Absurdní ekonomické recepty a přehlížení národních měn
(INFO.cz) REAKCE JANA SKOPEČKA / Na INFO.CZ vyšel v uplynulých dnech rozhovor s hlavním ekonomem dánské Saxo Bank Steenem Jakobsenem o evropské ekonomice, riziku blížící se recese a možnostech, jak jí čelit, o národních měnách v EU, potřebě restrukturalizace evropských ekonomik atd. Spíše než hodnotově neutrální ekonomická analýza příčin pomalého růstu a problémů evropských ekonomik a eurozóny je to obhajoba EU, respektive integrace jako takové.
Nejsilnější tezí, se kterou Steen Jakobsen v rozhovoru přichází, je tvrzení, že „národní měna je jenom hezké politické gesto, iluze svobody. Všechny ty údajně svobodné měny jsou závislé na Evropské centrální bance a na evropské ekonomice,“ říká hlavní ekonom Saxo Bank Jakobsen.
Pak si ale položme otázku, vůči čemu jsou národní měny jen politické gesto? Vůči euru? To asi těžko, když byla právě evropská společná měna od začátku politickým projektem, jehož primárním úkolem bylo vynutit si v budoucnu další integrační kroky a urychlit politickou integraci Evropy. To není nic tajného, přiznávali to i duchovní otcové eura zavádějící tuto měnu v ekonomicky strukturálně rozdílných ekonomikách, byť se pro tento svůj politický projekt snažili získat podporu veřejnosti i slibem rychlejšího růstu a konvergencí chudších ekonomik k bohatším. Výsledkem je skutečnost, že je eurozóna jedním z nejpomaleji rostoucích regionů světa a rozdíly mezi její severní a jižní částí se vyostřily.
Národní měny přece vznikaly mnohem spontánnějším, přirozenějším procesem, než jakým byl výsostně politický, revoluční skok k jejich opuštění a k přijetí společné, úplně nové měny. Mluvit tak v souvislosti s národními měnami o politickém gestu je zcela absurdní. K euru však tato definice patří jako k málokteré jiné méně.
Provázanost a vzájemná závislost evropských ekonomik určitě existuje, ale to je triviální pravda a fakt, který ani nikdo z odpůrců eura nijak nezpochybňuje. Provázanost a vzájemná závislost platí nejen mezi ekonomikami evropskými, ale i mezi jednotlivými ekonomickými centry světa. Dokonce se v rámci procesu globalizace doposud stále prohlubovala. Má to být argument pro vytvoření jedné či několika málo celosvětových měn?
Národní měny v Evropě jsou bezesporu závislé i na rozhodnutích Evropské centrální banky. Autonomie národních měnových politik platí samozřejmě jen do určitě míry, ale existuje a její význam je obrovský. Jinak bychom totiž mohli argumentovat i tím, že samotná měnová politika jako taková má ze své podstaty limity a jak říkáme my ekonomové, in the long run nemá vliv na reálné ekonomické veličiny.
Význam autonomní měnové politiky ukazuje příklad České národní banky, která byla jednou z prvních centrálních bank na světě reagující na finanční krizi v roce 2008 uvolňováním měnověpolitických podmínek, respektive snižováním úrokových sazeb. Vlastní měnový kurz, který bychom s eurem neměli, navíc tehdy ztrácel hodnotu a pomohl krizí zasaženým exportérům zlevnit zboží na zahraničních trzích. To je jen jeden příklad, kdy se nám vlastní měnová politika vyplatila a zmírňovala i tak dosti hlubokou ekonomickou krizi.
Opravdu jde nad těmito benefity národních měn, které mohou pomoci i v budoucnu, jen tak mávnout rukou, jak to dělá Steen Jakobsen? Myslím si, že nikoliv. Představa, že měnová politika ECB funguje stejně dobře pro všechny sice vzájemně závislé, ale přesto strukturálně odlišné ekonomiky (one size fits all), je lichá a neexistuje pro to lepší důkaz, než je „fungování"“ dnešní eurozóny.
Jakobsen v souvislosti s rizikem procházející krize nejvíce zmiňuje Německo, které má dle něj opustit přebytky rozpočtu, začít utrácet a přiblížit se v uvažování Řecku. Také má transformovat ekonomiku a založit ji na technologiích, znalostech, velkých datech apod. Ale nejsou to právě dřívější rozpočtové přebytky, co otevírá německé vládě nyní prostor pro případné fiskální stimuly v době přicházející recese? Kritizovat Německo za šetrnost v dobách konjunktury, jak to dělá Jakobsen, je absurdní. Co by dalo Řecko za finanční polštář pro fiskální stimuly v době krize… Kvůli své rozhazovačnosti muselo šetřit v nejméně vhodnou dobu. Že se musí nejdřív šetřit, aby se potom mohlo třeba i víc utrácet, přece věděl i levicový guru Keynes. Dnešní levičáci však na první část jeho keynesiánské rovnice pro jistotu raději zapomněli a doporučují prostě jen utrácet. To je zajímavá inovace.
Transformovat ekonomiku musí v Evropě nejen Německo. Čekal bych ale od ekonoma volání po zásadní deregulaci, rušení socialistických dotací, liberalizaci pracovního trhu, opuštění neufinancovatelného a demotivujícího evropského sociálního modelu. Místo toho mluví o technologiích a rychlém připojení k internetu. To je směšné. Kdo jiný než ekonom by měl vědět, že dostane-li deregulací a liberalizací větší prostor soukromý sektor a podnikatelský duch, nové technologie přijdou s ním a nikoliv s vládou.
místopředseda poslaneckého klubu ODS
člen výboru pro evropské záležitosti PS PČR
poslanec PČR
ekonomický expert ODS