Chceme změnit ODS
Na povrch se postupně dostávají informace o tom, co se odehrálo na uzavřeném republikovém sněmu ODS. Předseda Petr Fiala zde mimo jiné přednesl kritický projev a svolal mimořádný kongres na 5. ZÁŘÍ. Tady chce předložit nový program a koncepci stranické reformy. O názor jsme požádali místopředsedu Martina Novotného.
Fiala neudělal v podstatě nic jiného, než že hodil kámen do vody, aby se hladina rozpohybovala. Několik měsíců se bude vlnit, než se uklidní a objeví se na ní obraz nové ODS. A něco bude vyvrženo na břeh. Změny musí být rychlé a srozumitelné navenek, léta se o nich mluvilo a de facto nenastaly. Více se sebedestruktivně žvanilo, než krizově řídilo. Rychlost je nutná také proto, že nikoho nezajímá strana řešící sebe samu. Paralelně proto představíme nový program pro všechny stoupence svobody, právního státu a prosperity v naší zemi. Právě proto svolal Fiala první kongres už za dva měsíce. Zahájíme na něm jakési "desetiletí duchovní obnovy" ODS s tím rozdílem, že máme mnohem méně času. Půl roku do dalšího kongresu a pak nedefinovaný čas pro opoziční práci a růst.
Jaký je smysl těchto kroků?
Vycházíme z jednoduchého poznání, že má-li ODS přežít a znovu se zvednout, musí se změnit. Není to jen banální fráze, škodí nám staré zátěže v podobě afér a zdiskreditovaných osob i vnitřní nálada některých členů, kteří sentimentálně vzpomínají na staré "úspěšné" časy plné excesů a nechápou, že se taková doba už nikdy nevrátí. Odříznutí od těchto závaží bude bolet a nejde to učinit v jednom kroku. Zářijový kongres ten proces musí nastartovat a znamenat nabrání elánu a demonstraci síly před komunálními volbami. Je v tom taky kus demonstrace odhodlání nového vedení stranu skutečně změnit. Nelpíme na funkcích. Buď naši představu prosadíme, nebo půjdeme. Ano, my dnešní situaci chápeme možná ještě vážněji než dobu po sarajevském atentátu koncem roku 1997. Tehdy šlo o hluboký výkyv preferencí, dnes o dlouhodobý trend. Tehdy bylo potřeba svolat kongres ze dne na den. Proč by to dnes nemělo jít za dva měsíce? Stejně jako po Sarajevu vznikl nový program (tzv. Čtyři poděbradské artikuly), i my chceme představit naše nová východiska a získat jasný mandát k obnově ODS.
Čeho se mají změny v ODS týkat?
Naše odhodlání charakterizuje asi nejlépe absence tabu. Otevřené jsou jak otázky vnitřní struktury, jejího přebudování tam, kde se zapouzdřila, tak i vnitřních mechanismů, tj. výrazné otevření vnitrostranických voleb i primárek. A hlavně potřebuje pozvat do strany nové osobnosti zvnějšku, autority s dobrou pověstí i normální lidi, kteří se nás v poslední době štítili.
Co znamenala Fialova zmínka v projevu, že se nebojí přeregistrace členů, i kdyby jich tam mělo zůstat osm tisíc?
Zkusím osobní pohled: jsem v ODS zhruba od roku 1996 a v posledních letech si velmi často kladu jednu otázku: potkám za tři roky na sněmech stále stejné tváře? Já už s některými lidmi prostě nechci být v jedné straně. Proč předstírat stejný pohled na svět, když v pohledu na minulost zcela zjevně chybí? Zároveň platí, že když někteří neodejdou, tak jiní nepřijdou a naopak. Stručně řečeno: na zářijovém kongresu představíme novou vizi a ti, kdo pro ni nebudou mít pochopení, třeba s námi dál už jít nemusí. To je zřejmě to, o čem Fiala mluvil. Já osobně věřím, že ta vize bude na některé fungovat jako naftalín ve skříni na moly.
A co silnější pravomoci předsedy?
To je samozřejmě provokativní myšlenka, která vychází z poznání, že člověk může znát cíl, nemá-li ale k jeho naplnění instrumenty, je mu ta znalost k ničemu. Nechceme popřít vnitrostranickou demokracii, k fungující straně ale patří i autorita a pravomoci spojené se zodpovědností. V jiných stranách je autorita aplikována mnohem silněji. Chceme-li dát některým jevům a lidem červenou kartu, ta karta musí existovat a být v něčích rukách.
Jste schopni jít až na změnu názvu strany a k fúzi s jinými subjekty?
Pro nás je klíčová odpovědnost za stav české pravicové scény a této země vůbec. ANO je seskupení z úplně jiného světa a my máme dojem, že tu citelně chybí klasická silná pravicová strana. To, jak se bude jmenovat, je jenom sekundární problém. Faktem je, že spoustu otázek necháváme otevřených, aniž se rozhodujeme, že tou nebo onou cestou půjdeme. Pro nás je klíčové, aby náš projekt uspěl.
Takže, jak říkal Teng Siao-pching: "Není důležité, jestli je kočka černá, nebo bílá, ale jestli chytá myši."
Tak nějak. A chytat myši v tomto směru znamená být dost silní, abychom hájili svobodu, řád a prosperitu země.
(Autor: Bohumil Pečinka)
místopředseda strany
poslanec PČR
neuvolněný radní statutárního města
místopředseda regionálního sdružení
předseda oblastního sdružení