Deník: Ukrajina vede zápas za nás
(Deník) Předseda vlády Petr Fiala je ve funkci čtyři měsíce, ale zažil v ní toho víc než většina jeho předchůdců za celé období. Dozvuk covidu. Dvojcifernou inflaci a prudké zdražování energií a potravin. Válku na Ukrajině. Cestu za prezidentem Zelenským do ostřelovaného Kyjeva. Byl také suverénně zvolen na další dva roky předsedou ODS. Nezváží prezidentskou kandidaturu? I o tom jsem s premiérem mluvila.
Na Ukrajině se zřejmě schyluje k rozhodujícím bojům o Donbas. Co bude potom, byť výsledek zatím neznáme?
Asi nikdo nyní nedokáže prognózovat, jak se to vyvine. Stejně jako si ani političtí analytici nedovedli před několika měsíci představit, že by se něco tak strašného jako válka na Ukrajině v této podobě vůbec mohlo v jedenadvacátém století odehrávat. V našem zájmu ale musí být a je, aby se Ukrajina ubránila a ruská agrese nebyla úspěšná. A Rusko aby pochopilo, že toto není cesta. Docílit toho lze silnou podporou napadené země. Ukrajinci vedou nesmírně statečný boj a to, co jim chybí, je vojenská technika, kterou jim musí dodat západní demokracie. Zároveň musí vytvářet ekonomický a diplomatický tlak na Rusko a dělat všechno pro to, aby to Vladimir Putin nemohl dovést k pro něj úspěšnému konci. To by byla pro Evropu katastrofa.
Je to reálné? Neplatí, že čím bude válka delší, tím bude ochota lidí nést její důsledky menší?
Důsledky války pociťujeme všichni, to je pravda. Uvědomme si ovšem, že Vladimir Putin nevede jenom válku s Ukrajinou, ale nepřímo s veškerým západním světem. Proto je dopad na obyvatele České republiky a celé Evropy obrovský. Promítá se do cen energií, pohonných hmot, pochopitelně je tady uprchlická vlna, s níž se musíme vyrovnávat. Jenom je potřeba vědět, že – a to opravdu není fráze – Ukrajina vede zápas za nás. Když bude mít Vladimir Putin Ukrajinu, nezastaví se. Stejně jako se nezastavil po anexi Krymu, i když si mnozí západní politici mysleli, že mu to bude stačit a tím to bude vyřešeno. Nebylo a nikdy nebude.
Jako Hitlerovi nestačily Sudety?
Ano. Země s imperiálním charakterem prostě rozumějí jen tomu, že se jim postaví hráz odhodláním a silou. Neplatí pro ně, že se jim něco dá a je to uspokojí.
Jste přesvědčen, že padne-li Ukrajina, bude Česká republika v existenčním i existenciálním nebezpečí?
Zvýší se naše ohrožení. Nebyli bychom v přímém nebezpečí, protože jsme součástí NATO a Evropské unie a nejsme ani hraniční země. Ale myslím, že spousta států hraničících s Ukrajinou, Běloruskem či Ruskem by ohrožena byla. To nelze připustit, stejně jako rozbíjení světového řádu, který tady v posledních desetiletích platil, neboť to ohrožuje nás všechny. Bývalí představitelé České republiky udělali v minulosti dobrá rozhodnutí vstupem do Severoatlantické aliance a Unie, takže po této stránce jsme v bezpečí. Čím dál víc lidí ale chápe, že bezpečnost není samozřejmost, není to jistota navěky, ale něco, oč se musíme trvale snažit. Proto musíme co nejrychleji dávat dostatečné prostředky na obranu, dělat kroky, které do budoucna naši bezpečnost zvýší, včetně energetické soběstačnosti. Nemůžeme být vydíratelní zemí, jako je Rusko. Teď vidíme, co to pro Evropu i pro nás znamená. Vždycky jsem patřil k těm, kteří před ustupováním Rusku varovali a říkali, že to nemůže vést k míru a dobrým výsledkům. Svoboda není samozřejmá.
Trváním na energetické soběstačnosti si nejsem jistá. Výzkumníci teď položili Němcům otázku bývalého německého prezidenta Joachima Gaucka: „Jste ochotni za obranu svobody mrznout?“ Téměř šedesát procent odpovědělo záporně. Šéf chemického koncernu BASF Martin Brudermüller uvedl: „Levný ruský plyn je základem konkurenceschopnosti našeho průmyslu.“ A francouzská prezidentská kandidátka Marine Le Penová sdělila: „Jakmile skončí rusko-ukrajinská válka, podpořím strategické sblížení s Ruskem.“
To je spousta otázek dohromady, ale pokusím se odpovědět postupně a v nějakém řádu.
Ona je to vlastně jediná otázka, zda se evropská jednota nezačne lámat právě na ruských surovinách, kterými se financuje Putinova válka, ale Evropa je na nich závislá.
První a nejdůležitější teze zní, že závislost na ruských fosilních surovinách je potřeba ukončit. To je směr, kterým chce jít česká vláda. Proto jsem nedávno řekl, že do několika týdnů připravíme strategii, jak se závislosti do pěti let zbavit. Zároveň jde o záměr, na němž jsme se domluvili v rámci Evropské unie. Jednoduché to nebude, protože některé státy jsou na ruském plynu a ropě závislejší než jiné, pro něž není problém se od nich odstřihnout. Pro Českou republiku by to momentálně bylo vlastně nemožné nebo nesmírně obtížné. Pokud jde o naši závislost na ruském plynu, je více než devadesátiprocentní. My ale uděláme vše, abychom se jí co nejrychleji zbavili.
Lidé se ale ptají, jak to chcete udělat. Nebo snad Vratislav Mynář domluví v Kataru, aby nám posílali zkapalněný plyn?
To určitě ne. Musíme dělat několik věcí souběžně. Jedna z nich je rozvoj jaderné energetiky. Spustili jsme tendr na dostavbu Dukovan bez účasti Ruska a Číny a budeme dělat další kroky, abychom v jaderné energii byli silnější a soběstačnější.
Když všechno půjde ideálně, bavíme se o dokončení nového bloku Dukovan v roce 2036.
Ano, ale začít se muselo. Vyvinuli jsme také diplomatickou iniciativu, aby jádro bylo dlouhodobě podporovaným čistým zdrojem, což se podařilo. Dále musíme posilovat energii založenou na obnovitelných zdrojích, v čemž Česká republika výrazně zaostává. Samozřejmě jejich podíl v energetickém mixu u nás nikdy nebude tak velký jako v zemích, kde intenzivněji svítí slunce, fouká vítr od moře a mají prudké řeky. Určitě ale můžeme mnohem víc využívat fotovoltaiku na střechách veřejných i soukromých domů. Musíme hledat alternativní zdroje plynu, což je jak zkapalněný plyn, tak zajištění jiných, neruských dodávek. Jsem přesvědčen, že lepší to bude dělat v rámci celé Evropy. Ceny i garance dodávek tak budou výhodnější. V důsledku krize se urychlují věci, na kterých bychom stejně museli pracovat. Dobré je, že všichni lídři v Evropské radě v tom našli shodnou řeč. Německo, které plánovalo svoji budoucnost v závislosti na ruských zdrojích, rychle a zásadně mění způsob svého uvažování.
Podle vás je Nord Stream II definitivně pohřben?
Teď to vypadá, že ano. Sleduji vnitroněmeckou, a to nejen politickou, debatu a vím, že je velmi bolestná a hluboká. Německo musí přehodnotit svoji energetickou koncepci, ale i svůj dlouhodobý přístup k Rusku. A to se děje. Není to úplně snadný proces a já pro to mám pochopení.
Vicekancléř za Zelené Robert Habeck dokonce použil výraz triáž v souvislosti s tím, že při případném odstřižení od ruského plynu by stát musel rozhodovat, které průmyslové podniky vyřadit z provozu. Nebudete cosi podobného zvažovat i vy?
Jak jsem řekl, v Unii vládne všeobecné odhodlání ruské dodávky ukončit. Platí ovšem, že státy, které jsou na ruském plynu plně závislé, se nedokážou odstřihnout ze dne na den. Všichni děláme kroky, abychom takovou záležitost, kdyby k ní případně došlo, zvládli a část plynu okamžitě nahradili z jiných zdrojů.
I během příští zimy?
Na tu se musíme připravit. A byl by to kritický scénář. Když se vrátím k otázce sankcí, vždy musíme zvažovat princip, aby postihly víc Rusko než ostatní země. Zatím se dařilo je takto nastavovat. Jsou historicky nesrovnatelné, nikdy nebyly přijaty v takovém rozsahu a na Rusko budou mít velký dopad.
Avšak nejsou jednostranné. Podle čerstvého průzkumu agentury STEM si jen pětina Čechů myslí, že protiruské sankce mají být uvaleny bez ohledu na jejich dopad, z čehož plyne, že osmdesát procent lidí má opatrnější názor. Berete to v potaz?
Určitě. Jsme pro opravdu tvrdé sankce, protože jedině ty mohou mít na Rusko vliv. Jen podotýkám, že Evropská unie připravuje už šestý balíček sankcí a pořád se hledají způsoby, jak ucpávat kanály, jimiž je chce Rusko obcházet. To všechno funguje, ale vždy musíme přemýšlet o tom, že sankcemi nesmíme zničit něco podstatného u nás.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš na tom postavil svoji opoziční rétoriku, s níž pravděpodobně půjde i do prezidentských voleb. V rozhovoru pro Právo například řekl: „Musí být rovnost, protože pokud mají naši lidé pocit, že na ně vláda kašle a stará se jen o Ukrajince, a zatím to tak vypadá, tak to nedopadne dobře.“ Nevyhmátl dost přesně měnící se náladu obyvatelstva?
Spousta lidí čelí opravdu těžké situaci. My to víme a snažíme se s tím něco dělat. Ceny energií jsou velký problém pro řadu domácností a inflace pro všechny, protože znehodnocuje úspory a zdražuje věci. Ceny pohonných hmot jsou vysoké. Do toho přichází řada dříve neřešených problémů, jako je bydlení, jeho cena a dostupnost. Bohužel minulá vláda – a to není politické hodnocení, ale vyjádření ekonomů, České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu – svou nehospodárnou politikou způsobila, že u nás je inflace vyšší než v jiných zemích.
Váš předchůdce tvrdí pravý opak, když říká, že on končil v úřadě na pěti procentech, zatímco vy už jste dosáhl třinácti. A také používá srovnání s Francií, kde je inflace o osm procent nižší.
Inflace má ale několik příčin. Během covidu a teď za války se narušily dodavatelsko-odběratelské řetězce, takže některé zboží se zdražilo. Ruská invaze na Ukrajinu má dopad na zdražení surovin i potravin. Třetí faktor je bohužel český a je jím obrovské zadlužení, které způsobila Babišova vláda naprosto neracionální rozpočtovou politikou. My jsme museli připravit protiinflační rozpočet a oproti Babišovu návrhu deficit stlačit zhruba o sto miliard korun, v porovnání s loňskem ho snižujeme o více než dvě stě miliard, abychom inflaci udrželi pod kontrolou a lidem se dál neznehodnocovaly jejich peníze.
Až na to, že vámi schválený schodek už je nyní nereálný. Uprchlická vlna vyjde na 54 miliard korun, byť většinu snad zaplatí Unie. Jsou tu vynucené valorizace penzí, mimořádné dávky v hmotné nouzi, příspěvky na bydlení. Zkrátka nebude to nakonec Stanjurových 260 miliard, ale původních 378 Aleny Schillerové?
Musíme se snažit, aby deficit byl co nejnižší, protože jinak poroste inflace a budeme pořád zadluženější. Andrej Babiš se tváří, že někde jsou nějaké peníze, na které stačí sáhnout a rozdat je lidem. Tak to ale není.
Je přesvědčen, že kvůli vysoké inflaci stát vybírá víc peněz a měl by je lidem vracet.
To ale není úplně pravda. Peníze produkují lidé, ve formě daní je odvádějí státu, který je přerozděluje a musí s nimi nakládat odpovědně. Já poslouchám všechny opoziční návrhy, protože v nich může být něco racionálního, takže znám i ty z dílny hnutí ANO. Co pan Babiš navrhuje? Abychom se zadlužili o dalších dvě stě miliard korun.
Podle jeho slov by jeho dvanáct opatření vyšlo za celý rok na 142 miliard.
Nám propočty vycházejí na dvě stě miliard. Znamená to, že by nestačilo ani to, co by stát vybral od lidí na daních, ale ještě bychom si museli odněkud půjčit. A čím víc si půjčujete, tím je to dražší. Obrovské peníze stojí obsluha dluhu a splácení úroků. To nám radí jako řešení v době inflace? Jediné, co by se stalo, je, že by všichni zbankrotovali a zaplatila by to střední třída. Touto cestou se nedá jít. My jsme lidem od začátku roku poslali čtyřiasedmdesát miliard korun, které jim pomohou, a to cíleně. Tyto peníze jdou na důchody, na vyšší slevu na poplatníka, zvýšené existenční a životní minimum, příspěvek na bydlení. Peníze jdou k lidem, kteří je nejvíc potřebují. Bráníme se plošným opatřením, jež by pomohla i těm, kteří to momentálně tolik nepotřebují. Stálo by to hodně peněz a navíc roztáčelo inflaci.
Zvažovali jste také zvýšení slevy na děti. Je to ve hře?
Je. Část lidí se dostává do existenčních problémů, protože nemají čím zaplatit energie a bydlení. Těm pomáháme sociálními dávkami, které se rozšířily a zvýšily. Pak jsou tu senioři v penzi, jimž se bude valorizovat důchod. Kromě toho je tu obrovská skupina lidí, která se také dostane do obtíží, a to jsou rodiny s dětmi, samoživitelé. Musíme najít vhodný nástroj, jak pomoci i jim, byť ještě nemají nárok například na příspěvek na bydlení. Mimochodem vyzývám všechny spoluobčany, kteří nikdy stát o nic nežádali, a teď mají problémy s cenami energií, ať neváhají, nebojí se, nestydí a jdou o něj požádat. Vláda tedy o pomoci rodinám jedná a chceme připravit rozumné opatření, které bude únosné, zajistí sociální smír, avšak zároveň nebude roztáčet inflaci, jež škodí všem. Špatné rozhodnutí by mohlo vést k tomu, že by se jakoby poslalo lidem víc peněz, ale ty by měly reálně pořád menší hodnotu a dalo by se za ně pořídit méně věcí. Zároveň stát by to stálo víc a víc a zadlužilo by to budoucí generace. To je politika, kterou dělat nechci.
Členka vašeho poradního sboru, ekonomka Helena Horská uvedla, že k dvanácti Babišovým bodům by doplnila třináctý, a to Řecko neboli bankrot. Opravdu jsou Babišovy návrhy na jednorázový příspěvek penzistům, zvýšení životního minima o dvacet procent či snížení DPH na energie a potraviny na nulu tak pomýlené?
Tak to je. Nemám ke slovům paní Horské a dalších ekonomů co dodat. Hodnotí to přesně. Řecký příklad je trefný. Kdybychom zrušili DPH na potraviny, o to by se snížil příjem státu a nezbylo by na pomoc lidem, kteří ji nezbytně potřebují. My ale musíme mít peníze na vyšší důchody, příspěvky na bydlení, běžný chod státu. Navíc některá opatření nelze vůbec udělat. DPH nemůžete jen tak vynulovat, protože na to jsou evropská pravidla. A kdo by zaplatil zastropování cen? Kdo by obchodníkům kompenzoval ztrátu? Zase stát. Ale stát jsou lidé, kteří odvádějí daně. Nebo bychom si na to museli půjčit a zvýšit dluh. Toto jsou špatné recepty a naše vláda touto cestou nepůjde. Chceme ale například snížit ceny pohonných hmot, a proto jsme zrušili přimíchávání biosložky do nafty, která to prodražovala.
Čímž podle Babiše pomáháte Putinovi, protože místo biosložky tam budete muset dávat ruskou ropu.
Přestali jsme pomáhat jeho firmám, které ho živí.
Andrej Babiš soudí, že to byl váš hlavní motiv…
Ale ne. Zapomněl totiž říct, že biosložka je dražší než ten zbytek, takže se tím nafta prodražuje. Pokud se odhaduje, že naše řešení může o 1,8 koruny cenu snížit, tak to je přece argument. K tomu jsme snížili spotřební daň na benzin a naftu o 1,5 koruny. A budeme kontrolovat marže prodejců. Dohromady tato opatření mohou držet ceny pohonných hmot na přijatelné hladině, respektive je nezvyšovat. Je to méně spektakulární než Babišovy návrhy, ale je to účinnější, odpovědnější a nepovede to k zadlužování.
Když jsme se naposledy tady na Úřadu vlády sešli k novoročnímu rozhovoru, řekl jste, že se lidé včas dozvědí, koho ODS, koalice SPOLU, nebo dokonce celá vláda podpoří na prezidentského kandidáta.
Říkal jsem, že je na to ještě čas a budeme o tom přemýšlet. A tak to opravdu je.
Zatím se nikdo takový nerýsuje, a proto se vás zeptám na něco jiného. Přesvědčivé vítězství Viktora Orbána v parlamentních volbách přivítala část politického spektra, prezident Miloš Zeman a především Václav Klaus starší. Ten uvedl: „Je to vítězství, bohužel ne konečné, v současném boji o budoucnost západního světa. Je to vítězství nás všech.“ Lze cestu k neliberální demokracii a autoritativnímu vedení státu nazývat vítězstvím?
Sleduji debatu, která se týká demokracie bez přívlastků. Je to složité téma a já se nechci pouštět do politologického výkladu. I pojem liberální demokracie je používán velmi různě. Osobně jsem hluboce přesvědčen, že demokracie, a klidně ji nazvěme liberální, je nejlepší forma vlády, jakou máme. Pro lidi nejdůstojnější, zajišťující největší prosperitu. A hlavně má fantastickou schopnost napravovat chyby, které dělají politici při svém rozhodování. Nikdo nikdy nevymyslel lepší uspořádání společnosti. Říkám to stručně, bez nároku na politologickou definici, ale tak to cítím. Důležité je uvědomit si, že demokracie není definitivní stav a není to nic statického. Je to neustálá cesta k cílové představě demokracie. My svádíme boj o kvalitu demokracie, o míru svobody, kvalitu institucí. Ten se vede v různých zemích a vede se i u nás.
I v Orbánově Maďarsku?
Vždycky jsem říkal, že se můžeme dívat na Maďarsko, ale hlavně bychom se měli starat o to, jestli máme kvalitní demokracii u nás, zda náhodou nějaká oligarchie neovládá stát, část médií nepatří někomu, kdo je zároveň v politice, a tak dále. To jsou debaty, které jsme vedli a jež česká společnost rozhodla tak, že ve volbách zvítězily strany, které nechtějí oligarchizaci společnosti a nechtějí, aby média patřila jednomu politikovi. Jsem však velmi opatrný v hodnocení jiných zemí. Ukážu to na příkladu. Tu a tam jsme slýchali kritiku Polska, že nesdílí evropské hodnoty. Dnes všichni vidí a oceňují, jak je chrání, když ve válce Ruska proti Ukrajině stojí v čelní linii. V Evropě se musíme v této těžké a neobvyklé chvíli snažit, abychom v klíčových věcech vystupovali jednotně. Je to těžké, ale zatím se to dařilo. A dařilo se to i s Viktorem Orbánem. Evropská unie a NATO dokonce v otázkách, kde je podmínkou jednomyslnost, všemi hlasy podpořily postup a sankce proti Rusku a podporu Ukrajiny. To je nejdůležitější, neboť teď jde o bezpečnost, o základní existenciální otázky pro jednotlivé státy. A pak se zase bavme o nějakých nuancích.
Opravdu nechcete kandidovat na prezidenta České republiky?
Tuto otázku dostávám v posledních týdnech velmi často a odpovídám stejně: Nechci, protože jsem stál v čele vítězné koalice SPOLU a volby byly hodně o tom, kdo má být premiérem. Nesmírně si té podpory vážím, stejně jako toho, že se nám tak rychle podařilo složit vládní koalici a že stále fungujeme jako tým. Před námi jsou obrovské výzvy a myslím, že lidé mě chtějí vidět v této pozici. Ale znovu mohu zopakovat, že budeme hledat kandidáta, který bude důstojnou hlavou státu. Mým úkolem je v čele vlády provést Českou republiku tímto složitým obdobím.
(Autor: Kateřina Perknerová)
Celý rozhovor čtěte na Deník.cz nebo v Deníku.
předseda vlády ČR
předseda ODS