Novinky Mediální výstupy

 

 

V prvé řadě bych v souvislosti s problematikou regulace hazardu chtěl opravit jeden blud šířený současnou vládou, a sice to, že se doposud nikdo o regulaci hazardu nestaral, žádná neexistovala a provozovatelé hazardních her si mohli dělat, co chtěli. Je to nesmysl. Připomínám, že to byla tolik nenáviděná Nečasova vláda, která zdanila provozovatele hazardu klasickou daní z příjmu a zavedla loterní daň ve výši 20 procent z rozdílu mezi vsazenými a vyplacenými sázkami, namísto do tehdy fungující praxe, kdy místo daní přispívali provozovatelé na charitativní a dobročinné účely. Vedle toho ještě tehdejší vláda zavedla fixní poplatek za výherní automaty a umožnila obcím regulaci hazardu podle uvážení jejich zastupitelů. Byl to výrazný zásah a zpřísnění podmínek v tomto oboru podnikání. Ptáte-li se mě na současné návrhy na zvýšení daní a poplatků, tak máte pravdu, že daňové zatížení provozovatelů se zvyšuje nejen o procentní sazbu daně, ale navrhuje se i vyšší fixní poplatek, a celkové daňové břemeno je tak samozřejmě součtem těchto dvou parciálních daní.  

 

 

Jako ekonom vidím diferenciaci jednotlivých typů a výše daní pro různé typy hazardu nejen jako výsledek hluboké úvahy o škodlivosti jednotlivých typů her, ale především jako výsledek lobbistické síly jednotlivých hráčů na trhu s hazardem. Jsem přesvědčen, že poptávka po hazardních hrách bude existovat stále, jako existuje od nepaměti, jen se bude přesouvat z více regulovaných her do méně regulovaných, v nejhorším případě pak do šedé ekonomiky k nelegálním provozovatelům. Nejsem odborníkem na závislosti, ale rovněž nevidím velký rozdíl mezi hrou na klasickém automatu a hrou na internetu. Dokonce bych laicky řekl, že internet je mnohem dostupnější nástroj, jak se k hazardní hře dostat, než výherní automat. Sám bych tedy doporučoval rovnoměrnější zdanění tak, aby se uměle jeden druh hazardních her nestával pro zákazníky zajímavější než jiný.  

 

 

Žijeme v politicky hyperkorektní době a hazard se stal opět tématem, na kterém si chtějí leckteré politické síly nasbírat politické body. Snaha o racionální debatu bude pro jejího nositele znamenat, že bude označen za škůdce či člověka podléhajícího hazardnímu lobby. Nicméně fenomén kvízomatů je výsledkem přehnané regulace, ze které se snaží provozovatelé najít cestu vymýšlením podobných alternativ, ze kterých ale stát nemá žádné daňové výnosy. Samozřejmě: mohou se kvízomaty legislativou zakázat, ale provozovatelé si vždy najdou cestu, jak regulaci obejít. Hraničním a nejhorším možným výsledkem by byl stav, kdy by kvůli přehnané regulaci a přemrštěnému zdanění byli provozovatelé motivováni odejít do šedé zóny ekonomiky. Tím mám na mysli černé herny, které se už ve městech, kde to s regulací přehnali, objevují. Černé herny znamenají nulový výnos pro stát a samozřejmě riziko nabalování se další kriminality. Regulace hazardu tedy musí být taková, že nebude provozovatele, ale i spotřebitele, k tomuto jednání motivovat. Obávám se, že další plánovaný nárůst zdanění, fixního poplatku za automaty a zákaz provozovat automaty v malých provozovnách a hospodách bude podporovat právě trend vzniku černých heren. Navíc si myslím, že je to diskriminace, která pomáhá především větším podnikatelským subjektům na trhu, kteří se s regulací vypořádají lépe, než podnikatelé s menším počtem heren, automatů.  

 

 

Vzhledem k tomu, že u vládních návrhů zákonů se dělá alespoň nějaká dopadová studie, která by mohla kalkulovat, jakou míru zdanění ještě provozovatelé jsou schopni zvládnout, kolik menších subjektů na trhu kvůli ní skončí a jaká bude celková bilance pro veřejné rozpočty, byl bych spíše pro komplexní novelu zákona o hazardu, než jít cestou poslaneckých návrhů. A to zvláště u tak citlivé oblasti, jakou je hazard, kde regulace a míra zdanění může mít fatální dopady, jak co se týče následného výběru daní pro veřejné rozpočty, tak co se týče motivace subjektů odejít do šedé zóny ekonomiky, která je ekonomicky i společensky pro stát obrovsky nebezpečná.