EU ve víru koronakrize
(Týden) Objeví se hlasy, abychom EU svěřili další kompetence. Nedělejme to. Ve zdravotnictví jde o život a rozhodování na větší vzdálenost nic nezlepší.
Evropská unie na začátku zaspala. Emblematickým obrázkem se stal tweet předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, na kterém si 22. března myje ruce a pobroukává u toho Beethovenovu Devátou. Když týden předtím dělal na sociálních sítích totéž Arnold Schwarzenegger, šlo o roztomilou osvětu vysloužilého herce. V jeho Kalifornii pandemie teprve vystrkovala růžky - počítaly se jednotky nakažených. PR akce šéfky Evropské komise se odehrála v úplně jiném kontextu. V Itálii byl ve stejný den zaznamenán největší přírůstek nakažených vůbec. Zemřelých bylo pět a půl tisíce. Jen otrlý chápal tweet jako osvětu. Spíše si, obrazně řečeno, „myla ruce“ z vlastního selhání.
Hlavně Greta...
Ještě jeden příklad: když 13. března Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila Evropu epicentrem pandemie, USA zakázaly letecké spojení přes Atlantik a Česko, Rakousko a Dánsko uzavřely hranice, svolala Evropská komise tiskovku, na které tato opatření nesmyslně kritizovala. Virus zkrátka nepasoval do plánů evropských lídrů. Komise slavila prvních sto dní v úřadě a vše se točilo kolem Green Dealu. Klimatická revoluce měla mít přednost. Evropský parlament, který už byl v karanténě a pohybovali se v něm první nakažení, udělil výjimku a zorganizoval velké setkání s Gretou. Přišla se suitou dvaceti lidí, v naprostém rozporu s vyhlášenými pravidly chování.
Plody nezodpovědné politiky sklízíme dodnes. Belgie, kde sídlí EU, se nyní dostala na úplný vrchol v počtu zemřelých na obyvatele. Překonala Itálii i Španělsko. Ve Francii je nejvíce postižen Štrasburk, kde sídlí Evropský parlament. Evropské instituce jsou paralyzovány. Jednání sice probíhají přes videokonference, ale spojení je nevalné, protože digitální pokrytí zemí jako Belgie, Francie nebo i Německo je horší než u nás.
Popularita EU v nejvíce postižených a tradičně nejvíce proevropských zemích (Španělsko a Itálie) klesla na bod mrazu. Komise pod tlakem začala jednat. Zjednodušila pravidla pro státní pomoc a hospodářskou soutěž pro nákup zdravotnických potřeb (když jde o život, není čas na tendry) a uvolnila nevyčerpaných 35 miliard eur z rozpočtu na řešení akutních problémů. Slíbila překopat budoucí rozpočet. To vše jsou záslužné kroky. Ale ani tak se nevyhnula chybám. Například ve snaze ukázat nepostradatelnost začala nakupovat roušky, respirátory a ventilátory. Jenže v množství, v němž je členské země poptávaly, byly k dispozici jen v Číně. Ta je pak raději prodávala jednotlivým státům, které v nouzi nabízely lepší cenu. Peking z toho vyvařil i větší propagandistický kapitál. EK dodnes neuvádí, kolik materiálu má na skladě. Zřejmě proto, že toho má pro celou EU méně, než má dnes Česko ve skladech pro svou vlastní potřebu.
Přesto jsem přesvědčen, že EU svou důležitou roli ještě při řešení krize sehraje. Hranice mezi státy v EU jsou zavřené a je v zájmu nás všech je brzy otevřít. Bez důvěry mezi členskými státy to ale nepůjde. Řešením jsou chytré karantény, které nahradí ty celoplošné. Nastavení pravidel, jak pomocí mobilních operátorů trasovat lidi, kteří přišli do styku s nakaženými, aniž by to kompromitovalo citlivé údaje, je cesta, kde se může EU uplatnit.
Pravidla, ale nic více
Často se uvádí, že EU v krizi tápala, protože ve zdravotnictví nemá kompetence. To je pravda. Objeví se proto hlasy, abychom jí svěřili další kompetence. Nedělejme to. Ve zdravotnictví jde o život a rozhodování na větší vzdálenost nic nezlepší. Centralizovaná Francie v krizi selhává více než decentralizované Německo. Více kompetencí jen bude zvyšovat frustraci v další krizi. EU by to nemusela přežít, což by pro otevřené ekonomiky ve středu Evropy, jako je ta naše, nevěštilo nic dobrého. Řešení vidím jediné: EU má nastavit mezi členy pravidla hry a pak vymáhat jejich plnění. Nic víc, nic míň.
místopředseda strany
europoslanec