Události, komentáře ČT24
(ČT 24) Hostem diskusního pořadu Události, komentáře ČT24 byl europoslanec a místopředseda ODS Alexandr Vondra.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Německo se zatím nerozhodlo, zda válkou zasažené Ukrajině poskytne své tanky Leopard, nebo zda povolí jejich reexport. Podle tamního ministra obrany je Berlín v případě shody spojenců schopen reagovat rychle. Zástupci 50 zemí podporujících Kyjev o tom dnes jednali na americké základně Rammstein v Německu.
Boris PISTORIUS, německý ministr obrany:
Neváháme, jen pečlivě zvažujeme všechny plusy a mínusy. Nemluvíme jen o doručování jen tak něčeho komukoliv.
Jens STOLTENBERG, generální tajemník NATO
Musíme se nejen soustředit na nové vybavení, ale také zajistit, aby starší systémy, které tam už jsou, fungovaly. Potřebujeme munici, potřebujeme náhradní díly, potřebujeme údržbu a potřebujeme cvičit ukrajinské vojáky.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A diskutovat o tomto tématu budou bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Dobrý večer.
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Dobrý večer.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A taky Alexandr Vondra, europoslanec za ODS. Dobrý večer i vám na dálku.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Dobrý večer z Litoměřic přeji.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pánové, Američané vždy Krym označovali za nedílnou součást Ukrajiny, ale zároveň taky doporučovali Kyjevu, aby se soustředil na operace v jiných směrech. Teď The New York Times napsal, že americká vláda se začíná zabývat možností, že Ukrajině poskytne vojenskou pomoc nutnou k útokům na ruské jednotky na Krymu. Co to znamená, je to změna té dosavadní doktríny, a lze to chápat jako asertivnější zapojení Západu do války, pane Zaorálku?
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
No do určité míry ano. A myslím si, že dochází k určitému posunu. Je to pravděpodobně, on tady řekl důležitou věc, říká teď Zelenskyj, on říká, čas je zbraní Ruska, a to si myslím, že je dost důležité, to uplývání času, protože, Ukrajina je země, která je devastována, zatímco Rusko má své zázemí v klidu. To se týká vlastně i toho Krymu, ten Krym je vlastně takové útočiště pro Rusy, kde mají armádu, mají tam desetitisíce vojáků. Dokonce odtamtud střílí. Takže to je, myslím to, co právě zvedá Ukrajina, že zatímco Rusové jsou v klidu, dokonce celý Krym je jejich základnou, tak oni jako kdyby měli zákaz zaútočit nebo ohrozit tady tohle území. A právě podle mě je silný ten argument, že ten čas vlastně hraje proti Ukrajincům a že oni, kdyby ta válka zamrzla, tak je to vlastně daleko těžší pro ty Ukrajince než pro ty Rusy, protože tam trpí vlastně celá země. A proto podle mě se asi prosazuje ten názor, že je třeba něco dělat a dochází i k tomu, že se posouvá ta úroveň těch zbraní, které se posílají. Protože když si vezmete to všechno, co v poslední době se objevuje, to jsou ta bojová vozidla pěchoty, ať už Bradley nebo Striker nebo Challengery, které tanky II, které posílají Britové nebo Césary zase znovu a jiné, to opravdu ta úroveň těch zbraní, které se nyní schvalují, je o třídu výš, někdy se divíme ještě před časem, by tohle nepřicházelo v úvahu. Takže tam dochází k posunu.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A jako strategický tah byste ohrožení ruských jednotek na Krymu hodnotil jak? Jako to, že si Kyjev posiluje, řekněme, to postavení v těch budoucích mírových jednáních?
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Částečně, ale já si myslím, že tady jde o to, že se vlastně sbírají síly na možný útok, který budeme, vedeme teď bych nepředbíhal, jestli to bude zrovna Krym nebo Melitopol. Tam určitě, to se nebude prozrazovat možná vždycky dopředu, ale jde o to, aby se provedl jakýsi průlom, a aby se ukázalo, že Ukrajina má na to ještě více třeba oslabit to postavení, které Rusko má, což může být dobré i z hlediska vyjednávacího. Na druhé straně je, víte, asi pravda to, co vy jste se naznačila v té otázce, ta situace v něčem se stává stále nebezpečnější, protože nejenom proto, že to Rusové říkají, ale protože skutečně si myslím, že já bych to řekl tak, že my dneska opravdu jsme ve válce, jestli jsme dříve o tom diskutovali, tak teď mi to připadá daleko jednoznačnější. A je možné, to si netroufám říci, ale skoro bych řekl, jestli už nestojíme na pokraji opravdu otevřeného konfliktu. A to je to riziko, které v tom je. Možná i proto, když tady mluví se o tom, že Německo váhá. Já si dovedu představit, že Scholz nechce být válečným kancléřem, pro Němce je tohle spojeno s historií, která je tam vlastně pořád přítomná. Takže i ta situace se stává v něčem stále nebezpečnější. Takže je tam možná něco, že se to změnilo, že vlastně se najednou opravdu posílají systémy, které ještě nedávno, ale zároveň to nese v sobě to nebezpečí, kam až se posouváme a že se může něco opravdu semlít a může z toho být otevřený konflikt.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Vraťme se ale, pane Vondro, k té mé úplně původní otázce, čili dochází tady k nějakému průlomu, jak to vidíte vy?
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Já nevím, jestli tady dochází k průlomu třeba v otázce Krymu. To jsou skutečně strategické debaty, u kterých my nejsme. Ale k tomu, co tady vlastně zaznělo, tak za prvé, myslím si, že určitě jedním z plánů Ukrajinců je vlastně v té operaci, za účelem osvobození těch Rusy dobytých území, je zcela jistě plán získat vlastně nebo znovuosvobodit Mariupol a tím se jako dostat zpátky k Azovskému moři, což by znamenalo fakticky Rusko odříznout od té pozemní cesty na Krym. Za druhé, ale ty hlavní dneska vojenské operace probíhají vlastně na té frontové linii kolem Donbasu, a tam je evidentní, že vzhledem k charakteru těch bojů a k délce té fronty, tak Ukrajinci potřebují, aby byli úspěšní v té osvobozovací operaci, skutečně nejenom tu, řekněme, účinnou protivzdušnou obranu tak, aby se mohli bránit před útoky Ruska proti svým městům, ale potřebují také těžkou pozemní techniku. To znamená obrněná vozidla, tanky, a to byly skutečně důvody k té schůzce, která dneska probíhala v německém Rammsteinu, kde vlastně země ochotné Ukrajině jakkoliv vojensky pomáhat se sešly, aby diskutovaly, jak dál účinně vojensky Ukrajině pomáhat. Jednak dodávky těch protivzdušných systémů, a pak také té těžké obrněné techniky. To znamená obrněných vozidel a tanků, které Ukrajina nutně potřebuje, aby mohla v té osvobozovací operaci být úspěšná.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
A ještě se k té pomoci jistě dostaneme. Ano.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
A je tam pak samozřejmě ta otázka Německa. Kdy Německo, já myslím, dneska ta situace je taková, že fakticky opoziční CDU a ve vládě zároveň Zelení a FDP, jsou pro to, tu těžkou obrněnou techniku Ukrajině poskytnout, kdo vlastně váhá je SPD. Jeden krok už vlastně byl učiněn, ta velmi neschopná paní ministryně obrany se tento týden poroučela, nahradil ji Boris Pistorius, který se zdá, že je skutečně profesionálem na svém místě. Ale to váhání je třeba asi přičíst na vrub skutečně kancléři Scholzovi, kdy on na jedné straně, myslím, velmi dobře chápe to, co se dneska ve světě děje. Já jsem nedávno četl v časopise For in efers, jeho esej vlastně o tom Zeiten Bende, jak to on to pojmenoval, skutečně jako zlomová éra. Čili, myslím si, dobře chápou, co se děje, ale mají problémy na to ještě prostě mentálně zareagovat, protože to Německo skutečně ještě stále duší žije vlastně v té éře, která je tak trochu za námi. Ale já si myslím, že i z té rétoriky, která tam dneska zaznívala, je evidentní, že Němci sice pozdě, tak jako vždycky, ale nakonec s tím souhlasit budou.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Tak to pojďme probrat, pane Zaorálku, ta pomoc, o které tedy jednala v Rammsteinu padesátka zemí podporujících Ukrajinu, je dostatečná?
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
To bych se, myslím si, to je ta dohoda, když přece byl pan prezident Zelenskyj teď ve Washingtonu, tuším v prosinci, tak to řekl Joe Biden na té tiskovce vedle něho. My jsme schopni dodat to, na čem se dohodneme. To znamená, tady se postupuje tak, že ty země se musí dohodnout na rozsahu té pomoci a na tom, co si můžeme dovolit. To není jenom, jako že budeme říkat víc a víc, přece ve hře je také to, je třeba taky obranyschopnost země. Včera jsem poslouchal náčelníka Generálního štábu České republiky pana Řehku, který připustil, že Česká republika není stoprocentně připravená na obranu země, to má řadu důvodů, protože jsme afghanizovali armádu a dělali jsme věci, které dneska nejsou k ničemu, co se týče teritoriální obrany země. Ale Německo vlastně má také tenhle problém. Oni mají možná 300 těch tanků Leopard, o kterých se mluví Leopard 2, ale víme, že jenom část z nich je použitelná. Ani to Německo jako jeho obranyschopnost také není jednoduchá. Takže ještě bych k tomu, co říkal Alexandr Vondra, možná přidal, že tady je ta otázka, že když se teď něco rozhoduje, tak je otázka, jak rychle bude trvat, než se to dodá, Rheinmetall říká, že má vlastně také omezené schopnosti vyrábět ty tanky. Druhá věc je, jaká bude obranyschopnost, vždyť podívejte se, Američané kupují dneska tu munici, nebo to vozí z Izraele a shání se to v Africe. To znamená, tady je ten problém, abychom si udrželi obranyschopnost. Já jsem řekl, že my nevíme, co bude, jako že stojíme na pokraji, možná ještě otevřenějšího konfliktu a vlastně ta obranyschopnost těch zemí je také faktor, a my nemůžeme vydat úplně všechno. Mě zaujalo třeba, že Dánové teď dávají všechny Césary, jako posílají houfnice a dávají všechno, ale tady už je prostě riziko, do jaké míry držíme obranyschopnost země. A druhá věc, že náš průmysl obranný je také omezeně schopný doplňovat, to znamená, když to dáte, tak to neznamená, že vám to zítra dodají, protože my nemáme vojenskou ekonomiku, takže, a jak se díváte na to, tak ten rozsah té výroby, počty jsou poměrně nízké, takže to doplňování bude trvat dlouho, takže při tom rozhodování o tom, co můžete dodat, to všechno přece se musí brát vážně, proto se teda scházejí, aby se dohodli, co je možné. A kde už teda riskujeme.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Vondro, nebylo by vhodné, aby teď západ poslal všechno, co má a válku tak rozhodl nebo je to lichá úvaha? Já tady mám několik citací, vyberu třeba tu od britského ministra zahraničí: „Nyní je ten správný čas zintenzivnit podporu Ukrajiny, nemůžeme dovolit, aby se tento konflikt změnil na opotřebovávací válku.“ Nebo šéf ukrajinského generálního štábu: „Vím, že tohoto nepřítele můžu porazit, ale potřebuji zdroje, potřebuju 300 tanků, 600-700 bojových vozidel pěchoty, 500 houfnic“, a tak dál.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Zcela jistě platí ta teze, že ten čas tady pro Ukrajinu moc nehraje a že je skutečně v zájmu Ukrajiny, ale já bych řekl nás všech, aby Ukrajina uspěla v té osvobozovací operaci poměrně rychle, protože Rusko má samozřejmě tu výhodu, jednak jeho týl je nedotčen. Má poměrně značné mobilizační schopnosti a k těm dalším mobilizacím se připravuje. Čili pokud Ukrajina nezaznamená zásadní úspěchy, řekněme na jaře nebo do léta nebo do podzimu tohoto roku, tak skutečně může mít problém. A myslím si, že je v zájmu nás všech, aby se ta válka vyřešila a vyřešila se tak, že Ukrajina v té obhajobě své suverenity uspěje. A pak když se ptáte samozřejmě, no, tak vezměme si Estonsko jako stát, který myslím, má skutečně ty nejvyšší důvody se obávat Ruska, tak to třeba nabídlo vlastně v této tranči prakticky veškeré své dělostřelectvo, které má pro potřeby Ukrajiny, protože samozřejmě cítí, že když Ukrajina prohraje, tak je další na řadě a má mimořádný zájem na tom, aby Ukrajina v této válce uspěla. Čili na této logice samozřejmě něco je. Ale zase, myslím si, mělo by se tady postupovat daleko koncepčněji, já už někdy od léta říkám, že by bylo skvělé, kdyby Evropa vlastně udělala to samé, co udělaly Spojené státy za druhé světové války pro Churchilla, kdy Franklin Delano Roosevelt vyhlásil ten program Land Leas, něco vlastně udělali podobného i Američani tentokrát, prostě alokovat nějakých 50 miliard euro, přinejmenším na to, aby se otevřely úvěrové linky a z toho prostě se normálně rozjela zbrojní produkce okamžitě. A ty firmy toho jsou samozřejmě schopny. Vždyť si vezměme jenom to, co se děje u nás, kdy české zbrojovky, přestože třeba nevyrábí veškerou tu potřebnou techniku, tak pokud jde o munici nebo ty lehčí zbraně, tak za ten loňský rok vlastně ztrojnásobily svou výrobu. Čili myslím si, že ten průmysl na tu poptávku je tady schopen reagovat, ale je potřeba, aby byly někde garantované ty finanční prostředky. Čili, kdyby se z toho bilionu eur, která si Evropská unie půjčuje na ty různé zelené věci, tak, kdyby se z toho vzalo, řekněme, 50 možná 100 miliard, to je 5 % nebo 10 %, tak bychom dneska byli daleko dál.
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Ono se řekne, že chceme, aby Ukrajina vyhrála. Problém je, jak si tady přesně definujeme to vítězství. Jako to, co říkal Alexandr Vondra, to já rozumím, rozdělit Donbas, to znamená, protože by Ukrajinci postoupili směrem na Melitopol, k Azovskému moři, rozdělili by vlastně ten Donbas, to by byl poměrně velký a významný výsledek, zásadní. A byla by to zase lepší vyjednávací pozice. Takže teď se vlastně, já to chápu tak, že teď se vlastně soustřeďují síly na nějakou podobnou operaci, která by ukázala Rusům, že nejsou schopni ten Donbas, Záporoží ovládnout. Naopak, že se jejich pozice ještě zhorší a tohle se vytvoří jako kdyby lepší vyjednávací pozice pro nějaké rozhovory, které by tu válku zastavily. Ale není mi úplně jasné, když mluvíme o tom, že má někdo prohrát, vyhrát, jak to máme přesně definované, co je tady vlastně reálné? Jako a v zásadě souhlasím s tím, že možná je tohle ten zásadní pokus předvést Rusům, že nemají na tomhle prostoru šanci postoupit dál, obsadit to, co si vzali, že obsadí a přinutit je k tomu, aby jednali ve výrazně horší pozici třeba, než jsou dnes. Ale nejsem si jist, jestli je možné si představovat, že vyženou se prostě Rusové ze všech těch pozic, které získali od 24. února. Takže i když se teď shodujeme na tom, že se nechce, ta válka nesmí zamrznout a musíme ukázat, že Ukrajina je schopna postoupit dál, je otázka, jaký výsledek můžeme během února, léta čekat, ten maximální a domnívám se, že tady bychom měli být střízliví.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pokud jde o hrozbu jaderného konfliktu, bývalý ruský premiér, prezident Dmitrij Medveděv varoval, že porážka Ruska v konvenční válce by mohla vyvolat jadernou válku, tak jak je velká hrozba tohoto konfliktu? Přestává se Západ bát toho rizika, že by Kreml mohl odpovědět jadernou zbraní?
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Já si myslím, že do určité míry ten vývoj ukazuje, že ty obavy se v něčem zmenšily, protože ale mně připadá, že ten přelomový bod byl už to, že se dodaly třeba HIMARS a že se dodaly Césary, to si myslím, že byla už kvalitativně úplně nová a zásadně výkonnější technika. A takže rozumím tomu, že teď se soudí, že když se dodají, já nevím, ty obrněné transportéry, které jsou také velice kvalitní, je to úplně nová třída, tak že to nemůže být důvod takovéto eskalace. Ale vlastně jsme pořád na té hraně toho rizika. Rusové říkají, že jestliže dodáme tady teď tyto těžké tanky a podobně, tak že to bude znamenat novou kvalitu, a že se budeme divit, jak na to odpoví a že pak rychle vystřízlivíme. Takže ty hrozby zaznívají neustále. Jako pravděpodobně si ale dneska těžko, jako člověk si těžko představuje, že by kvůli tomu, že se použijí kvalitní tanky nebo nejmodernější tanky, že by kvůli tomu jako použili taktické jaderné zbraně, to člověku připadá nepravděpodobné. Na druhé straně je to ale strašně hra s ohněm. Rozumíte, vy vlastně nevíte, co se může stát ve chvíli, kdy Rusové budou mít opravdu pocit, že se z toho stává existenční zápas, a pro ně to je existenční zápas. To teď vlastně říká Macron v tom rozhovoru pro El País, tohle je existenciální krize Ruska, a v ní vlastně ona, jako kdyby má pocit, že ztrácí budoucnost, a nevíme, co je schopno v takové situaci, čeho je schopno, takže jak jsem řekl, my možná stojíme na kraji otevřené války, a je dobré na to neustále myslet.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Vondro, jak vy hodnotíte tu ruskou jadernou rétoriku?
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Já myslím, že je nutno především vnímat to, že Rusko jako takové nikdo neohrožuje. To koneckonců i Alexandr Lukašenko, asi ten největší spojenec Vladimira Putina, tento týden jaksi vlastně uznal. Já jsem si všimnul, že vlastně ocenil, že Ukrajina se nenechává vlastně vyprovokovávat k nějakým útokům třeba proti civilnímu obyvatelstvu na území Ruska nebo podobně. Čili Rusko jako takové nikdo neohrožuje. To za prvé. Za druhé, myslím si, že Čína, což je vlastně do jisté míry klíčová země pro spolupráci Ruska, dodává tam své suroviny jako ropu, plyn, které už do Evropy nechodí, tak ta myslím jasně, dala najevo Vladimiru Putinovi, že toto jako si nepřeje jako jo, takovou míru eskalace. Čili něco, k čemu Kreml musí přihlížet taky. Samozřejmě o existenci může bojovat sám Vladimir Putin, protože zahájil zločinnou operaci, která se mu nedaří, a samozřejmě za to pak nese nějakou politickou odpovědnost. Ale přesto si myslím, že tady na to strašení je ten specialista Dmitrij Medveděv a že to přece jenom já beru s určitou rezervou tyto výhrůžky.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Prezident Miloš Zeman v závěru svého mandátu prominul podmíněný trest Janě Nečasové, pravomocně odsouzené v kauze zneužití vojenského zpravodajství. Odpustil jí zbytek zkušební lhůty, to znamená, že pokud by v jiném, dosud neskončeném případu dostala další podmínku, nehrozilo by jí v rámci souhrnného trestu, vězení. A rozruch dnes vzbudil i další krok současné hlavy státu. Podle Deníku N Miloš Zeman žádal Petra Fialu o souhlas s abolicí ve dvou kauzách, které se týkají prezidentových nejbližších spolupracovníků.
redaktorka:
Skartování tajné zprávy o Vrběticích a podezření na úniky informací z BIS směrem na Hrad. Obě kauzy se týkají prezidentské kanceláře a pro oba případy měl prezident, podle Deníku N, řešit variantu tzv. abolice, což by znemožnilo zahájení případného trestního stíhání.
Zdislava POKORNÁ, redaktorka, Deník N:
Prezident Miloš Zeman se s tímto požadavkem obrátil minulé léto na premiéra Petra Fialu, se k nám dostala tahle informace, kterou jsme později ověřovali a ověřili jsme ji u osmi důvěryhodných zdrojů.
redaktorka:
2 zdroje z Úřadu vlády informaci potvrdily i České televizi, stejně jako to, že předseda vlády dokument odmítl podepsat. Situaci teď komentovat nechtěl.
Václav Smolka, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády ČR:
Pan premiér se nebude vyjadřovat. Děkuji za pochopení.
redaktorka:
Prezidentův požadavek premiér, podle Deníku N, neformálně řešil i s dalšími členy kabinetu pro své rozhodnutí u nich prý našel podporu. Premiér Fiala s vámi chtěl konzultovat i na toto téma nebo oslovil vás?
Vít RAKUŠAN, ministr vnitra, vicepremiér a předseda hnutí /STAN/:
Já tohle nebudu komentovat, je to skutečně záležitost pana premiéra. Obecně si myslím, že abolice je institut nebo je to instrument, který rozhodně nesmí být nadužíván.
redaktorka:
Hrad ani na dotaz České televize dění nekomentoval. Skartaci dokumentů ke kauze Vrbětice opakovaně řešil sněmovní bezpečnostní výbor. Někteří jeho členové se k tomu v souvislosti s aktuální situací chtějí vrátit.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pánové, pokud jde o Janu Nečasovou, jak rozumíte tomuhle kroku. Pane Vondro, začnu s vámi, protože přece jen šlo o kauzu, která přispěla k pádu vlády Petra Nečase.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Já tady to považuju za krok, který v zásadě hodnotím pozitivně, protože uplynulo 10 let, vlastně Petra Nečase a paní Nagyovou 10 let vláčejí po různých soudech na základě té ištvanovsko-šlachtovské operace, která slibovala obrovská odhalení, a vlastně nevygenerovala skoro vůbec nic. Čili tady ta milost, já to považuji za přesně takový akt, který milost má plnit. A vůbec mi to nevadí. Pokud jde o tu druhou věc, tak to je samozřejmě jiná záležitost.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
K té se dostaneme, pane Vondro.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Dobře.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Prosím. Pane Zaorálku, nejprve probereme Janu Nečasovou.
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Já si myslím, ale, že to je jedno, 1 případ, druhý stejný, je to všechno špatně. Ukazuje se, že ten institut milosti nebo abolice dokonce, což je úplně skandální, to je úplně zastavení řízení, to je institut, který patřil do rukou panovníka někdy v minulosti, ale dneska se opakovaně ukazuje, že se s ním tady zachází špatně. Máme v tom ústavně neodpovědného prezidenta. Navíc, co se týče amnestií a abolic, vždyť si to vezměte, diskutovalo se to už v případě Václava Havla, v případě Václava Klause se objevila naprosto nehorázná amnestie na závěr. Současný prezident sliboval, že to bude používat pouze v humanitárních důvodů a použil to na omilostnění dvojnásobného vraha. A teď hlavně svých kamarádů a známých. Prostě se vám vyplatí být přítel prezidenta, když jste přítel prezidenta, tak máte šanci, že s ním někde zajdete na narozeniny a on vám slíbí, že vám dá milost. Anebo když kolem něho pracujete, tak dostane prostě pardon. Nezlobte se, to je přece skandál, jako je ukazuje se, že tento institut nefunguje, dokonce je málo i to, že jsme tu abolici nechali kontrasignovat premiérovi, jako stále je snaha prostě používat. Takže mně připadá, že přece tohle je systém, takhle to fungovat nemůže. A opakovaně jsme se přesvědčili, že to nefunguje.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Vondro, teď k tomu druhému, tedy k té věci, která se týká prezidentových spolupracovníků.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Já si myslím, že to je jiný případ. Já o tom, znovu říkám, nic nevím a je to založeno na nějaké spekulaci, ke které se nikdo na jméno nehlásí. Čili z tohohle ohledu jako nevím, jako vlastně, jestli se to stalo nebo nestalo. Ale pokud by se to teda takto stalo, tak si myslím, že Petr Fiala naprosto správně něco takového odmítl podepsat, protože to je příběh, který je velmi recentní, současný. Navíc v případě Vrbětic a činností našich zpravodajských služeb se skutečně týká problémů, se kterými se dnes potýkáme, včetně té ruské hrozby. A tam si myslím, že pokud by někdo o něčem takovém uvažoval, tak takové uvažování asi moc není na místě.
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
No, ale přece ty instituty nemohou být používány proto, abych omilostnil někoho, kdo jim mým spolupracovníkem, rozumíte, někdo, kdo je v mém bezprostředním okolí. Takhle to přece nikdy nemohlo být míněno. A jestliže tady hrozí, že takhle to funguje, tak příště bude jiný premiér, bude jiný prezident a ti se třeba dohodnou, že svého spolupracovníka prostě omilostní. To je přece vadné, jako o tomhle bychom se měli bavit, že se opakovaně ukazuje, že je to prostě sporné tenhle institut a že to nefunguje. A já se prostě těžko mohu smiřovat s tím, že zítra ti, kteří se dostanou k prezidentovi a budou jeho přátelé, tak budou mít výhodu. Podívejte se, máme dneska volby, ti prezidenti, kteří kandidují, tak co oni nabízejí, jako 1 je z byznysu, druhý má kolem lidi z byznysu, kteří mu dávají peníze, a co on jim může nabídnout? No, že třeba v případě, že budou v problémech, tak jim prostě může dát milost. Takže to je vlastně něco, co se stává součástí, a je to nebezpečné, je to nabízení. A jestliže to funguje takto, že se to opakovaně, takto vlastně hrozba, že se to zneužívá, nebo že se to nepoužívá tak, jak se myslelo, tak s tím musíme něco dělat.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Pane Vondro, měla by se otevřít větší diskuse na tohle téma?
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Ale, ne určitě, tady já s tím, co říkal Luboš Zaorálek, souhlasím. To skutečně a pokud se abolice nebo milost používá k tomu, aby člověk pardonoval své kamarády nebo blízké spolupracovníky, a to dokonce ještě třeba dříve, než nějaký soud může začít, tak to skutečně je špatně. A zaslouží si to samozřejmě zcela oprávněně kritiku a diskuse o tom je na místě. Ale to znovu zdůrazňuji, není ten první případ, protože Petr Nečas a Jana Nagyová nejsou spolupracovníci Miloše Zemana. Odehrálo se to před 10 lety. A navíc ještě zdůrazňuji, že prezident Zeman byl tehdy ten, kdo vlastně z té situace spíše těžil, když v rozporu s ústavou tehdy jmenoval úřednickou vládu, ačkoliv mohl jmenovat v té vládní krizi normálně vládu politickou, která by měla v Poslanecké sněmovně většinu. Čili to je úplně jiný případ, tady nejde o nějaké kamarádíčky, ale jde skutečně o to, k čemu ta milost může být určena, vlastně humanitární akt, když se něco teď vleče u soudu 10 let, tak je to skutečně příliš.
Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka:
Alexandr Vondra a Lubomír Zaorálek byli první hosté Událostí, komentářů, díky, že jste přišli, na shledanou. A dobrou noc.
Lubomír ZAORÁLEK, bývalý ministr zahraničních věcí /ČSSD/:
Na shledanou.
Alexandr VONDRA, europoslanec a místopředseda strany /ODS/:
Děkujeme za pozvání. Dobrou noc.
místopředseda strany
europoslanec