autor v jednom textu nejenom obrací naruby základní principy ekonomie a dochází tak nejen k chybným závěrům, ale hlavně zamlčuje obrovsky negativní důsledky drahé elektřiny pro naše domácnosti i firemní sektor. Především neplatí Šitnerova teze, že by se člověk choval ekonomicky racionálně až ve chvíli, kdy se ceny kupovaných statků vyšponují do extrémně vysoké úrovně. Lidé i firmy s omezeným rozpočtem samozřejmě kalkulují a zvažují optimální nakupované množství vzácných statků i při nižších cenách. Navíc musí autor disponovat skutečně nemalým rozpočtem, považuje-li dnešní cenu elektřiny za nízkou. Podle mého přesvědčení domácnosti i firmy trápí účty za elektřinu více, než si umí autor představit, a trápí je mimo jiné i proto, že již v rámci jejich dnešní ceny musí platit umělé náklady na obnovitelné zdroje, které kvůli své nekonkurenceschopnosti musí být dotovány.
S Green Dealem bude ještě hůř
Samozřejmě, že bude-li cena nějakého statku v budoucnu vyšší, než je cena současná, nastupuje u spotřebitele tzv. substituční efekt, v rámci kterého hledá levnější varianty. V reálném světě ale existují ke konkrétním statkům někdy blízké, někdy ale hodně vzdálené substituty, resp. snadno a složitěji nahraditelné statky. Zatímco zdraží-li pivo, můžete přejít k levnějšímu alkoholu, u elektřiny je to trochu větší oříšek. Dnes už těžko budete přesvědčovat rodinu, aby svítila petrolejem, a u výrobních firem, kde je elektřina nezbytná k výrobě, je to de facto neřešitelný úkol. Vedle substitučního efektu ale nezapomínejme i na efekt důchodový. Spolu se zdražením energie budou domácnosti i firmy nuceny omezit nákup jiných statků a služeb, protože omezený rozpočet jim na původní množství statků a služeb nestačí. Jednoduše zchudneme a firmy ztratí kus ze své konkurenceschopnosti. Představa, že to povede domácnosti k masivním investicím do fotovoltaiky, je absurdní, kde by na to většina spotřebitelů vzala? Stejně tak bateriová uložiště opravdu nemají takovou kapacitu, aby rozpohybovala například linku na výrobu Fabií v mladoboleslavské Škodovce. I když to není nejlepší příklad, protože se kvůli absurdním zeleným plánům a regulacím emisí už nevyplatí konkrétně Fabii Combi vyvíjet a vyrábět.
Vysoké a rostoucí ceny elektřiny (od začátku roku narostly ceny na burze o více než 80 procent) jsou obrovský problém, kterému musíme čelit a začít ho řešit. V rámci Green Dealu, se kterým premiér Babiš bez problémů v Bruselu souhlasil, bude dokonce ještě hůř. Pro Českou republiku jako jednu z nejprůmyslovějších zemí, kde je elektřina významný výrobní vstup, bude růst její ceny znamenat obrovské problémy pro náš ekonomický výkon. Pro spotřebitele to bude zase rána pro jejich peněženky. Obávám se v tomto směru o sociální smír. Už dnes bychom měli řešit konkrétní dopady Green Dealu a připravovat například daňové změny u energií tak, aby to naše země, lidé a firmy vůbec dokázali utáhnout.
místopředseda poslaneckého klubu ODS
člen výboru pro evropské záležitosti PS PČR
poslanec PČR
ekonomický expert ODS