Novinky Mediální výstupy

 

Dobrý den, dámy a pánové. 

 

Jsem velmi rád, že jsme se tady mohli sejít na konferenci k zásadnímu tématu reformy penzí. Reformy, která stabilizuje penzijní systém na desítky let dopředu. Reformy, která měla být provedena již dávno. Ale bohužel také reformy, o které panuje řada mýtů, nepravd či zkreslení. 

 

 

Jeden z hlavních mýtů okolo důchodové reformy je, že reformu vůbec nepotřebujeme. Demografický vývoj ale mluví jinak. Pokud dneska připadá na jednoho penzistu 1,8 ekonomicky aktivních lidí, tak v roce 2050 to bude 1,2 lidí. Prostým dopočtem tedy zjistíme, že pokud bychom nic neudělali, tak penze reálně klesnou o třetinu. Již dnes má řada penzistů problém vyjít s penzí. Dovedete si představit, jak by český senior vyžil s o třetinu nižším důchodem? Tedy s důchodem někde mírně nad 7 tisíc korun v dnešních hodnotách? Jak vidíte, tak jen z toho důvodu se bez reformy neobejdeme.

 

 

Zejména opozice se nám snaží tvrdit, že existuje alternativa k vládní reformě penzí. A teď nemluvím o parametrických úpravách, na které samozřejmě i účastníci této konference mohou mít odlišné pohledy. Mluvím o systémové alternativě. Alternativě k reformě penzí. Já otevřeně říkám „ano, taková alternativa existuje“. Alternativou je zvýšit již tak relativně vysokou sazbu sociálního pojištění v Evropě z 28 na 40 procent. Nebo zavést DPH v jednotné výši 26 procent. Nebo zdvojnásobit sazbu firemní daně. Nebo jak jsem zmínil snížit penze o třetinu. Jinak totiž těch 150 miliard korun ročně, které nám budou v budoucnu chybět, bez důchodové reformy nezajistíme.

 

 

Mýtus číslo tři. Reforma se týká pouze vzniku II. pilíře. Ve skutečnosti se ale reforma týká všech tří pilířů. V rámci prvního, tedy státního pilíře došlo k parametrickým změnám, které znamenají například prodloužení věku odchodu do důchodu po roce 2031. Toto prodlužování respektuje postupně se prodlužující věk dožití. Vláda také již nemůže zvyšovat důchody více, než stanoví zákon. To omezí předvolební populismus. Ve třetím pilíři, tedy bývalém penzijním připojištění, jako nejzásadnější změnu považuji oddělení majetku správcovských společností od majetku klientů. Nově také klienti mohou volit různé investiční strategie.

 

 

Další mýtus je, že vláda příliš posouvá věk odchodu do důchodu. Jak vidíte, v roce 2010 odcházela česká žena v průměru do důchodu ani ne v 59 letech. Většina vyspělých zemí má přitom již nyní tuto hranici na úrovni 65 let. Česká republika této hranice dosáhne až v roce 2031. Máme tak ve srovnání s vyspělým světem spíše podprůměrný věk odchodu do důchodu. Současně se u nás na evropské poměry nadprůměrně prodlužuje střední délka života, což je pozitivní jev, svědčící o lepší kvalitě života. To, že zákon obsahuje automatické prodlužování po roce 2031 je obrana před zbytečným politickým populismem. V řadě zemí se věk odchodu do důchodů stává politickým tématem, a hýbe se s ním nahoru dolů, i když trendově odpovídá tomu, co máme schváleno u nás. Neustále změny systému ale vedou k nejistotě obyvatel. Takto si každý může přesně dopočítat, kdy do penze půjde.

 

 

Není také pravda, že se spoření vyplatí jen vysokopříjmovým skupinám. Podle propočtů MPSV bude vstup do II. pilíře výhodný zhruba pro polovinu pracujících lidí. V dlouhodobém horizontu to může být i více. Výhodnost vstupu byla podrobně testována modelem MPSV pro různé úrovně příjmů a pro různé věkové skupiny. MPSV přitom doporučuje, aby klienti nad 50 let volili konzervativnější investiční strategie bez zastoupení akcií a aby vyvážený a dynamický profil s vyšším zastoupením akcií zvážili pouze klienti zhruba do 45 let. Pro mladší  ročníky budou výhodné všechny 4 strategie. Při využití strategie dynamické lze již u středního příjmu (22 tisíc Kč) s vysokou pravděpodobností očekávat zajímavý přínos a vstup se stává pro mladší ročníky výhodný i pro příjmy kolem 16 tisíc Kč. 

 

 

Další mýtus se týká bezpečnosti vložených prostředků do II. pilíře. Jak uvádí i členové NERV - při tvorbě legislativní úpravy byl velký důraz kladen na bezpečnost prostředků klientů, stejně jako tomu bylo u koncepce penzijních fondů, které bezpečně zhodnocují prostředky klientů již 18 let. V nových fondech jsou prostředky klientů odděleny od prostředků správce. 

 

Je vyloučeno zneužití prostředků klientů podvodným jednáním zaměstnance. Každý nákup nebo prodej majetku je prověřen bankou depozitáře, která má prostředky v úschově a pouze tehdy, je-li v souladu se zákonem a zájmy klientů, je vypořádán. Pokud by depozitář při kontrole nebyl důsledný, škodu musí klientům nahradit ze svého majetku. Klienti jsou také chránění před neúměrnými náklady maximální výší poplatků, kterou stanoví zákon. Veškeré úspory jsou navíc předmětem dědictví. Vstupem do II. pilíře tedy nezabezpečujete pouze sebe, ale případně i vaši rodinu.

 

 

Velmi často je zmiňován příklad Slovenska jako země, která údajně odstupuje od důchodové reformy. Skutečnost je však jiná. Levicově orientovaná vláda premiéra Fica druhý pilíř nezrušila ani v roce 2009, ani jej neruší nyní, kdy má pohodlnou většinu v parlamentu. Pouze promítá své představy do parametrů druhého pilíře. Původní sazba pojistného ve slovenské důchodové reformě byla velmi ambiciózní a od roku 2013 se proto snížila z 9 % na 4 %, nicméně po dohodě s opozicí se má od roku 2017 sazba opět zvyšovat na konečných 6 %. Zároveň Slovensko částečně „přijalo“ český model, jelikož si lidé budou moci přispívat také dodatečné 2 % ze svého. Slovenská důchodová reforma, byť schválena většinou 1 hlasu v parlamentu tak prošla testem výměny několika vlád.

 

 

Dalším mýtem je tvrzení sociální demokracie, že její návrh reformy penzí bude výhodnější. Ano, to musím potvrdit. Bude výhodnější, nicméně jen pro někoho, konkrétně pro nejbohatší skupinu obyvatel. ČSSD chce totiž zavést takzvaný švédský model, který je právě nejvýhodnější pro tuto skupinu lidí. Naopak lidé s nižšími příjmy na tento model doplácejí. Ostatně již první Bezděkova komise spočítala, že pokud bychom přijali návrhy sociální demokracie, tak by se od roku 2030 velmi výrazně zvýšil podíl penzistů s důchody pod hranicí chudoby. Jenom bych rád připomněl, že dnešní míra ohrožení chudobou penzistů je v České republice pátá nejnižší v EU. Od roku 2040 by dle návrhů ČSSD dokonce již většina nových důchodů byla pod touto hranicí. 

 

 

Dalším mýtem je, že reforma penzí řeší pouze aktuální problém s deficitem důchodového účtu. Ve skutečnosti důchodová reforma přináší dlouhodobou udržitelnost financování penzí. Zároveň lidé nebudou plně závislí jen na státu, což rozloží jejich rizika. Důchodový systém je nyní také více motivující pro občany, kteří platí relativně vyšší sociální pojištění a daně. Cílem těchto změn není uspořit na důchodech vyplácených v průběžném systému, ale rozložit rizika a umožnit lepší zhodnocení spoření na důchod. Vytvořená soustava s více pilíři umožní lépe kombinovat solidární pojetí výplaty penzí s kapitálovými prvky spoření. 

 

 

Další mýtem je, že vláda neříká lidem, kolik konkrétně na reformě vydělají. Samozřejmě je těžké odhadnout přesně výnosnost jednotlivých strategií, ale z mezinárodních zkušeností lze provést expertní odhady. Zde je k dispozici několik příkladů. Mladý, 25letý muž, s dynamickou strategií a příjmem 18 tisíc korun bude v penzi dostávat o více než 31 tisíc korun ročně více, než kdyby zůstal v I. pilíři. Každý rok si tak bude moci v penzi třeba dovolit pobyt u moře. 30letá žena s příjmem 20 tisíc korun měsíčně v případě vyvážené strategie vydělá v průběhu 20 let penze 380 tisíc korun. Pokud si 35letý muž zvolí dynamickou strategii, tak pokud vstoupí do II. pilíře, získá v průběhu 20 let penze v dnešních cenách navíc více než půl milionu korun proti tomu, kdyby zůstal pouze v I. pilíři. 40letá žena s příjmem 30 tisíc korun a výběrem vyvážené strategie bude mít ročně o téměř 20 tisíc korun více. To jsou konkrétní čísla pro konkrétní lidi.

 

 

Opozice tvrdí, že reforma penzí zvýší státní dluh. Vychází přitom z teze, že lidé, kteří vstoupí do II. pilíře, přestanou část pojištění platit státu. To je sice pravda, ale na druhou stranu se v budoucnosti sníží objem vyplácených prostředků na státní penze. Ostatně již dnes činí schodek důchodového účtu 50 miliard korun ročně. Kdybychom nic neudělali, tak jak jsem již říkal, hrozí schodek 150 miliard korun ročně. Reforma penzí tomu zamezí. Díky důchodové reformě včetně zavedení II. pilíře udržíme státní výdaje na penze pod 10 procenty HDP. V opačném případě bychom se v dlouhodobém horizontu dostali až na 12 procent HDP. Snižujeme tak schodek důchodového systému o 80 miliard korun.